Předsedové krajských soudů rozumí tomu, proč Obvodní soud pro Prahu 3 neposkytl veřejnosti anonymizované písemné odůvodnění rozsudku v kauze bývalého poslance Dominika Feriho. Vždy je nutné posuzovat, jaký dopad by konkrétní zveřejnění rozsudku mělo na poškozené. Jde o jiný případ, než u dívky znásilňované otčímem, kdy se oběť sama podílela na medializaci, upozorňuje předseda Krajského soudu v Praze Milan Čečotka.
Jiří Grygar, předseda Krajského soudu v Praze
Pokud jde o poskytování písemného vyhotovení nepravomocných rozsudků a ochranu obětí, resp. jaké informace se poskytnou médiím, je na zvážení a odpovědnosti každého soudu, který přitom vychází ze znalosti specifik věci a jiným soudům to komentovat nepřísluší. Z tohoto důvodu nezasahujeme do postupu jednotlivých okresních soudů. Vždy je otázkou, nakolik jde o samotné poskytnutí informací za účelem transparentnosti rozhodování soudů a nakolik naopak o etiku médií, aby získané informace použily tak, aby rovněž přispěly k ochraně obětí. U trestního rozsudku se ústně vyhlašuje vždy plné znění výroku a aspoň podstatná část odůvodnění a to i v případě, že z jednání byla veřejnost vyloučena. Jinak lze jen odkázat na zákon č. 52/2009 Sb., kterým byl novelizován trestní řád a na zákon o svobodném přístupu k informacím, včetně skutečnosti, že k ochraně obětí (která je bezesporu zcela na místě) lze přispět případně i mírou anonymizace obsahu rozhodnutí, má-li být poskytnuto.
Libor Vávra, prezident Soudcovské unie
V principu je jasné, že zveřejňovat rozsudky soudy mají a musí. Ochrana obětí, osobních údajů a dalšího se provádí pomocí anonymizace. Situace v této konkrétní kauze je jiná tím, že známe jména některých obětí a ta mohou být přiřazena skutkovým okolnostem. Nepochybně tak dochází k sekundární viktimizaci obětí. Obecně ne každá sexuálně zneužívaná oběť musí být zvláště zranitelná. V tomto směru je zajímavé, že naše rozsudky jsou velmi podrobné. V evropských zemích se detaily do rozsudků obvykle nepíší a proto se i více rozsudků zveřejňuje.
Martina Flanderová, předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích
Nemohu se vyjádřit ke konkrétní kauze. V obecné rovině je třeba vždy respektovat obecná pravidla prosazovaná i Nejvyšším soudem, že nelze zveřejnit dosud nedoručná rozhodnutí všem účastníkům řízení, tedy i poškozeným.
Z pohledu správy soudu bych k odpovědi vycházela z § 11 odst. 4 písm. b) z.č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím1) a judikatury. Soudy by měly poskytovat podle judikatury k cit. zák. ust. i nepravomocná rozhodnutí v anonymizované podobě. Dovolím si zdůraznit slova v anonymizované podobě.
Je velmi složitou otázkou, jak zajistit ochranu osobních údajů všech zúčastněných prostřednictvím anonymizace v případě, že se jedná o veřejně sledovanou kauzu za přítomnosti tisku a zda je pak možné ochranu osobních údajů vůbec zajistit. Může dojít i k tomu, že poskytnout rozhodnutí bude s odkazem na ochranu osobních údajů, zejména zvlášť zranitelných obětí, odmítnuto, pokud anonymizace není vlastně možná. Tím se vracíme kruhem k tomu, zda je takové odmítnutí účelné, pokud celá kauza probíhala veřejně, míněno z mediálního pohledu (neboť všechna soudní řízení jsou v zásadě veřejná). Odpovědnost za to, jak se získanými informacemi naloží žadatel o informaci, leží právě na něm, na žadateli. Zároveň by anonymizace neměla umožnit ztotožnit konkrétní fyzickou osobu. Jde tedy o situaci, kdy se do konfliktu dostává celá řada práv a je třeba ke každému případu přistupovat individuálně.
Použít test proporcionality ve vztahu k právu na informaci, ochraně osobních údajů, což poté vyústí v poskytnutí či neposkytnutí informace, rozsahu anonymizace apod. Ochrana práv zvlášť zranitelných obětí bude v medializované kauze zcela logicky akcentována. Odpovědnou osobou podle z.č. 106/1999 Sb., je předseda soudu. Nemohu mluvit za paní předsedkyně a pány předsedy našich okresních soudů, troufám si ale tvrdit, že test proporcionality při každé individuální žádosti je běžnou praxí.
