Bezmála čtyři roky trvalo, než se matka dítěte domohla rozhodnutí, které ji zprostilo obvinění z trestného činu ublížení na zdraví a výtržnictví. Tomu čelila proto, že odstrčila od svého malého dítěte ženu, která ho strhla z odrážedla, protože se bála o své auto. Zvrat nastal až rozhodnutím Nejvyššího soudu, který ženu obžaloby zprostil.
K události došlo v září 2020 na jedné ulici v Brně, kde postarší žena stáhla z odrážedla batole. Důvodem bylo, že se obávala, aby dítě nepoškodilo její zaparkovaný vůz. Matka se ovšem jala dítě bránit. Postavila se před něj a ženu a pustila se s ní do slovní rozepře, přičemž žena k ní posléze vykročila a natáhla ruku. V reakci na to matka do ženy strčila, ta spadla na zem a způsobila si zlomeniny, které si měly vyžádat dlouhodobé léčení.
Matka si za toto své jednání vysloužila obvinění ze zločinu ublížení na zdraví a přečinu výtržnictví.
Soudy se s případem poměrně složitě vypořádávaly, když nalézací soud nejprve matku obvinění zprostil, neboť dospěl k závěru, že se jednalo o nutnou obranu. Krajský soud v Brně (KS), u něhož zraněná žena v té době působila jako soudkyně, byl ovšem opačného názoru, rozhodnutí dvakrát zrušil, a nakonec sám rozhodl tak, že matku shledal vinou z ublížení na zdraví a výtržnictví. Uložil jí za to dvouletý trest odnětí svobody s ročním podmíněným odkladem. O nutnou obranu se totiž podle názoru KS soudu nejednalo, neboť – zjednodušeně řečeno – matka odvrátila útok již tím, že se postavila mezi ženu a dítě. Odstrčení, které způsobilo pád a zlomeniny, již bylo podle názoru odvolacího soudu nadbytečné.
Dovolání podala nejen odsouzená, ale překvapivě i Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), a to v podstatě ze shodných důvodů, tedy že se ze strany matky jednalo o nutnou obranu. „Jako matka, jejíž malé dítě bylo napadeno na ulici dospělou ženou, jsem mohla opodstatněně očekávat i další útok a neměla jsem čas vyhodnocovat vzájemné fyzické proporce, na takové úvahy nebyl vůbec čas,“ namítala dovolatelka.
Matka odvracela hrozbu
I podle NSZ soudy zcela pominuly to, jak se situace jevila matce, která bránila napadené dítě. Její obrana v podobě odstrčení ženy, která se opětovně napřahovala směrem k dítěti, odpovídala podle NSZ způsobu útoku a nebyla mu zcela zjevně nepřiměřená, srovná-li se strčení v reakci na stažení dítěte z odrážedla. NSZ zpochybnilo i to, zda jednání matky lze hodnotit jako trestný čin výtržnictví, když jím řešila pouze konflikt s druhou osobou a nebylo namířené vůči dalším.
Senát NS v čele se soudkyní Miladou Šámalovou dovoláním vyhověl. Podle jeho názoru se jednalo o nutnou obranu, kdy matka dítěte zcela adekvátně odvracela hrozbu útoku osoby, která naopak projevovala zcela „přehnanou obavu o vlastní majetek“.
NS připomněl, že čin spáchala dovolatelka jako matka batolete, které se pohybovalo po veřejném prostranství pod jejím dohledem na odrážedle. V určitý moment se dítě zastavilo v těsné blízkosti vozidla ženy, aniž by ho poškodilo. Ta přesto zareagovala tak, že začala na obviněnou a jejího malého syna křičet, ať z místa odejdou.
Posléze dokonce batole chytila za paži a stáhla ho z odrážedla na zem, což vyvolalo nejprve slovní konflikt a následně vedlo k tomu, že žena vykročila směrem k obviněné s nataženou rukou.
