Magistrát Hlavního města Prahy nesouhlasí s prosincovým rozhodnutím Městského soudu v Praze (MS), kterým byl zrušen jeho zákaz demonstrace na podporu hesla „From the River to the Sea, Palestine will be free“. Jak zjistila Česká justice, magistrátní úředníci podali kasační stížnost. V ní argumentují mimo jiné i tím, že povolení demonstrace před Ministerstvem vnitra by vyslalo signál, že stát nechce hájit práva ohrožených skupin obyvatel.
Úředníci pražského magistrátu, kteří mají v kompetenci dohled nad veřejnými shromážděními v Praze, se nechtějí smířit s rozhodnutím MS v Praze, který shledal zákaz prosincové demonstrace na podporu hesla „From the River to the Sea, Palestine will be free“ jako nezákonný. Podle soudu uvedené heslo nelze vnímat jednoznačně jako výraz podpory násilí a genocidy.
„Soud zjistil, že sporné heslo může mít více významů. Nelze říci, že nese jednoznačně násilné či dokonce genocidní poselství, jak konstatoval Magistrát hl. města Prahy. Nebyly tak naplněny podmínky pro zákaz shromáždění dle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o právu shromažďovacím. Soud vzal v potaz kontext ohlášeného shromáždění. Zohlednil, že žalovaný neprokázal vazbu svolavatele na radikální či teroristické skupiny. Žalobce oznámil shromáždění před budovou Ministerstva vnitra, tedy v místě, kde nehrozilo bezprostřední ohrožení cítění židovské komunity. Ani předchozí „propalestinská“ shromáždění v Praze neukazovala na použití tohoto hesla v jeho extrémistickém významu,“ uvedl v prosinci předseda senátu MS v Praze Štěpán Výborný.
Úředníci: Soud nevzal v potaz současný kontext hesla
S tím ovšem pražští úředníci nesouhlasí a podali proti rozhodnutí MS v Praze kasační stížnost, o níž bude rozhodovat Nejvyšší správní soud (NSS).
V kasační stížnosti setrvávají na názoru, že uvedené heslo je z pohledu shromažďovacího zákona problematické. „Stěžovatel je i nadále toho názoru, že podpora hesla From the River to the Sea, Palestine will be free směřuje k výzvě popírat a omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání,“ uvádí s v kasační stížnosti s tím, že soud nevzal dostatečně v potaz „současný kontext užití tohoto hesla a jeho vývoj“.
Městský soud v Praze podle pražských úředníků nesprávně zhodnotil i to, že na rozdíl od jiných shromáždění na podporu Palestiny byla cílem této konkrétní demonstrace právě a jen podpora tohoto problematického hesla. Nešlo tedy volit mírnější prostředky než její zákaz.
„Stěžovatel podotýká, že oznámený účel předmětného shromáždění byl natolik konkrétní a specifický, že neexistoval mírnější prostředek, který by do práva svolavatele zasahoval méně a šetrněji, či by zásahem do práva svolavatele nebyl vůbec. Užitím mírnějších prostředků, kterými by bylo omezeno vyjádření podpory hesla u shromáždění, které má vyjádřit právě podporu hesla, by fakticky vedlo k zákazu shromáždění,“ konstatuje se v kasační stížnosti.
Závadové je i místo konání demonstrace
A úředníci nesouhlasí ani s odůvodněním soudu, že zvolené místo demonstrace nemá žádnou spojitost s židovskou komunitou, a proto se nemohlo této skupiny obyvatel nijak dotknout. Soud totiž podle úředníků zcela podcenil vliv moderních komunikačních technologií a sociálních sítí.
„Stěžovatel má za to, že pomocí televizních zpráv, článků, nových technologií a dalších trendů může docházet k vnímání svolaného shromáždění značnější části obyvatel (tedy i dotčené skupiny obyvatel), a proto nemůže souhlasit s názorem soudu, že svoláním veřejného shromáždění mimo místa spjatá se židovskou komunitou, nemůže nastat dotčení této skupiny obyvatel,“ uvádí se ve stížnosti.
V té úředníci soudu vytýkají i to, že dostatečně nezohlednil, že demonstrace se měla konat před sídlem Ministerstva vnitra, který je ústředním orgánem státu pro vnitřní věci, pořádek a bezpečnost.
„Stěžovatel se domnívá, že v případě, kdyby došlo před budou Ministerstva vnitra k veřejnému shromáždění, jehož účel směřuje k výzvě popírat a omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání, může být zvolené místo pro dotčenou skupinu obyvatel rovněž důležité a vnímáno jako signál státu na vzdání se hájení práv ohrožených skupin obyvatel, tak jak to konstatuje soud ve svém rozhodnutí,“ uvádí se ve stížnosti.
