Ústavní soudci Kateřina Ronovská a Pavel Šámal nejsou vyloučení z rozhodování o návrhu Okresního soudu ve Vyškově (OS) na zrušení věty druhé § 2958 občanského zákoníku, která řeší nemajetkovou újmu při ublížení na zdraví. Rozhodlo tak plénum Ústavního soudu (ÚS), na které se obrátil s námitkami o jejich podjatosti soudce OS Pavel Vrcha, který návrh podal.
Soudci ústavního soudu Kateřina Ronovská a Pavel Šámal mohou rozhodovat o návrhu na zrušení části občanského zákoníku, která se týká náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví. Rozhodlo tak plénum ÚS, které nevyhovělo námitkám o podjatosti těchto soudců, které vůči nim směřoval navrhovatel, soudce OS ve Vyškově Pavel Vrcha.
Vrcha se na ÚS s návrhem na zrušení věty druhé § 2958 občanského zákoníku obrátil, když shledal možnou neústavnost v případu, který jako soudce rozhoduje. Při aplikaci tohoto ustanovení občanského zákoníku totiž soudní praxe využívá od roku 2014 tzv. metodiku pro stanovení výše tohoto odškodnění, která vznikla na Nejvyšším soudu (NS). A soudce Vrcha je hlasitým kritikem primárně okolností vzniku této metodiky.
Již v samotném návrhu vyslovil soudce Vrcha námitku podjatosti soudce Pavla Šámala, který byl od roku 2015 pět let předsedou NS. Podle Vrchy totiž Šámal „nese svůj díl odpovědnosti na tom, že jako předseda Nejvyššího soudu připustil existenci publikování Metodiky na webu Nejvyššího soudu, která ovšem není dílem Nejvyššího soudu a obsahuje celou řadu nepravdivých informací, které v dobré víře nadále přijímá soudní praxe, maje za to, že Metodika je dílem Nejvyššího soudu“.
Ronovskou kritizoval jako vyučující
O této námitce však plénum ÚS rozhodlo poněkud překvapivě až na opětovnou Vrchovu žádost. A to poté, co Šámal spolurozhodoval v plénu o námitce podjatosti soudkyně zpravodajky návrhu, Kateřiny Ronovské, kterou Vrcha uplatnil v průběhu řízení.
Vůči Ronovské, která je profesorkou občanského práva a dříve působila i jako vedoucí katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, vznesl soudce Vrcha námitku podjatosti proto, že měla jako vyučující metodiku opakovaně přisuzovat podle Vrchy nesprávně Nejvyššímu soudu. A především, že se měla o metodice pozitivně vyjádřit v podcastu Filipa Melzera, s nímž ji mohou pojit nejen kolegiální, ale i přátelské vztahy.
Podle soudce Vrchy přitom nelze vyloučit, že se Melzer jako člen kodifikační komise Ministerstva spravedlnosti pro přípravu nového občanského zákoníku a člen pracovní komise pro soukromé právo Legislativní rady vlády podílel na koncipování důvodové zprávy k § 2958 občanského zákoníku nebo i na vyjádření vlády k návrhu.
Jak Ronovská, tak Šámal možnou podjatost při rozhodování o návrhu odmítli. A neshledalo ji ani plénum ÚS.
V případě účasti Ronovské ve zmíněném podcastu Filipa Melzera soudci dospěli k závěru, že se jednalo o obecnou diskusi, v níž se Ronovská nijak detailněji nevyjádřila o samotné metodice. A pokud se jedná o její namítaný „přátelský vztah“ s Filipem Melzerem, ani v tom nespatřovali možnou podjatost.
Přátelství na Facebooku
„Důvody pochybovat o její nepodjatosti neplynou ani z toho, že udržuje s doc. Melzerem kontakt prostřednictvím „přátelství“ na sociální síti Facebook. Ústavní soud připomíná, že doc. Melzer v tomto řízení nevystupuje v žádné procesní roli (nejde o účastníka ani zástupce účastníka řízení). I kdyby doc. Melzer měl vliv na podobu důvodové zprávy nebo vyjádření vlády, o němž navrhovatel pouze spekuloval, souhrn těchto okolností by nemohl založit intenzivní vztah soudkyně zpravodajky k věci, aby existovaly důvody pochybovat o její nepodjatosti,“ konstatuje s v odůvodnění.
V případě Šámala se v usnesení pléna konstatuje, že Vrcha odůvodňuje jeho možnou podjatost k rozhodování o věci pouze okolnostmi vztahujícími se k metodice, přičemž návrh se týká části občanského zákoníku. A navíc Šámal se stal předsedou NS ještě předtím, než byla metodika připravena a na stránkách NS zveřejněna.
„Navrhovatelova tvrzení nejsou dostatečně konkrétní; neplynou z nich žádné důvody, proč by mohlo být rozhodování soudce Pavla Šámala v dané věci jakkoli ovlivněno. Odpovědnost za skutečnosti týkající se Metodiky mu navrhovatel připisuje jen na základě toho, že vykonával funkci předsedy Nejvyššího soudu. Navrhovatel však nejen přehlíží časové souvislosti, ale především mu nelze dát za pravdu v tom, že by z pouhé publikace Metodiky na webových stránkách Nejvyššího soudu, i kdyby byla Pavlu Šámalovi přičitatelná jako předsedovi tohoto soudu, plynul jakýkoli jeho osobní vztah k nyní projednávané věci, tím méně intenzity, která by dával důvod k pochybnostem o nepodjatosti,“ uvádí se v usnesení pléna ÚS.
Petr Dimun
