Stáže u Soudního dvora Evropské unie (SDEU) se zúčastnila předsedkyně senátu Nejvyššího soudu Milada Šámalová. Pro čtvrtletník AEQUITAS uvedla, že to pro ni byla přínosná zkušenost, kterou by doporučila i ostatním soudcům. Je podle ní škoda, že ČR nepatří mezi aktivní členy a a přístup českých soudců je chápán jako spíše odtažitý
Na pozvání soudce Soudního dvora JUDr. Jana Passera jste absolvovala stáž na Soudním dvoře Evropské unie a měla jste tak možnost se osobně seznámit s chodem celého Soudního dvora. Můžete ho ve stručnosti popsat?
Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje předběžné otázky a žaloby na porušení unijního práva a je též odvolacím soudem proti rozhodnutí Tribunálu. Věci přiděluje předseda soudu zásadně podle zatížení soudců. Soudce zpravodaj, jemuž je věc přidělena, určí, jaký bude další postup, tedy jaké bude složení senátu, jaký bude jazyk pro její projednání a zda bude ve věci přibrán generální advokát. Následuje písemná fáze, kde se stranám zasílají přeložené materiály a připravuje se veřejné zasedání. Důležité je shromáždění všech soudců – réunion générale – jehož úkolem je schválit procedurální návrhy a které rozhodne, zda bude nařízeno ústní jednání. Po skončení písemné fáze připraví soudce zpravodaj – rapport préalable – předběžnou zprávu, která obsahuje předmět řízení (např. položené předběžné otázky), relevantní právní předpisy, shrnutí a také návrhy a názory stran a dalších účastníků. Předběžná zpráva je následně zaslána generálnímu advokátovi. Po nařízení ústního jednání se vyčká na stanovisko generálního advokáta, na nějž soudce zpravodaj reaguje závěrečným stanoviskem – tzv. memorandum sur conclusion. Jestliže se soudce zpravodaj s advokátem neshodne, nařídí se projednání věci ve snaze najít společné řešení – tour de table. Není-li nařízeno ústní jednání, běží soudci zpravodaji lhůta 6 týdnů pro vypracování rozsudku – projet de motif, který rozešle k tzv. lecteurs d´arret, podle něhož návrh rozsudku upraví a rozešle ostatním členům senátu. Tím se zahájí tzv. délibéré – což je část jednání, kdy se členové senátu vyjadřují ke zpracovanému návrhu. Z délibéré vzejde předběžný rozsudek – projet d´arret, jenž je zaslán k poslední úpravě – derniére relecture, a ke korektuře a na překlad. Z něho pak vzejde rozhodnutí, které se sice vyhlašuje veřejně, avšak jen výrok, a zásadně se k němu nikdo nedostavuje. V té době je již rozhodnutí přeloženo do všech jazyků, v nichž probíhalo veřejné zasedání.
V průběhu stáže jste se účastnila několika jednání. Můžete nás seznámit s některými z nich?
Přítomna jsem byla u jednání ve věci Islentyeva v. Rada EU, sp. zn. T-233/22, jde o věc spadající do pravomoci Tribunálu. Ekaterina Islentyeva žijící v Lucemburku má jeho občanství, ale je současně i ruskou občankou. Má pilotní průkaz, ale kvůli ruskému občanství jí bylo lucemburskou leteckou organizací zakázáno létat nad územím některých členských států. Evropskou unii žaluje za to, že je diskriminována, pokud nemůže na základě opatření, vydaných proti Rusku v důsledku napadení Ukrajiny, vykonávat svou leteckou praxi i na území států Evropské unie. Tvrdí, že omezující opatření, která zakazují každému evropskému občanovi, který je rovněž ruským státním příslušníkem, používat jeho licenci soukromého pilota, jsou nepřiměřená a nejsou v souladu s hodnotami právního státu a zásadou zákazu diskriminace.
Osobně jsem se rovněž účastnila jednání ve věci Soudního dvora C–633/2022, týkající se předběžné otázky vztahující se k tomu, zda musí být články 34 a 36 nařízení Brusel I a článek 11 Listiny základních práv EU vykládány v tom smyslu, že uložení povinnosti k náhradě škody za poškození dobré pověsti sportovního klubu prostřednictvím informace zveřejněné deníkem, může zjevně porušovat svobodu projevu, a představovat tak důvod pro odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí. Podstata spočívala v tom, že francouzský deník Le Monde byl povinen zaplatit za to, že zveřejnil nepravdivou zprávu o lékaři sportovního klubu Real Madrid, že byl napojen na drogové aféry v cyklistice a obdobně měl drogy aplikovat i na sportovce tohoto klubu. Španělské soudy rozhodly o pokutě 300 000 Kč, což Le Monde odstěžoval a Cour de cassation ve Francii odmítl výkon rozhodnutí na základě rozsudku Španělska, který měl vykonat, a předložil uvedený problém jako předběžnou otázku SDEU s tím, zda může být odrazující účinek s ohledem na zdroje deníku sám o sobě důvodem pro odmítnutí uznání nebo výkonu rozhodnutí z důvodu zjevného porušení základní zásady svobody tisku, a jak má být posuzován odrazující účinek. V rámci ní byly zajímavé i skutečnosti týkající se výkladu pojmu „veřejného zájmu“, jenž dopadá na možnost výjimky z výkonu cizozemského rozhodnutí, což bylo v této věci zásadní.