Obranné jednání
„Právě tato situace z pohledu obviněné, neboť právě její subjektivní vnímání jako osoby, která odvracela tento útok, je určující pro závěr, jak se jí jevila nebezpečnost útoku poškozené, vedla k obrannému jednání spočívajícímu v tom, že do poškozené strčila. Nejvyšší soud tuto reakci obviněné považuje za zcela přiměřenou vzhledem k té, kterou vůči ní v dané chvíli užila poškozená. V posuzované věci se jeví rozhodné i to, za jakých okolností k činu došlo, protože reakce poškozené byla přehnanou obavou o vlastní majetek (dítě stáhla z odrážedla, přestože k poškození vozidla nedošlo), a konflikt ještě podnítila vykročením a vztažením ruky proti obviněné, která se postavila na obranu svého bezbranného ohroženého dítěte,“ uvádí se v rozhodnutí NS.
Nejvyšší soud shledal, že soudy nedostatečně zvážily skutečnosti, za kterých k činu došlo, a to s ohledem na zásadu přiměřenosti, protože v tomto smyslu dostatečně nepoměřovaly hodnoty chráněných zájmů, ke kterým obrana každé z žen směřovala.
„Příčinou konfliktu bylo jednání poškozené, která stáhla z odrážela syna obviněné (batole) proto, aby mu zabránila zdržovat se v blízkosti svého stojícího automobilu. Zcela přirozenou reakcí obviněné jako matky byla obrana tohoto dítěte, batolete, které se fakticky v dané chvíli ničeho nedopustilo, ale bylo napadeno. Při následné slovní hádce, kdy již poškozená ani její majetek nebyly jakkoli ohroženy, poškozená vykročila směrem k obviněné a za ní se schovávajícímu synovi s nataženou rukou. Právě toto gesto poškozené bylo impulzem k obrannému jednání obviněné, která natažením obou rukou a opřením se jimi do hrudníku poškozené jednala zcela impulzivně jako ochranitelka svého dítěte, přiměřeně ke všem uvedeným skutečnostem, protože její obrana v danou chvíli směřovala proti poškozené, která jednak vykročila směrem k ní a jednak i vůči ní natáhla ruku. Takové gesto má obvykle buď výhružný charakter anebo směřuje k fyzickému útoku. Vykročení směrem k obviněné a natažení ruky bylo skutečné jednání vzbuzující obavu z hrozícího útoku, šlo o akci, na jejímž základě následovala reakce spočívající v odstrčení. Tedy šlo o zcela obvyklý a přirozený obranný mechanismus,“ konstatoval v odůvodnění rozhodnutí NS.
Podle NS to byla navíc jediná možnost v dané situaci, jak adekvátně reagovat, neboť útěk, s ohledem na za ní stojící dítě na odrážedle a kočárek, nebyl možný.
Doživotní následky
Žena, která následkem pádu utrpěla zranění, ve vyjádření k dovolání uvedla, že se potýká s doživotními zdravotními problémy. V předchozích vyjádřeních pro účely trestního řízení uvedla, že zranění si vyžádala hospitalizaci v nemocnici a operaci lokte i horního konce stehenní kosti, s údajně citelným omezením v obvyklého způsobu života po dobu 4 až 5 měsíců. Kromě bolestí v oblasti lokte a levé kyčle zmínila podstatné narušení hybnosti v levém lokti a v levé kyčli s omezením zátěže levé dolní končetiny a tím významné omezení v pohybu, ve změnách poloh, v chůzi, v podstatném omezení v oblékání, sebeobsluze, v osobní hygieně. Ve většině životních úkonů měla být dlouhodobě odkázána na dopomoc druhé osoby.
Podle informací České justice byla žena coby soudkyně od 14.9. do 30.9. 2020 v pracovní neschopnosti. Její tvrzené zdravotní potíže se nicméně nijak nepromítly do rozvrhu práce soudu. A to ani v roce 2020, ani v roce následujícím. Faktem je, že to spadá do doby covidové pandemie, kdy většina soudců insolvenčního úseku využívala možnosti práce z domova. Jako soudkyně skončila žena v roce 2022, nyní působí jako advokátka.
Petr Dimun
