Česká republika si nemůže dovolit rychlé odstavení uhelných elektráren v několika nejbližších letech z ekonomických důvodů. Shodli se na tom účastníci panelové diskuse během sympozia Ekonomického deníku a České justice na téma Právo v energetice. Pohled na to, zda je rozumné nahradit uhelné kotle novými paroplynovými elektrárnami, se však různí. Třeba šéf sněmovního hospodářského výboru Ivan Adamec by ponechal uhelné bloky v provozu až do chvíle, kdy zahájí provoz nové jaderné bloky.
Příliš rychlé odstavení uhelných bloků by přineslo závislost na dovozu elektrické energie z okolních zemí. „Musím se smát při debatách, zda hnědouhelné bloky skončí v roce 2033, nebo 2038. Uhlí skončí ve chvíli, kdy náklady na provoz zdroje budou vyšší než výnosy. Vlastníci elektrárny prostě vypnou, když jim nebudou vydělávat,“ varoval předseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Ivan Adamec (ODS).
Do pěti let logicky nelze postavit nové jaderné elektrárny; jediným řešením je přechod k zemnímu plynu. Adamec zmínil informaci od společnosti ČEZ, že má v plánu nahradit uhelné elektrárny čtyřmi paroplynovými zdroji o celkovém výkonu 2500 megawattů. První z nich má vyrůst v Elektrárně Mělník. „Ale ani to časově nevychází, když se dnes bavíme o tom, že uhelné bloky skončí už v roce 2025 nebo 2026. To je příští a přespříští rok. Na to, že někdo postaví paroplynovou elektrárny do dvou let, bych nesázel,“ řekl Ivan Adamec.
Jenže ani zemní plyn není ideální řešení. Stále se jedná o fosilní palivo, zatížené emisními povolenkami, které má dle plánů Evropské unie skončit v energetice do roku 2050. Zatímco hnědé uhlí máme z vlastních zdrojů, zemní plyn budeme muset za nemalé peníze dovážet, doplnil Ivan Adamec.
Místopředseda Poslanecké sněmovny a bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) zmínil, že existují dva pohledy na tuto problematiku. „Na jedné straně je energetický pohled, tedy jak rychle se budou stavět jaderné zdroje a obnovitelné zdroje, které je nahradí. Pak je zde ekonomický, který je zcela o něčem jiném. Můžeme stanovit konec výroby z uhlí na rok 2033 nebo na 2038, ale pokud nebude provoz uhelných elektráren pro vlastníky výhodný, tak je odstaví sami,“ řekl Havlíček.
Zásadní vliv zde bude mít cena elektřiny a její odstup od ceny emisní povolenky, která výrobu energie z uhlí silně zatěžuje. „Jsou zde dvě proměnné – cena elektřiny a cena emisní povolenky. Málokdo si dnes odváží vývoj ceny odhadovat,“ dodává Karel Havlíček. Stát by měl podle jeho názoru podpořit vlastníky uhelných elektráren, aby je udrželi v provozu. Sázka na obnovitelné zdroje je podle jeho slov v principu správná, ale vyžádá si vedlejší náklady v podobě vyšších regulovaných plateb za distribuční a přenosovou soustavu.
Karel Havlíček se s Ivanem Adamcem shoduje na tom, že vláda by měla iniciovat jednání s Evropskou komisí o podpoře udržení uhelných elektráren – třeba formou kapacitních plateb. Na úskalí této cesty následně upozornil vrchní ředitel sekce energetiky a jaderné energetiky ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady z roku 2019 totiž stanovilo velmi přísné podmínky pro využití kapacitních plateb. Lze je využít pouze pro elektrárny s emisemi oxidu uhličitého do 550 gramů na kWh elektřiny. Tento limit splňují plynové, ale ne uhelné zdroje. Pro ně lze použít druhý emisní limit – do 350 kilogramů CO2 na instalovaný kilowatt elektrického výkonu za rok. To v praxi znamená, že uhelné bloky s touto státní podporou mohou fungovat maximálně 400 hodin v roce. Tedy příliš málo.
