Za degradaci civilizace ve jménu zdraví označila řecká komise pro lidská práva dění v Aténách, kde v roce 2012 policie zadržela 96 žen z ulice, donutila je k testům na HIV a seznam jedenácti pozitivních šířila s jejich fotografií na webu. Rozsudku ve Štrasburku se dožily jen čtyři ženy. Evropský soud pro lidská práva jim přiřkl dvacet a patnáct tisíc euro za nemajetkovou újmu.
V dubnu roku 2012 se v centru Atén konala policejní operace. Policisté dlouho sledovali vyzývavě se chovající ženy na ulici s obscénními frázemi, pózami a gesty k mužům a s nabídkami na placený sex. Měli s podezřením, že jsou to prostitutky a dopouštějí se trestného činu prostituce bez povolení a bez zvláštního zdravotního záznamu stanoveného zákonem, popisuje situaci rozsudek ESLP.
Dne 30. dubna 2012 policie udeřila: Na policejní stanici v Aténách převezl policisté 96 žen. Část z nich předali cizinecké policii. Z těchto 96 žen se později rekrutovalo jedenáct stěžovatelek u soudu ve Štrasburku.
Část žen byla podrobena lékařské prohlídce na zjištění pohlavních chorob. Prohlídku prováděl v prostorách ředitelství cizinecké policie tým lékařů. Jedenáct žen včetně sedmi stěžovatelek před ESLP bylo HIV pozitivních.
Mohlo by vás zajímat
„Stěžovatelky uvádějí, že podstoupily krevní testy bez předchozího souhlasu nebo vysvětlení policejních orgánů a že některé z nich trpěly abstinenčními syndromy a nemohly tedy dát platný souhlas,“ stojí v rozsudku ESLP. Policisté s každou sepsali protokol a zaslali ho státnímu zástupci.
Úplný rozsudek případu OG a spol. v. Řecko z 23. ledna 2024 je zde.
Veřejné fotografie žen měly ochránit společnost
V ranních hodinách dne 1. května 2012 byly zatčené ženy s HIV obviněny z pokusu těžkého ublížení na zdraví. Téhož dne byly předvedeny před státního zástupce, který proti nim zahájil trestní stíhání za těžké ublížení na zdraví a provozování prostituce bez úředního povolení a licence a s absencí zdravotního záznamu.
Téhož dne vytvořil státní zástupce seznam s fotografiemi těchto žen a s uvedením HIV statusu a opatřil ji textem, že společnost bude chráněna a stát dosáhne cíle represe odhalením podobných činů, a to prostřednictvím těch, kteří už s nimi měli sex. Vyzval je, aby podstoupili lékařské vyšetření a současně, aby nevytvářeli paniku, která by mohla všechny, kteří měli sex s prostitutkami zachvátit.
Výzva byla nahrána na webové stránky policie a následně distribuována prostřednictvím médií. Zveřejnění bylo několik dní předmětem značné mediální pozornosti, uvádí Soud.
Dne 5. května 2012 se akce opakovala, tentokrát jen s dvanácti ženami.
Degradace civilizace ve jménu zdraví
Dne 25. května 2012 vydala Národní komise pro lidská práva tiskovou zprávu nazvanou „Kruté a ponižující zacházení s našimi bližními: Odpovědnost státu “, ve které uvedla:
„V poslední době jsme byli svědky akcí nedůstojných demokratického státu prováděných veřejnými orgány. Nemocné a nemajetné ženy, oběti sexuálního a finančního vykořisťování, byly se spoluúčastí státu pronásledovány, stigmatizovány a hanobeny jako podlidi. A to vše údajně ve jménu ochrany veřejného zdraví.
Navzdory silným společenským a vědeckým reakcím a mezinárodnímu pobouření tyto akce pokračují, uvedla Komise s tím, že jde o degradaci civilizace. Dále vyzvala k ochraně lidské důstojnosti, nedotknutelnosti soukromého života a lékařského tajemství, k dodržení práva každého na ochranu zdraví a k dodržení presumpce neviny.
Stát je nechal převést do blázince
Dne 7. ledna soud v Aténách část stěžovatelek zprostil obžaloby, neboť se neprokázalo, že by byly prostitutkami nebo že by se rozhodly úmyslně způsobit těžké ublížení na zdraví. Proto byly dne 8. ledna 2013 propuštěny. Dne 29. května 2014 státní zástupce novým příkazem zakázal zveřejnění jejich osobních údajů.
Jedenáct stěžovatelek před ESLP ke svému zadržení uvedlo, že byly drženy na místě, které bylo svou povahou určeno ke krátkodobému zajištění, byly zbaveny jakékoli možnosti procházky, ve stísněném nevětraném prostoru, bez přístupu světla a bez lékařské péče navzdory jejich zdravotního stavu a bez psychologické podpory.
