Ústavní soud (ÚS) se bude v krátké době opět zabývat tím, zda je nutné podmiňovat úřední změnu pohlaví změnou fyzickou, odpovídajícím chirurgickým zákrokem. Předchozí zamítavý nález pléna z roku 2021 se totiž týkal případu člověka, který se pro změnu pohlaví nerozhodl, zatímco v aktuálně řešené věci se jedná o trans člověka, usilujícího o změnu pohlaví z ženského na mužské.
Současná právní úprava vyžadující podstoupení chirurgického zákroku k jakékoliv změně pohlaví není nezbytná, nepožaduje ji odborná lékařská veřejnost, ani část samotných žadatelů. Jedná se pouze o reakci na společenský tlak na to, „aby existovala těla odpovídající společenské normě, tedy spadající pouze do dvou kategorií – muže a ženy“. To je část argumentace z ústavní stížnosti stěžovatele, který se narodil jako žena, cítí se jako muž, podstupuje proces změny pohlaví, avšak jeho žádost o úřední změnu pohlaví byla úřady odmítnuta. „Zvolilo-li plénum Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 minimalistický přístup z toho důvodu, že tehdejší navrhovatelka se necítila být mužem ani ženou, neznamená to automaticky, že obdobný stejný minimalistický přístup je vhodný i v případě návrhu stěžovatele, který se jednoznačně identifikuje jako trans člověk – muž,“ uvádí se v odůvodnění usnesení prvního senátu, kterým se stížnost předkládá plénu ÚS.
Čtěte také: ÚS bude opět řešit možnost změny pohlaví bez operace
Neuspěl ani u správních soudů, které se v rozhodnutích odkázaly na nález pléna ÚS z roku 2021. Ten se týkal stížnosti nebinárního člověka, který také neuspěl s žádostí o úřední změnu pohlaví, neboť odmítal zákonnou podmínku v podobě chirurgické opěrce a sterilizace.
Mohlo by vás zajímat
Stížnost ve Štarburku
Poměrně rozsáhlá, čtyřicetistránková ústavní stížnost Noama G., dříve Alexe V., rodným jménem Leontýna V., poukazuje vedle odlišnosti obou případů na další důvody, proč by měl ÚS zrušit příslušná ustanovení občanského zákoníku, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o matrikách.
Podle stěžovatele je to například i ta skutečnost, že zmíněný nález pléna ÚS byl přijat v podstatě menšinou soudců, konkrétně sedmi soudci – jeden soudce chyběl a zbylí soudci připojili disentní stanovisko. Upozorňuje také, že v současné době je u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) podána v dané věci stížnost proti České republice, přičemž ESLP již poslal stranám dotazy, v nichž se zajímá o to, proč ÚS rozhodl v rozporu s judikaturou ESLP. Na tato rozhodnutí ESLP je v návrhu odkazováno a častým argumentačním zdrojem je disentní stanovisko někdejší ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové, dnes soudkyně ESLP.
Stěžovatel také upozorňuje, že „trans lidé“ patří mezi zranitelnou skupinu lidí, která je navíc terčem častých slovních i fyzických útoků. Jejich marginální zastoupení ve společnosti jim neumožňuje prosazovat změnu příslušných norem standardní legislativní cestou. Tyto skutečnosti by měly vést soudy, včetně Ústavního soudu, ke „zvláštní obezřetnosti“.
Stát vnucuje svobodné rozhodnutí
Stát tím, že podmiňuje úřední změnu pohlaví chirurgickým zákrokem, stěžovateli „vnucuje svobodné rozhodnutí“ – buďto akceptuje stávající stav, kdy je z úředních údajů zřejmé, že se jedná o trans osobu a vystavuje ho tím traumatizujícím situacím, posměškům a obtěžování, anebo musí podstoupit náročnou a rizikovou operaci. Ani ta přitom neznamená, že dojde ke kompletní přeměně pohlaví. Stát se navíc vůbec nezabýval jinými, méně invazivními možnostmi. Česká právní úprava tak podle stěžovatele neobstojí při testu potřebnosti a přiměřenosti, který nebyl ani při předchozím řízení před ÚS proveden.
Jediným možným cílem české právní úpravy je tak podle stěžovatele ochrana tradičního rodičovství, tedy institutu mateřství a otcovství, neboť po odstranění pohlavních orgánů a sterilizaci již není možné početí dítěte. Nicméně podle stěžovatele existuje pochybnost, „zda skutečně existuje právo dítěte, aby jej porodila matka“. Navíc právní řád se již dnes musí vypořádávat se situacemi, kdy je uznáváno rodičovství párů stejnopohlavních osob.
ČR redukuje osobu na objekt
Česká právní úprava je také v neposlední řadě v rozporu se zákazem nelidského a ponižujícího zacházení, neboť požadavkem na změnu pohlaví redukuje osobu na objekt. „Česká právní úprava tudíž redukuje stěžovatele na jeho tělesnou schránku. Přistupuje k němu jako k objektu, jehož vzhled musí být přizpůsoben požadavku veřejné moci, aniž jsou při tom brány adekvátním způsobem v úvahu jeho individuální zájmy. Zacházení, které činí z člověka pouhý objekt, zasahuje do lidské důstojnosti a stěžovatele ponižuje. České právní úprava je tak zdrojem ponižujícího zacházení,“ uvádí se ve stížnosti.
Senát ÚS ve složení Pavel Šámal (předseda), Jaromír Jirsa (soudce zpravodaj) a Jan Wintr při posuzování stížnosti dospěl k závěru, že je zde důvod, aby se návrhem zabývalo plénum ÚS.
Primárním důvodem je, že předchozí rozhodnutí pléna z roku 2021 se rozporem napadených norem s ústavním pořádkem nezabývalo. „Zvolilo-li plénum Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 minimalistický přístup z toho důvodu, že tehdejší navrhovatelka se necítila být mužem ani ženou, neznamená to automaticky, že obdobný stejný minimalistický přístup je vhodný i v případě návrhu stěžovatele, který se jednoznačně identifikuje jako trans člověk – muž,“ uvádí se v odůvodnění usnesení prvního senátu, kterým se stížnost předkládá plénu ÚS.
Názor ÚS se může změnit
V předkládacím usnesení trio ústavních soudců také naznačuje, že si je vědomo možného rozporu některých jeho závěrů se zmíněným nálezem pléna z roku 2021, avšak je podle nich zcela legitimní, aby plénum mohlo případně „posoudit nutnost odchýlení se od závazných závěrů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20“.
Faktem je, že personální složení ÚS se od roku 2021 výrazně obměnilo. A nedávno také dala většina nových ústavních soudců důrazně najevo, že stabilita judikatury ÚS pro ně není žádnou posvátnou krávou.
„Silné přesvědčení potřebné většiny soudců o převážení jiných ústavních hodnot může být důvodem pro změnu dřívějšího právního názoru Ústavního soudu v podobné pozdější věci,“ uvádí se v disentu, který vedle Vojtěcha Šimíčka připojili soudci Veronika Křesťanová, Jan Wintr, Daniela Zemanová, a Kateřina Ronovská k nálezu Pl. ÚS 27/22 ze dne 20. 12. 2023.
Petr Dimun