1) § 11, odst. 4) Povinné subjekty dále neposkytnou informace o
a) probíhajícím trestním řízení, nebo týkající se trestního řízení, pokud by její poskytnutí ohrozilo či zmařilo účel trestního řízení, zejména zajištění práva na spravedlivý proces,
b) rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků,
Vladimír Lanžhotský, předseda Krajského soudu v Hradci Králové
Předně Krajskému soudu v Hradci Králové nepřísluší hodnotit postup jiného soudu. Z obecného pravidla v režimu zákona o poskytování informací poskytovat rozhodnutí soudu po jeho doručení účastníkům řízení, mohou nastat výjimky s ohledem na vážení zájmů jednotlivých stran, to jest práva na informace na straně jedné a práva na ochranu soukromí obětí na straně druhé.
Za situace, kdy jsou veřejnosti známy osobní údaje poškozených trestným činem, by Krajský soud v Hradci Králové důsledně bránil vzniku další viktimizace obětí, a to nejen obětí zvlášť zranitelných, jak tomu bylo v daném případě. Zveřejnění byť anonymizovaného rozsudku s přihlédnutím k charakteru páchané trestné činnosti a hodnocení následků takového trestného činu pro každou jednotlivou oběť, by s vysokou mírou pravděpodobnosti vedlo k zásahu do velmi osobní sféry života oběti, potažmo do jejích práv. Soudy nemohou odčinit následky, které trestný čin na obětech zanechá, jsou však povinny v rámci svých kompetencí zabránit dalším negativním následkům pro oběť. Z minulosti mi není znám žádný případ ve východočeské justici, ve kterém by okresní či krajský soud postupoval v rozporu s výše uvedeným přístupem.
Věra Oravcová, předsedkyně Krajského soudu v Plzni
S obdobným případem, kdy média ve veřejném prostoru v podstatě ztotožnila některé poškozené, nemáme v našem obvodu zkušenosti. Vždy však jde o posouzení konkrétních okolností každého případu a provedení testu proporcionality mezi právem na veřejnou kontrolu výkonu soudnictví a právem na účinnou ochranu práv poškozených.
Milan Čečotka, předseda Krajského soudu v Brně
Argumentaci obvodního soudu provázející nezveřejnění nepravomocného rozhodnutí v případu exposlance Feriho rozumím.
Myslím si, že zveřejňovat nepravomocná (byť anonymizovaná) rozhodnutí není vhodné, neboť konečné rozhodnutí může být nakonec výrazně odlišné a je třeba (v trestních věcech) důsledně ctít zásadu presumpce neviny. Navíc v daném případě jde o trestnou činnost sexuální povahy, odůvodnění nutně obsahuje různé choulostivé detaily a je třeba dbát ochrany soukromí obětí trestných činů. Uvedený případ se liší od kauzy znásilnění nezletilé, projednané v odvolacím řízení Krajským soudem v Brně, která nedávno vzbudila velkou pozornost. Zdejší krajský soud nakonec přistoupil ke zveřejnění anonymizovaného pravomocného rozsudku poté, co sama oběť se podílela na medializaci případu a převážil zájem co nejpodrobněji informovat veřejnost o důvodech rozhodnutí odvolacího soudu. Do té doby totiž byl u veřejnosti vytvářen dojem, jako by pachatel nebyl za své skutky vůbec potrestán, což je samozřejmě v rozporu s realitou.
Petr Novák, předseda Krajského soudu v Ostravě
Zveřejňování informací o trestním řízení, a to včetně rozsudků, je upraveno v ustanovení § 8a a násl. tr. řádu. Tato ustanovení obsahují omezení a limity pro poskytování informací, a to i sdělovacím prostředkům, přičemž konkrétně podle § 8a odst. 3 tr. řádu lze mimo jiné poskytnutí informací odepřít z důvodu ochrany poškozených osob.
Zcela je pak zapovězeno podle § 8b odst. 2 tr. řádu zveřejnění informací umožňujících zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán mimo jiné některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví nebo některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku). Na základě dostupných informací se domnívám, že postup Obvodního soudu pro Prahu 3 ve zmiňované kauze odpovídá uvedené právní úpravě, přičemž podle této by měly postupovat při zveřejňování informací všechny orgány činné v trestním řízení.
Eva Paseková