Řecká vláda před Soudem tvrdila, že každá z cel má plochu 10 metrů čtverečních a jsou v ní umístěny čtyři osoby, prostory jsou denně uklízeny, osvětleny, vytápěny a větrány a desinfikovány. Zadržení dostávají tři jídla denně shodná s jídlem pro policisty. Stěžovatelka s abstinenčními příznaky byla podle vlády převezena do nemocnice, zatímco sedm stěžovatelek bylo ve dnech od 6. – 9. května 2012 předáno do psychiatrické nemocniční péče.
Ženy během řízení umíraly bez zájmu
Jedenáct žen se obrátilo na Evropský soud pro lidská práva 30. října 2012 a 6. července 2013 prostřednictvím dvou stížností. Pro účely řízení Soud stěžovatelky na obou seznamech očísloval.
O složitosti případu svědčí fakt, že ženy ze seznamu stěžovatelek v průběhu řízení umíraly. První a druhá stěžovatelka následně zemřely v době, která nebyla upřesněna, uvádí Soud. Dvě děti první stěžovatelky vyjádřily přání pokračovat v řízení před Soudem.
Stížnosti se mimo jiné týkají odpovědnosti vnitrostátních orgánů za jejich rozhodnutí zveřejnit citlivé lékařské údaje týkající se stěžovatelek, údajných prostitutek, které s výjimkou stěžovatelky označené číslem 8 byly HIV pozitivní. Týkají se rovněž okolností, za kterých byl zúčastněným stranám uložen krevní test.
Jak vyplývá z rozhodnutí Soudu, část zadržených žen z roku 2012 byla převezena do jiné věznice, měly být předvedeny před soud, avšak první jednání se konalo až v lednu 2015. Dne 16. prosince 2016 odvolací trestní soud v Aténách rozhodnutím tříčlenného senátu ukončil trestní řízení proti stěžovatelkám označeným čísly 3, 4 a 5 z důvodu jejich smrti a ostatní stěžovatelky zprostil obžaloby, stojí v rozsudku Soudu.
V listopadu 2021 vláda a zástupci stěžovatelek informovali Soud, že stěžovatelky označené čísly 3, 4 a 5 a čísly 1 a 2 po podání stížností do Štrasburku zemřely. Potvrdili, že za stěžovatelku 1 pokračují v řízení její děti. „Pokud jde o ostatní zemřelé, žádný z oprávněných ani blízkých příbuzných neprojevil úmysl pokračovat v řízení jejich jménem ve smyslu čl. 37 odst. 1 písm. a) Úmluvy,“ uvádí Soud.
Donuceny k testu na HIV ze zákona
Další část řízení se proto odehrála disputací o vyškrtnutí případů ze seznamu a pokusy rozkrýt, jaké procesy se vlastně odehrály v Řecku. Z rozsudku vyplývá, že ke stížnostem chyběly podklady, které neměl kdo dodat nebo nedodal.
Vláda přednesla argument o nevyčerpání prostředků nápravy u všech stěžovatelek a nedodržení šestiměsíční lhůty pro podání stížnosti u ESLP po vyčerpání všech prostředků národního práva.
K tomu Soud poznamenal, že řecký právní systém poskytuje dvě možnosti odvolání pro oběti nezákonných nebo trestných činů přičitatelných státu nebo jeho zástupcům, a to občanskoprávní nápravu a trestní nápravu. V této věci stěžovatelky 1, 6 a 7 podaly stížnost státnímu zástupci na jednání lékařů a policistů v souvislosti se screeningem HIV se stejnými argumenty jako před Soudem, dovolávaly se Úmluvy a tvrdily, že krevní test byl proveden bez jejich souhlasu.
Odběr krve představuje zásah do „soukromého života“ stěžovatelek ve smyslu článku 8 Úmluvy, proto musí být právně podmíněn. Vláda uvedla, že právním základem předmětné intervence byla kombinace zákona, který upravuje povinnosti osob oprávněných provozovat prostituci, mezi něž patří prohlídky každé dva týdny za účelem screeningu určitých nemocí, včetně HIV, rozhodnutí č. 660 a 661 ministra zdravotnictví, která stanoví, že prostitutky musí podstoupit screeningové testy na HIV každé tři měsíce, a že v případě, že jsou HIV pozitivní, již nemohou provozovat prostituci a konečně čl. 1 odst. 4 nařízení ministra zdravotnictví.
Tuto vyhlášku citoval také prokurátor u odvolacího soudu v Aténách ve svém příkazu č. 131/2014 jako právní základ pro sporný zásah ve spojení s článkem 251 Trestního řádu.