Vrchní ředitel sekce ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Petr Holub k tomu dodal, že se musíme připravit na variantu, že jednání s Evropskou komisí o podpoře udržení provozu uhelných bloků nevyjde. V takovém případě by měla Česká republika maximálně urychlit výstavbu plynových elektráren a tepláren, ale také obnovitelných zdrojů energie.
V oblasti teplárenství se již dnes daří motivovat vlastníky k ekologizaci starých zdrojů a ke změně paliva. „Přiznaná podpora teplárnám z Modernizačního fondu je už řádově 80 miliard korun. Dotace je zhruba třetinová, takže se bavíme o podpoře investic ve výši přes 200 miliard. S dodávkami plynu dnes není problém, naopak, dodávky jsou diverzifikovanější než před dvěma lety a už nejsme závislí na dodávkách z Ruska,“ připomněl Petr Holub.
Radek Škoda, profesor na Západočeské univerzitě v Plzni se specializací na jadernou energetiku, je k přechodu od uhlí k plynu skeptický. Zmínil třeba značný rozdíl v cenách tepla pro koncové zákazníky v městech, kde se teplo vyrábí z hnědého uhlí nebo zemního plynu. „Nevím, jestli je lepší brát plyn z Kataru, nebo z Ruska. Rozhodně ten plyn není náš a naše národní suverenita je v sázce,“ uvedl Radek Škoda na sympoziu Právo v energetice.
Větším optimistou ohledně využití zemního plynu jako „přechodového paliva“ mezi uhlím a bezemisními zdroji je šéf sekce energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu René Neděla. Zmínil výrazný pokles cen plynu na evropských burzách v posledním roce a příznivý výhled do dalších let. „Nebál bych se dovozu plynu, bál bych se závislosti pouze na jednom zdroji,“ řekl Neděla.
René Neděla a Petr Holub zmínili potenciál výroby biometanu v bioplynových stanicích na českém území. „Mohlo by se jednat až o 1 miliardu metrů krychlových biometanu ročně,“ odhaduje Neděla. Takové množství by pokrylo až 10 procent očekávané budoucí spotřeby zemního plynu. Zájemců o tuto ekologickou náhražku zemního plynu bude poměrně dost – vedle sektoru energetiky se s biometanem počítá také v oblasti dopravy.
Jaderné reaktory jako zdravý základ
První část debaty, o které Ekonomický deník informoval v pondělí, se zaměřila na jadernou energetiku. Tady se Karel Havlíček, Ivan Adamec i další účastníci debaty shodli na tom, že Česká republika nemá jinou reálnou možnost, než postavit čtyři velké jaderné bloky. A to navzdory vysokým nákladům, které se zřejmě budou pohybovat okolo 250 miliard korun za jeden blok o výkonu přes 1000 megawattů.
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka zmínil, že Česká republika má tři hypotetické možnosti, jak si bezemisní elektřinu zajistit. Kromě rozvoje jaderné energetiky je možný také masivní rozvoj obnovitelných zdrojů doprovázený výrobou vodíku a ukládáním přebytků do baterií a přečerpávacích vodních elektráren. Poslední možností je dovážet chybějící elektřinu z větrných parků v Severním a Baltském moři a ze solárních elektráren v jižní Evropě.
Situace je o to složitější, že v důsledku dekarbonizace sektorů vytápění budov a dopravy nastane růst spotřeby elektrické energie. „V českém případě vzroste spotřeba elektřiny ze současných 65 terawatthodin na 95 až 115 terawatthodin v roce 2050. Nových zdrojů elektřiny budeme potřebovat o to víc a musíme se zaměřit na všechny dostupné zdroje,“ zdůraznil Petr Holub.
Ekonomický deník vydal také zprávy shrnující vystoupení Reného Neděly (Státní energetická koncepce je skoro hotová, na počátku února začne připomínkové řízení), předsedy NSS Karla Šimky (Regulace jaderné energetiky je v zajetí politické a ekonomické nejistoty) a členky Rady ERÚ Markéty Zemanové (Trh s energiemi by mohl pročistit cejch dodavatele. ERÚ navrhuje zpřísnění vydávání licencí obchodníkům). Další zprávy ze sympozia vydáme v následujících dnech.
David Tramba, Ekonomický deník
Poděkování za podporu sympozia Právo v energetice patří partnerům, společnostem Pražská energetika a EDF.
