Osm tisíc euro vyplatí Řecko nezletilému migrantovi bez doprovodu, kterému nezjistilo ubytování, péči a stálé opatrovnictví. Patnáctiletý syn narkomana z Afghánistánu, který nutil chlapce pracovat, byl ponechán napospas svému osudu, spal venku, žil v Aténách na náměstí bez přístupu k toaletám a vzdělání. Ani s vědomím přílivu nezletilých vstupujících do Řecka nelze stát osvobodit od povinnosti postarat se o migranty v jeho jurisdikci, uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).
Stěžovatel před Evropským soudem pro lidská práva označený jako OR se narodil v roce 2003 a do Řecka přicestoval v listopadu roku 2018, kdy mu bylo patnáct let. Není jasné, jak se do Řecka dostal a on sám to neprozradil.
Po příjezdu kontaktoval úřady s tím, že chce požádal o azyl. „Ve formuláři předloženém úřadům stěžovatel vysvětlil, že si nepřeje vrátit se do své země, protože ho tam jeho otec narkoman, nutí pracovat. Dále vysvětlil, že se rozhodl přijet do Řecka požádat o sloučení rodiny se svou matkou, která bydlela v Německu,“ uvádí Soud fakta případu.
Sociální pracovnice nevládní organizace „Arsis“ potvrdila v únoru 2019, že stěžovatel nevyrůstal ve zdravém prostředí a byl „vystaven traumatickým zážitkům se svým otcem a rodinou svého otce, jako je fyzické násilí, zákaz chodit do školy a povinnost pracovat“. Během svého pobytu v Aténách přespal v kostele, než ho na pár dní hostili krajané, pak byl opět bez domova.
Mohlo by vás zajímat
V Íránu – kam byl podle stěžovatele převezen ve věku deseti let – jej jeho otec, který byl narkoman a násilník, donutil pracovat, aby získal peníze potřebné na zásobování drogami. Stěžovatel je vysoce rizikovou nezletilou osobou, nemá vhodné ubytování a dvakrát byl sexuálně obtěžován dospělými, sepsala o chlapci sociální pracovnice.
Stížnost proti Řecku podal Afghánec OR dne 8. května 2019.
Úplný text rozsudku OR v. Řecko ze dne 23. ledna 2024 je zde.
Stížnost: Nemá stálého opatrovníka a žádné opatření
Ve své stížnosti před Evropským soudem pro lidská práva si proto chlapec stěžuje, že od listopadu 2018 do května 2019 neměl přístup k bydlení, strávil několik nocí na náměstí v Aténách, v přeplněných domech ve společnosti dospělých mužů a bez povolení v uprchlických táborech Skaramagas a Malaksa na zemi nebo pod širým nebem. V zimě zůstal bez domova a v chladu, bez přístupu k vodě, bez jídla, bez přístupu k toaletám a ke vzdělání pro mladistvé. Dvakrát byl sexuálně obtěžován.
Navzdory příslušnosti migranta k menšině zástupce státu pro mladistvé ve své funkci dočasného opatrovníka nikdy neustanovil stálého opatrovníka a že v jeho nejlepším zájmu nebylo přijato žádné opatrovnické opatření. On proto pociťoval strach, nejistotu, zoufalství a osamělost způsobenou podle něj lhostejností úřadů a domnívá se, že v tomto období neměl přístup k důstojnému životu.
Konečně tvrdí, že vzhledem ke svému mládí a že byl ilegálním cizincem v zemi, kterou neznal, bez doprovodu, ponechaný svému osudu, spadal do „kategorie nejzranitelnějších členů společnosti “, a že proto zacházení ze strany úřadů, zejména skutečnost, že žil bez domova a bez opatrovnictví déle než pět měsíců, jej vystavilo velkému riziku a bylo ponižující, shrnuje stížnost mladíka Evropský soud pro lidská práva.
