Předsedové krajských soudů rozumí tomu, proč Obvodní soud pro Prahu 3 neposkytl veřejnosti anonymizované písemné odůvodnění rozsudku v kauze bývalého poslance Dominika Feriho. Vždy je nutné posuzovat, jaký dopad by konkrétní zveřejnění rozsudku mělo na poškozené. Jde o jiný případ, než u dívky znásilňované otčímem, kdy se oběť sama podílela na medializaci, upozorňuje předseda Krajského soudu v Praze Milan Čečotka.
Jiří Grygar, předseda Krajského soudu v Praze
Pokud jde o poskytování písemného vyhotovení nepravomocných rozsudků a ochranu obětí, resp. jaké informace se poskytnou médiím, je na zvážení a odpovědnosti každého soudu, který přitom vychází ze znalosti specifik věci a jiným soudům to komentovat nepřísluší. Z tohoto důvodu nezasahujeme do postupu jednotlivých okresních soudů. Vždy je otázkou, nakolik jde o samotné poskytnutí informací za účelem transparentnosti rozhodování soudů a nakolik naopak o etiku médií, aby získané informace použily tak, aby rovněž přispěly k ochraně obětí. U trestního rozsudku se ústně vyhlašuje vždy plné znění výroku a aspoň podstatná část odůvodnění a to i v případě, že z jednání byla veřejnost vyloučena. Jinak lze jen odkázat na zákon č. 52/2009 Sb., kterým byl novelizován trestní řád a na zákon o svobodném přístupu k informacím, včetně skutečnosti, že k ochraně obětí (která je bezesporu zcela na místě) lze přispět případně i mírou anonymizace obsahu rozhodnutí, má-li být poskytnuto.
Libor Vávra, prezident Soudcovské unie
V principu je jasné, že zveřejňovat rozsudky soudy mají a musí. Ochrana obětí, osobních údajů a dalšího se provádí pomocí anonymizace. Situace v této konkrétní kauze je jiná tím, že známe jména některých obětí a ta mohou být přiřazena skutkovým okolnostem. Nepochybně tak dochází k sekundární viktimizaci obětí. Obecně ne každá sexuálně zneužívaná oběť musí být zvláště zranitelná. V tomto směru je zajímavé, že naše rozsudky jsou velmi podrobné. V evropských zemích se detaily do rozsudků obvykle nepíší a proto se i více rozsudků zveřejňuje.
Martina Flanderová, předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích
Nemohu se vyjádřit ke konkrétní kauze. V obecné rovině je třeba vždy respektovat obecná pravidla prosazovaná i Nejvyšším soudem, že nelze zveřejnit dosud nedoručná rozhodnutí všem účastníkům řízení, tedy i poškozeným.
Z pohledu správy soudu bych k odpovědi vycházela z § 11 odst. 4 písm. b) z.č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím1) a judikatury. Soudy by měly poskytovat podle judikatury k cit. zák. ust. i nepravomocná rozhodnutí v anonymizované podobě. Dovolím si zdůraznit slova v anonymizované podobě.
Je velmi složitou otázkou, jak zajistit ochranu osobních údajů všech zúčastněných prostřednictvím anonymizace v případě, že se jedná o veřejně sledovanou kauzu za přítomnosti tisku a zda je pak možné ochranu osobních údajů vůbec zajistit. Může dojít i k tomu, že poskytnout rozhodnutí bude s odkazem na ochranu osobních údajů, zejména zvlášť zranitelných obětí, odmítnuto, pokud anonymizace není vlastně možná. Tím se vracíme kruhem k tomu, zda je takové odmítnutí účelné, pokud celá kauza probíhala veřejně, míněno z mediálního pohledu (neboť všechna soudní řízení jsou v zásadě veřejná). Odpovědnost za to, jak se získanými informacemi naloží žadatel o informaci, leží právě na něm, na žadateli. Zároveň by anonymizace neměla umožnit ztotožnit konkrétní fyzickou osobu. Jde tedy o situaci, kdy se do konfliktu dostává celá řada práv a je třeba ke každému případu přistupovat individuálně.
Použít test proporcionality ve vztahu k právu na informaci, ochraně osobních údajů, což poté vyústí v poskytnutí či neposkytnutí informace, rozsahu anonymizace apod. Ochrana práv zvlášť zranitelných obětí bude v medializované kauze zcela logicky akcentována. Odpovědnou osobou podle z.č. 106/1999 Sb., je předseda soudu. Nemohu mluvit za paní předsedkyně a pány předsedy našich okresních soudů, troufám si ale tvrdit, že test proporcionality při každé individuální žádosti je běžnou praxí.