A nakonec, vadí přihlédnutí k osobě svolavatele
Úředníci se dále také pozastavují nad úvahou soudu, že by měli přihlížet i k osobě svolavatele demonstrace, neboť podle jejich názoru v případě shromažďovacího práva nelze odůvodnit zákaz shromáždění hodnocením osoby svolavatele či osoby oprávněnou za svolavatele jednat.
„Stěžovatel připouští, že osoby svolavatele či osoby oprávněné za svolavatele jednat můžou zavdat určité pochybnosti, nicméně i kdyby se jednalo o osoby přináležející k extremistickým skupinám, či projevující extremistické názory, nelze a priori vyloučit, že hodlají svého práva využít v zákonných mezích,“ uvedli k tomu v kasační stížnosti.
Tu dostane na NSS na stůl jeho první senát, který rozhoduje ve složení Lenka Kaniová, Ivo Pospíšil a Michal Bobek.
Argumentační chudoba?
S argumenty obsaženými v kasační stížnosti samozřejmě nesouhlasí protistrana, tedy svolavatel demonstrace a žalobce Filip Outrata. Jeho právní zástupce Pavel Čižinský odeslal v pondělí na NSS stanovisko ke stížnosti, v němž se pozastavil nad její stručností a argumentační chudobou.
„Podstatou věci totiž je, že to byl žalovaný, kdo byl povinen prokázat (a to již v žalobou napadeném rozhodnutí), že zákaz shromáždění je v demokratické společnosti nezbytný z důvodu ochrany práv a svobod druhých. O což se však žalovaný v kasační stížnosti vlastně ani nepokouší,“ píše se hned v úvodu stanoviska.
Obava části lidí není důvod pro zákaz projevu pro všechny
Pokud je hlavní námitkou stížnosti to, že se mohla demonstrace dotknout židovské komunity v době krátce po událostech sedmého října, kdy na Izrael zaútočili teroristé z organizace Hamás, pak podle Čižinského stížnost nijak nereaguje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), z níž vyplývá, že samotná tato obava jisté části společnosti není sama o sobě způsobilým důvodem pro zákaz svobodného projevu. A navíc je podle Čižinského třeba vnímat i to, že obavy mohou pociťovat i Palestinci.
„A pokud tyto obavy by mohly být měřitelné počtem obětí aktuálního násilí probíhajícího na území Palestiny/Izraele nebo mírou uspokojení základních životních potřeb anebo vojenskou silou, pak by tyto obavy palestinské strany byly zřejmě podstatně větší než ty obavy, o nichž hovoří žalovaný. A heslo je z palestinské strany právě jedním z vyjádření těchto (možná větších) obav, respektive vyjádřením touhy po překonání hrůz tyto obavy působící. Navíc, je třeba připomenout, že vláda ČR se jednoznačně (podle některých kritiků až fanaticky) staví v izraelsko-palestinském konfliktu na stranu izraelskou. I toto je faktor, který případné obavy židovské komunity může umenšovat,“ konstatuje se ve stanovisku.
Vadné místo akce? Je tomu přesně naopak
Pokud jde o argument místem konání demonstrace, která měla proběhnout před Ministerstvem vnitra, což by podle úředníků mohlo vyvolat dojem, že stát rezignoval na ochranu zájmu menšin, je tomu podle Čižinského přesně naopak: takto odůvodněný zákaz upozaďuje ochranu ohrožených menšin a zdůrazňuje nekritizovatelnost státu.
Stanovisko také upozorňuje na to, že je zde jasný politický tlak na kriminalizaci zmíněného hesla.
„Žalobce by v této situaci nicméně rád zopakoval, že tato skutečnost představuje především důkaz toho, že pokus o zákaz/kriminalizaci hesla představoval především politický zásah do svobody projevu a že žalovaný se tomuto politickému pokynu zcela nekriticky podřídil. V žalobě je podrobně rozebráno, jakým způsobem ministr vnitra postupně dospěl k názoru, že se (spolu s dalšími subjekty) pokusí heslo zakázat/kriminalizovat,“ uvádí protistrana ke stížnosti.
Již samotný tento postup (tj. že ministr vnitra de facto spolurozhoduje, co bude trestným činem) je velmi sporný, nicméně napadený rozsudek jasně prokázal, že tento postup byl i věcně zcela nepodložený (viz bod 53 napadeného rozsudku: „Pro okolnosti nynější kauzy soud jako „skutkově předčasnou“ vnímá i tiskovou zprávu Ministerstva vnitra ze dne 8. 12. 2023, dle níž může být použití hesla trestným činem. Soud zdůrazňuje, že ministerstvo není orgánem činným v trestním řízení a jeho vyjádření nemůže být bráno za relevantní pro trestněprávní aspekty hlásání hesla.“). Tento postup může samozřejmě snižovat autoritu Ministerstva vnitra ČR a dalších aktérů zapojených do pokusu o zákaz/kriminalizaci hesla, což ovšem nelze klást za vinu žalobci, uvádí se ve stanovisku ke stížnosti.
Petr Dimun