Vláda: Není to oběť a jeho potřeby už jsou uspokojeny
Vláda naopak navrhla vyškrtnout případ ze seznamu stížností s tím, že stěžovatel měl ke všem službám přístup i v době, kdy neoprávněně pobýval v uprchlickém táboře. Do veřejných zdravotnických zařízení měl přístup ještě před registrací jako každý podle národního práva.
„Vláda se domnívá, že stěžovatel nemá status oběti. Kritizuje ho zejména za to, že včas neinformoval úřady, zejména když vstoupil do země, o svém postavení nezletilého bez doprovodu, a že neuvedl přesné datum a okolnosti svého příjezdu do Atén,“ cituje Soud stanovisko řecké vlády.
Dále vláda před Soudem uvedla, že poté, co se stěžovatel obrátil na úřady, tak mu okamžitě byla poskytnuta pomoc přiměřená jeho věku s tím, že byl umístěn do ubytovacího zařízení pro nezletilé ve velmi krátké době od registrace jeho žádosti o mezinárodní ochranu. „Vláda dále vyzývá Soud, aby případ vyškrtl ze seznamu, přičemž bez dalších podrobností potvrzuje, že předmětný spor byl již vyřešen a že jeho další prověřování není opodstatněné,“ shrnuje Soud.
Stížnost je podle vlády nepřípustná pro nevyčerpání prostředků vnitrostátní nápravy. Podle řecké vlády byly nakonec všechny potřeby stěžovatele uspokojeny a může podat žalobu o náhradu škody podle řeckého občanského zákoníku.
V odpovědi na to zopakoval stěžovatel obsah svojí stížnosti.
Úřady o něm nevedly žádné individuální informace
Podle Soudu je návrh vlády irelevantní: „Pokud jde o tvrzení vlády, že se stěžovatel nepřihlásil správním orgánům ihned po svém vstupu do země, Soud se domnívá, že je irelevantní, pokud jde o vyčerpání možností vnitřních opravných prostředků,“ uvedl ESLP.
„Soud poznamenává, že od 24. listopadu 2018 stěžovatel prostřednictvím svého zástupce několikrát kontaktoval příslušné správní orgány, aby je informoval o své přítomnosti v Aténách, o své osobní situaci, zejména o postavení jako nezletilé osoby bez doprovodu, o potřebě ochrany i úmyslu požádat o mezinárodní ochranu,“ opakuje Soud.
Podle Soudu od 24. listopadu 2018 do 30. dubna 2019 zástupce stěžovatele několikrát upozornil správní orgány na životní podmínky stěžovatele, zejména na jeho ubytování.
„S odkazem na skutkový stav, který předložil Soudu, stěžovatel odsuzuje nečinnost úřadů při poskytování pomoci při čekání na výsledek jeho žádosti o ubytování, zatímco o něm věděly, že je bezdomovec nebo že pobýval bez povolení v táborech Malakasa a Skaramagas,“ shrnuje dále situaci ESLP.
Podle stěžovatele úřady nevedly žádné individuální informace o jeho pobytu v dotčených táborech, ačkoli podle něj bylo jejich povinností identifikovat a sledovat neregistrované nezletilé, kteří tam žili.
Ten rok přijely tisíce nezletilých migrantů
Vláda přesto před Soudem trvala na tom, že vzhledem k extrémním potížím způsobeným rostoucím počtem nezletilých osob bez doprovodu, které v rozhodné době nelegálně vstupovaly do země, úřady zajistily stěžovateli vhodné životní podmínky.
Stěžovatel podle vlády vydává vágní a nepodložená tvrzení. „Podle informací sdělených stěžovatelskými organizacemi dvě ze tří dětí bez doprovodu na kontinentu nemají péči a ubytování odpovídající jejich věku. Mnozí z nich jsou bez domova nebo jsou ubytováni v žalostných podmínkách v hotelech nebo otevřených přijímacích centrech. Podle údajů EKKA bylo k 30. září 2018 na čekací listině na získání místa v domově 2 363 dětí bez doprovodu; z toho 272 mělo neformální ubytování a 451 bylo hlášeno jako bezdomovci,“ uvádí rozsudek rovněž přehled o počtech nezletilých migrantů bez doprovodu.
