Poskytování péče lidem ve výkonu trestu je jednou z připomínkovaných oblastí novely zákona o zdravotních službách. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva i ministerstvo spravedlnosti upozorňují především na to, že při poskytování zdravotní péče pacientům v detenci neupravuje novela uspokojivě zabezpečení jejich soukromí.
V případě poskytování zdravotních služeb lidem ve vazbě, ve vězení nebo zabezpečovací detenci může být právo pacienta na důvěrnost a respektování soukromí omezeno dozorem vězeňské služby nebo policií. Výběr dozoru přítomného na prohlídce stanoví příslušník bezpečnostního sboru ve spolupráci se zdravotníkem. „Určitě vítám, že se návrh snaží řešit otázku zachování soukromí při poskytování zdravotní péče pacientům v detenci v návaznosti na doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) i úkoly vlády. Nicméně musím bohužel konstatovat, že řešení stále úplně nenaplňuje příslušný standard CPT, což však vláda slíbila ve svém vyjádření k poslední zprávě,“ uvádí zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Podle standardu CPT by měly všechny lékařské prohlídky z důvodu zachování soukromí probíhat mimo doslech i dohled vězeňské služby, pokud lékař nerozhodne o opaku. Lékař by měl být také tím, kdo určí, jak se bude u každého pacienta postupovat dál. V novele zákona ovšem tuto povinnost zastává příslušník bezpečnostního sboru ve spolupráci se zdravotníkem, což je podle zmocněnkyně nelogické. „Stále dochází k nepochopení standardu CPT, který nemá za cíl bránit příslušníkovi v ostraze osoby omezené na svobodě, ale má maximálně umožňovat rozvoj důvěry mezi lékařem a pacientem,“ stojí dále v připomínkách Šimáčkové Laurenčíkové.
S lékařem mimo dohled a doslech dozorců
Návrhu je vytýkáno také nepřesné vymezení osob, kterých se týká omezení práva na soukromí. Není zcela jasné, zda se omezení týká pobytu ve věznicích a policejních celách nebo v cizineckých či školských zařízení. Upozorňuje na to ministerstvo spravedlnosti: „Omezení práva na důvěrnost by podle návrhu dopadlo také na děti v ústavní a ochranné výchově, cizince v zařízení pro zajištění cizinců nebo pacienty v ochranné léčbě. U těchto skupin osob ovšem podle resortu neexistuje důvod pro to, aby došlo k omezení důvěrnosti poskytování lékařské péče,“ uvádí ministerstvo spravedlnosti.
Přítomnost dozorce či příslušníka policie v ordinaci podle resortu v návrhu nevyznívá pouze jako krajní řešení. Ministerstvo spravedlnosti, stejně jako zmocněnkyně pro lidská práva, ale apeluje na to, aby bylo pacientům ve výkonu trestu zajištěno co největší možné soukromí, a to nejlépe mimo dohled a doslech policie i dozorců.
Resort spravedlnosti kritizuje i to, že Vězeňská služba vždy ustanovuje tlumočníka česky nehovořícím pacientům ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. „Domníváme se, že účelem těchto ustanovení je zabezpečit komunikaci pacienta s lékařem nebo jiným zdravotnickým pracovníkem tak, aby se dostatečným způsobem domluvili a porozuměli sdělovaným informacím, bez ohledu na formu, jakou bude tlumočení zajištěno,“ upozorňuje resort spravedlnosti. Stávající znění zákona podle něj může vést nejen k výkladu, že zakládá povinnost zajistit tlumočení prostřednictvím soudních tlumočníků, ale také k tomu, že k ustanovení tlumočníka je zapotřebí písemného rozhodnutí. „Formalizace ustanovování tlumočníků pak může představovat překážku v přístupu ke zdravotním službám, a to z důvodu nutnosti časové harmonizace poskytování zdravotní péče s časovou dostupností tlumočníků,“ dodává ministerstvo.
Nela Slivková, Zdravotnický deník
