Už je to šest let, kdy ministr spravedlnosti poprvé dočasně zprostil Romana Švaňhala funkce soudce. Ten se měl podle obecných soudů dopustit týrání a vydírání bývalé družky, se kterou má syna. Od soudů opakovaně odešel s podmínkou, napodruhé ho však osvobodil Nejvyšší soud. Někdejší předseda Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou se nyní do taláru vrací. „Je to pravda, od 1. února nastupuje na občanskoprávní úsek,“ sdělil České justici současný předseda soudu Aleš Landsman. Švaňhal dále čelí obžalobě ve věci křivého obvinění stejné bývalé družky.
Bývalý předseda okresního soudu podle obžaloby v letech 2015 až 2017 hrozil své tehdejší partnerce tím, že ji vyhodí na ulici nebo že z ní udělá blázna. Vyhrožoval jí svým vlivem a tím, že ji připraví o možnost stýkat se se synem. Ponižoval ji, vulgárně urážel a posmíval se jí, uváděla obžaloba. Obhajoba, kterou vedla advokátka Lucie Hrdá opakovaně poukazovala na to, že partnerka je nedůvěryhodná a že trestní řízení zneužila k tomu, aby získala do péče společného syna.
V případě trestního stíhání je soudce automaticky dočasně zbaven funkce a pobírá 60 procent platu. Po pravomocném odsouzení pak o talár přichází definitivně. Pokud však v rámci dovolání v jeho prospěch zasáhne Nejvyšší soud, funkci získává opět zpět. V minulosti tak Nejvyšší soud rozhodl v případu zesnulého soudce Vlastimila Matuly.
Předseda žďárského okresního soudu Landsman neuvažuje o tom, že by nyní na Švaňhala podal kárnou žalobu, která by hodnotila soudcovo chování z pohledu profesní etiky. Případ se totiž stal mezi lety 2015 až 2017 a uplynuly zákonné lhůty, které by takový krok umožňovaly. Další kroky nyní nechystá ani ministerstvo spravedlnosti. Mluvčí Vladimír Řepka České justici pouze potvrdil, že Švaňhal se vrací do funkce soudce. Kárným proviněním je podle zákona porušení služebních povinností soudce nebo chování, jímž soudce narušuje důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
Nejprve byl Švaňhal odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí. Rozhodnutí však tehdy NS zrušil kvůli nesprávné právní kvalifikaci. Muž se prý choval bezohledně a celkově morálně nepřijatelně, nešlo však o týrání. Poté si Švaňhal vyslechl dvacetiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na 30 měsíců za vydírání a nebezpečné vyhrožování.
Nejvyšší soud nerozporoval skutková zjištění obecných soudů. Z nich vyplynulo, že se Švaňhal choval necitlivě, autoritativně či svévolně. Podle Nejvyššího soudu však soužití partnerů bylo problematické a podle NS je trestní represe je u domácího násilí krajní prostředek, který se má uplatňovat zdrženlivě a pouze v nejzávažnějších případech.
Vávra: Jde o raritní případ
Podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry jde o raritní případ. „V principu by v takovém případě mělo fungovat kárné řízení. Z hlediska právní jistoty soudci talár být vrácen musí, není to chyba v systému,“ reagoval pro Českou justici.
Zajímavé je, že Nejvyšší soud měl případ na stole podruhé. Poprvé ho vrátil k novému projednání, nyní již sám rozhodl a věc vrátil na městský úřad s tím, že šlo pravděpodobně o přestupek. „jsem rád, že Nejvyšší soud rozhodl a zamezil pověstnému justičnímu ping pongu,“ dodal Vávra.
První rozhodnutí NS ostře kritizoval státní zástupce Václav Mastný. K naplnění znaku týrání podle nejvyšší instance nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, nedostatek empatie ani to, co je nazýváno vztahovou asymetrií ani velmi neuspokojivé a konfliktní partnerské soužití, i když vede k traumatickým poruchám. NS také poukázal na princip ultima ratio. Podle Mastného výroky senátu Josefa Mazáka svědčí o naprosté negaci fundamentálních atributů domácího násilí ze strany NS a to zejména v jeho psychické formě, což uvedl při jednání u obvodního soudu. Podle něj justice vysílá špatný signál obětem domácího násilí, ale i veřejnosti. Hovořil dokonce o pachuti z „falešné soudcovské solidarity“.
Eva Paseková