1) § 11, odst. 4) Povinné subjekty dále neposkytnou informace o
a) probíhajícím trestním řízení, nebo týkající se trestního řízení, pokud by její poskytnutí ohrozilo či zmařilo účel trestního řízení, zejména zajištění práva na spravedlivý proces,
Mohlo by vás zajímat
b) rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků,
Vladimír Lanžhotský, předseda Krajského soudu v Hradci Králové
Předně Krajskému soudu v Hradci Králové nepřísluší hodnotit postup jiného soudu. Z obecného pravidla v režimu zákona o poskytování informací poskytovat rozhodnutí soudu po jeho doručení účastníkům řízení, mohou nastat výjimky s ohledem na vážení zájmů jednotlivých stran, to jest práva na informace na straně jedné a práva na ochranu soukromí obětí na straně druhé.
Za situace, kdy jsou veřejnosti známy osobní údaje poškozených trestným činem, by Krajský soud v Hradci Králové důsledně bránil vzniku další viktimizace obětí, a to nejen obětí zvlášť zranitelných, jak tomu bylo v daném případě. Zveřejnění byť anonymizovaného rozsudku s přihlédnutím k charakteru páchané trestné činnosti a hodnocení následků takového trestného činu pro každou jednotlivou oběť, by s vysokou mírou pravděpodobnosti vedlo k zásahu do velmi osobní sféry života oběti, potažmo do jejích práv. Soudy nemohou odčinit následky, které trestný čin na obětech zanechá, jsou však povinny v rámci svých kompetencí zabránit dalším negativním následkům pro oběť. Z minulosti mi není znám žádný případ ve východočeské justici, ve kterém by okresní či krajský soud postupoval v rozporu s výše uvedeným přístupem.
Věra Oravcová, předsedkyně Krajského soudu v Plzni
S obdobným případem, kdy média ve veřejném prostoru v podstatě ztotožnila některé poškozené, nemáme v našem obvodu zkušenosti. Vždy však jde o posouzení konkrétních okolností každého případu a provedení testu proporcionality mezi právem na veřejnou kontrolu výkonu soudnictví a právem na účinnou ochranu práv poškozených.
Milan Čečotka, předseda Krajského soudu v Brně
Argumentaci obvodního soudu provázející nezveřejnění nepravomocného rozhodnutí v případu exposlance Feriho rozumím.
Myslím si, že zveřejňovat nepravomocná (byť anonymizovaná) rozhodnutí není vhodné, neboť konečné rozhodnutí může být nakonec výrazně odlišné a je třeba (v trestních věcech) důsledně ctít zásadu presumpce neviny. Navíc v daném případě jde o trestnou činnost sexuální povahy, odůvodnění nutně obsahuje různé choulostivé detaily a je třeba dbát ochrany soukromí obětí trestných činů. Uvedený případ se liší od kauzy znásilnění nezletilé, projednané v odvolacím řízení Krajským soudem v Brně, která nedávno vzbudila velkou pozornost. Zdejší krajský soud nakonec přistoupil ke zveřejnění anonymizovaného pravomocného rozsudku poté, co sama oběť se podílela na medializaci případu a převážil zájem co nejpodrobněji informovat veřejnost o důvodech rozhodnutí odvolacího soudu. Do té doby totiž byl u veřejnosti vytvářen dojem, jako by pachatel nebyl za své skutky vůbec potrestán, což je samozřejmě v rozporu s realitou.
Petr Novák, předseda Krajského soudu v Ostravě
Zveřejňování informací o trestním řízení, a to včetně rozsudků, je upraveno v ustanovení § 8a a násl. tr. řádu. Tato ustanovení obsahují omezení a limity pro poskytování informací, a to i sdělovacím prostředkům, přičemž konkrétně podle § 8a odst. 3 tr. řádu lze mimo jiné poskytnutí informací odepřít z důvodu ochrany poškozených osob.
Zcela je pak zapovězeno podle § 8b odst. 2 tr. řádu zveřejnění informací umožňujících zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán mimo jiné některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví nebo některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku). Na základě dostupných informací se domnívám, že postup Obvodního soudu pro Prahu 3 ve zmiňované kauze odpovídá uvedené právní úpravě, přičemž podle této by měly postupovat při zveřejňování informací všechny orgány činné v trestním řízení.
Eva Paseková