Ani příliv migrantů neosvobozuje stát od povinností
Soud ve svém rozhodnutí nejprve upozornil, že podle Úmluvy mají státy povinnost „zaručit osobám v jejich jurisdikci práva a svobody zakotvené v Úmluvě“. Což vyžaduje opatření, která zabrání tomu, aby tyto osoby nebyly vystaveny mučení. nebo k nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. „Článek 3 ve spojení s článkem 1 tak musí umožňovat účinnou ochranu, zejména dětí a dalších zranitelných osob, a zahrnovat přiměřená opatření k zamezení špatného zacházení, o kterém si úřady byly nebo měly být vědomy,“ uvádí Soud.
V případech týkajících se přijímání nezletilých cizinců, s doprovodem nebo bez doprovodu, je třeba mít na paměti, že situace extrémní zranitelnosti dítěte je rozhodující a má přednost před postavením cizince pobývajícího nelegálně,“ uvedl dále Soud.
Soud upozornil, že stěžovatel byl umístěn do přijímacího střediska pro nezletilé osoby až v květnu 2019, a to i přesto, že na svoji situaci písemně upozorňoval a úřady o něm věděly.
„Soud si je vědom složitosti úkolu, který je svěřen vnitrostátním orgánům, zejména s ohledem na počet nezletilých osob bez doprovodu, které v rozhodné době vstupovaly do země. Vzhledem k absolutní povaze článku 3 to však nemůže osvobodit stát od jeho povinností s ohledem na toto ustanovení,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva s odkazem na případ NH a spol. v Francie.
Stát ho neumístil a nejmenoval trvalého opatrovníka
Situace chlapce byla velmi vážná, upozornil Soud. Řecké úřady ho celou zimu nechaly napospas osudu. Migrant žil jako bezdomovec bez zajištění nejzákladnějších potřeb, nacházel se v hmotné nouzi, čelil pokusům o sexuální obtěžování.
Při podání své žádosti o mezinárodní ochranu navíc upozornil úřady na svoji traumatickou rodinnou minulost. Úřady tedy od prosince 2018 věděly, že žadatel je zvláště zranitelný.
„Ze spisu však nevyplývá, že by orgány, a zejména zástupce státu pro mladistvé ve funkci dočasného opatrovníka, podnikly následné kroky ke splnění povinností vyplývajících zejména z čl. 19 dekretu prezidenta republiky č. 220 /2007, jmenováním opatrovníka a urychlením jeho umístění do vhodné struktury,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva.
Soud: Pouhé zjištění porušení práv nestačí
Soud má za to, že od 24. listopadu 2018 do 16. května 2019 byl stěžovatel řeckými orgány ponechán svému vlastnímu osudu v prostředí zcela nevhodném pro životní podmínky, ať už z hlediska bezpečnosti, bydlení, hygieny či přístupu k jídlu a péči a obecněji výkonu péče, tak i v nepřijatelné nejistotě s ohledem na jeho postavení žadatele o azyl a nezletilého bez doprovodu.
„Z toho vyplývá, že stěžovatel se jednáním úřadů ocitl v nelidské a ponižující situaci, která je v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Soud proto zamítá předběžnou námitku vlády založenou na neexistenci postavení oběti stěžovatele a dochází k závěru, že v tomto případě došlo k porušení článku 3 Úmluvy,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Podle Evropského soudu pro lidská práva utrpěl chlapec morální újmu, zejména „v důsledku nelidské a ponižující situace, která vyplynula z porušení jeho práv zaručených článkem 3 Úmluvy.“ Tato morální újma není podle ESLP dostatečně kompenzována pouhým zjištěním porušení, ke kterému Soud dospěl.
„Soud se na spravedlivém základě domnívá, že by stěžovateli měla být přiznána celá požadovaná částka, konkrétně 8 000 EUR, za nemajetkovou újmu, plus jakákoli částka, která může být v tomto ohledu splatná jako daň,“ uvedl Soud, který takto jednomyslně rozhodl.
Irena Válová