Ochranu údajů Řecko transponovalo a zákaz testů existoval
Jak dále vyplývá z rozsudku, na základě stížnosti žen bylo zahájeno vyšetřování v Řecku. Odvolání stěžovatelek umožnilo prověřit trestní odpovědnost a vyšetřující orgány byly povinny shromáždit důkazy a zjistit okolnosti incidentu, uvádí Soud. Tento postup by pravděpodobně vedl k sankcím odpovědných osob. Pokud by trestní vyšetřování vedlo k trestnímu řízení proti policistům, stěžovatelky by se mohly do řízení zapojit jako občanskoprávní účastníci. Po zamítnutí jejich stížnosti státním zástupcem se stěžovatelky označení čísly 1 a 6 proti jeho rozhodnutí odvolaly. Jejich odvolání bylo zamítnuto státním zástupcem u odvolacího soudu, protože se domníval, že pro jejich stížnost nejsou dostatečné důkazy.
Soud poté rozebírá situaci stěžovatelek 2 a 7, kterou nakonec zamítl pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků. Nápravu údajného porušení Úmluvy mají v rukou především vnitrostátní orgány, uvedl dále Soud.
O tom, že před svévolí státu neochrání nikoho ani sepsaná pravidla, svědčí fakt, že v Řecku ve skutečnosti už v roce 2000 existoval zákaz hromadných odběrů bez souhlasů a zveřejňování výsledků. Byl ovšem dán prostým oběžníkem ministra zdravotnictví. Uvádí se v něm, že testy lze provádět jen se souhlasem testovaného, obecné vyšetřování ani testování specifických sociálních skupin není povoleno, povinné testování jednotlivců není povoleno včetně případů podezření na HIV a testy jsou anonymní a důvěrné.
Řecko navíc transponovalo do svého právního řádu v zákoně č. 2472/1997 směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů osobní povahy a volný pohyb těchto údajů.
Podle předmětného zákona šlo o informace z trestního řízení, jejichž zpřístupnění může povolit pouze státní zástupce. „Toto zpřístupnění má za cíl chránit společnost jako celek, nezletilé nebo zranitelné či bezbranné skupiny obyvatelstva a usnadnit plnění požadavku státu ohledně represe výše uvedených trestných činů,“ stojí v řeckém zákoně.
Na základě případu prostitutek s HIV byl v roce 2013 zákon novelizován, když stanovil právo na odvolání pro osobu, jejíž údaje byly zveřejněny.
Veřejný seznam HIV pozitivních je neospravedlnitelný
Úřady měly podle Evropského soudu pro lidská práva v každém případě hledat alternativu ke zveřejnění osobních údajů žen. Veřejný zájem nebyl vážen se zájmem na ochranu důvěrnosti citlivých údajů a povinností státu chránit stěžovatelky a jejich právo na respektování soukromého života. Zveřejnění jejich HIV statusu nemůže být v žádném případě ospravedlnitelné a státní zástupce neměl legálně zahrnout takové citlivé údaje do nařízených opatření o zveřejnění situace.
V projednávané věci Soud poznamenává, že podle příkazu č. 23/2012 byla jména a fotografie stěžovatelek, jakož i informace o tom, že jsou HIV pozitivní, nahrány na policejní web a následně šířeny. Opravný prostředek byl ve skutečnosti zaveden do vnitrostátní právní úpravy až po událostech, které vedly ke stížnostem.
Tisíce eur získaly jen čtyři ženy
Předchozí úvahy postačují k tomu, aby Soud dospěl k závěru, že zásah do práva stěžovatelů označených čísly 1, 2, 6 a 7 na respektování jejich soukromého života způsobený státním zástupcem nebyl za konkrétních okolností případu dostatečně odůvodněn a byl nepřiměřený sledovaným legitimním cílům, uvedl Soud.
Soud poté vyškrtl ze seznamu celkem pět stěžovatelek z různých důvodů. Stížnost na krevní testy shledal přípustnou pro stěžovatelky s číslem 1 a 6 a za nepřípustnou pro ostatní. U těchto dvou stěžovatelek rozhodl o porušení článku 8 Úmluvy. Jednomyslně prohlásil stížnost na základě článku 8 týkající se zveřejnění údajů stěžovatelek za přípustnou pro stěžovatelky 1, 2, 6 a 7 a za nepřípustnou pro stěžovatelku s číslem 8.
Rozhodl jednomyslně, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy, pokud jde o zveřejnění údajů stěžovatelů u stěžovatelů označených čísly 1, 2, 6 a 7.
Žalované Řecko stát musí zaplatit 20 000 EUR stěžovatelkám s čísly 1 a 6 a 15 000 EUR stěžovatelkám s čísly 2 a 7 za nemajetkovou újmu.
Irena Válová
