Z rozhodnutí českých soudů často není jasně patrné, na základě jakých úvah a kritérií dospěly k uložení konkrétního trestu. Výjimkou není ani kauza podmínky pro otčíma za dlouhodobé znásilňování nezletilé dívky. ČTK to v rozhovoru řekl právník a kriminolog Jakub Drápal z Univerzity Karlovy, jenž se problematikou trestání v Česku i v mezinárodním srovnání dlouhodobě zabývá a varuje před zjednodušováním a vytvářením rychlých názorů na složitou problematiku. Kauza podle něj „nasvítila mnohé věci, které se nedějí úplně dobře jak v justici, tak v médiích“.
Otčím se doznal, Okresní soud ve Vyškově mu za výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie a znásilnění uložil tři roky vězení. Krajský soud v Brně výkon trestu podmínečně odložil na pět let, což vzhledem k okolnostem případu vyvolalo nesouhlasnou reakci řady odborníků. Proto krajský soud přibližně po týdnu zveřejnil plné odůvodnění.
Kvalita odůvodnění změn trestů u odvolacích soudů obecně není vysoká, upozornil Drápal. Krajský soud odůvodnění zpracoval v nadstandardní délce, musel totiž podle Drápala vědět, že bude asi nejčtenější za poslední dobu. Přesto odůvodnění trpí obvyklými nedostatky: nelze přesně rekonstruovat, jakou cestou se uvažování soudu ubíralo a jakou měrou senát zohlednil konkrétní kritéria.
Proces uložení trestu v ČR je komplikovaný. Soud musí zohlednit kolem 70 okolností předvídaných trestním zákoníkem a trestním řádem, na jejichž základě rozhodne, jaké druhy trestů a v jaké výměře uloží. „Obecně jde o velmi komplexní záležitost. Nemáme v Česku jasně dané a rozebrané principy, na základě kterých se mají tresty ukládat. Soudy v tomto potřebují nějakou pomoc z akademické sféry, která ji příliš neposkytuje, nebo třeba ze strany nejvyšších instancí,“ uvedl Drápal. České soudy se podle něj typicky při uvažování o trestu více soustředí na osobu obviněného, například jeho trestní minulost nebo prognózu z hlediska případného opakování trestné činnosti.
Prohlášení o vině neznamená neuvěznění
Z rozhodnutí Krajského soudu v Brně plyne, že zohlednil například mužovu roli živitele pro zbytek rodiny anebo to, že prohlásil vinu. „Nejsme ale schopni vyčíst, jakou roli to tam hrálo. Prohlášení viny by obecně mělo vést k určitému snížení trestu, ale nikoliv k neuvěznění,“ uvedl Drápal, jenž dlouhodobě razí názor, že úvaha soudu o trestu by měla být jasně strukturovaný proces, ideálně rozdělený do několika předem definovaných fází. Takto připravené rozhodnutí by mohl snáze přezkoumat odvolací soud a lépe by se o něm také vedla veřejná debata.
Uvažovat lze podle Drápala i o reformě systému podmínek. Navrhuje, aby soudy neukládaly odnětí svobody s podmíněným odkladem, ale aby primárně stanovily zkušební dobu. Trest vězení by pak justice definitivně stanovila až po případném porušení stanovených podmínek
Ze studií, na kterých se Drápal podílel, plyne, že znásilnění je v ČR druhým nejpřísněji trestaným činem po vraždě, zohlední-li se trestní minulosti. Pokud společnost dojde k závěru, že i tak jsou tresty příliš mírné, měla by se zaměřit na systémové otázky, nikoli na specifika trestání znásilnění, míní Drápal. Postkomunistické země mají běžně vyšší trestní sazby než ty západní. Česko sice uvězňuje pachatele trestné činnosti méně často než některé západní státy, ale uvězňuje je na výrazně delší dobu a má jednu z největších populací vězňů v Evropě v přepočtu na obyvatele.
Rozhodnutí krajského soudu v kauze znásilnění je pravomocné. Verdikt ještě chtějí prostudovat ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) i nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. První má pravomoc podat k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, druhý může podat dovolání. Drápala by však překvapilo, kdyby Nejvyšší soud rozsudek zrušil kvůli příliš mírnému trestu. Připomněl, že Nejvyšší soud do výroku o trestu v dovolacím řízení zpravidla nezasahuje, pokud jde o trest uložený v sazbě.
Praxe Nejvyššího soudu by se ale podle Drápala měla změnit. „Potřebujeme, aby i z hlediska ukládání trestu sjednocoval praxi odvolacích soudů, abychom tu neměli osm ‚krajských práv‘,“ řekl Drápal.
(čtk)