Neméně zajímavá byla i věc C-601/2022, jíž předložil soud v Tyrolsku a která souvisí s otázkou rovnosti členských států. Podstatou je ochrana vlků a dopad výjimky plynoucí ze směrnice 92/43 EHS ve znění naposledy pozměněné směrnicí 2013/17/EU o stanovištích. Otázka zněla, zda „zásadu rovnosti členských států“ zakotvenou v článku 4 odst. 2 SEU porušuje článek 12 směrnice, podle níž se na vlka obecného vztahuje systém přísné ochrany, z nějž jsou ovšem vyňaty populace v několika členských státech, zatímco pro Rakousko takováto výjimka stanovena nebyla. Uvedená předběžná otázka rovněž dopadala na vyjasnění výkladu „závažné škody“, která nemusí být jen přímá, ale může být i nepřímá ve smyslu „hospodářské škody“.
Během stáže jste se seznámila také s činností základních oddělení Soudního dvora, můžete nám některá představit?
Významným oddělením je Ředitelství výzkumu a dokumentace – které připravuje podklady pro zpracování rozhodnutí, provádí rešerše, právní monitoring a analýzy pro jednotlivé věci a soudce. Má 60 právníků – zástupců všech členských států – a 30 asistentů. Jeho úkolem je před vydáním rozhodnutí analyzovat předběžné otázky a opravné prostředky. Podstatná je právě analýza předběžných otázek, kterou toto oddělení provádí ještě před tím, než se věc dostane k soudci. Toto oddělení zajistí překlad předběžných otázek, popis skutkového a právního rámce sporu, vyhledání podobných případů, analyzuje okolnosti odůvodňující zvláštní řízení.
Setkala jsem se také s panem Kadeřábkem, jenž je vedoucím tlumočnického oddělení České republiky. Seznámil mě s problematikou a podmínkami tlumočení průběhu jednání do českého jazyka. Do českého jazyka je překládáno jen takové ústní jednání, při kterém je členem senátu český soudce nebo když se jednání účastní český stát. Podstatné je, že pokud je tlumočeno do konkrétního jazyka, je tento překlad součástí elektronického spisu, jenž obsahuje celý průběh jednání, na rozdíl o písemného spisu, který je veden jen ve velmi stručné podobě. Překládáno je celkem do 24 jazyků (němčinu a francouzštinu používá v EU více států).
Součástí Vaší stáže bylo také setkání s Janem Gregorem, jenž je členem Evropského Účetního dvora. V čem spočívá jeho pravomoc?
Jan Gregor je nezávislým externím auditorem EU a působí v řídící profesi u Účetního dvora, který je samostatným orgánem Evropské unie. V podstatě jde o obdobu našeho NKÚ, avšak pro celou Evropskou unii. Sídlí ve vlastní budově nedaleko Soudního dvora. Účetní dvůr je určen k tomu, aby posuzoval způsob, jakým Evropská komise spravuje unijní rozpočet. Dbá o vyrovnané využívání finančních prostředků EU a podává pravidelné roční zprávy (audity), v nichž jsou uvedeny analýzy týkající se hospodaření v jednotlivých rezortech. Je zajímavé, že EU vydává nejvíce prostředků na zemědělství a na evropskou integraci, což činí podstatný podíl jejích výdajů oproti jiným oblastem. Rovněž má význam, že při posuzování vlastních příjmů do EU jsou zjišťovány nevyrovnané podmínky u států s velkými přístavy, kde se objevují největší celní disproporce. Tyto skutečnosti plynou z provedených auditů příjmů a výdajů EU, prověřují se osoby i organizace, které s prostředky EU hospodaří, a na základě vlastních šetření vydává doporučení ve formě auditních zpráv. Ve velmi malém počtu případů dává podněty k trestnímu řešení podvodných jednání, jestliže je zjistí.
Doporučíte podobnou stáž i ostatním soudcům? Čím pro Vás byla přínosem?
Stáž pro mě byla neobyčejným poučením a obohacením vědomostí vztahujících se k evropskému právu a soudnictví, které jsem do té doby vnímala jako velmi okrajové. Možností se s rozhodováním SDEU seznámit, jsem pochopila, že je třeba se podstatně více zabývat jeho rozhodnutími, a to i přesto, že jsem trestní soudce, protože i trestní problematiky se rozhodnutí SDEU úzce dotýkají. Bohužel v pojetí soudců Soudního dvora Česká republika zatím nepatří mezi aktivní členy, a přístup českých soudců je chápán jako spíše odtažitý, což bylo trochu smutným poznáním. Ze všech těchto důvodů bych proto doporučila, aby se obdobné stáže zúčastnili další soudci, pokud možno z vrcholných soudů, což by tuto skutečnost mohlo napravit.
AEQUITAS – Gabriela Tomíčková
