Část zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, která v minulých letech zjednodušila přípravu prioritních dopravních staveb, neodporovala ústavnímu pořádku. Ústavní soud (ÚS) dnes zamítl návrh na zrušení jedné konkrétní věty, který podal Krajský soud v Ostravě. Rychlejší dokončení prioritních dopravních staveb přispěje obecně ke snížení negativních důsledků tranzitní silniční dopravy na zdraví obyvatel, zejména ve městech značně zatížených dopravou, uvedl ÚS v nálezu.
„ÚS shledal, že napadená úprava měla legitimní cíl právě v tom, že usnadní dopravu, a dále že se jednalo o zpřesnění zákona, které předchází výkladovým problémům,“ řekla novinářům soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová. Norma podle dnešního nálezu také umožňuje rozvoj transevropské dopravní sítě, a naplňuje tak závazky České republiky vyplývající z unijní legislativy.
Ustanovení, které bylo součástí zákona do konce roku 2023, umožnilo pokračovat v přípravě některých prioritních dopravních staveb na základě původního hodnocení vlivu stavby na životní prostředí (EIA) i v situaci, kdy se vedly dlouhé navazující spory, například o stavební povolení, a platnost stanoviska EIA by jinak v mezičase vypršela.
Prodloužení D1
Specifická právní úprava se týkala vládou vymezených prioritních dopravních staveb na transevropské dopravní síti, které mají územní rozhodnutí nejpozději od 31. března 2015 a které získaly také souhlasné stanovisko EIA. Šlo například o prodloužení D1 a některé další plánované úseky dálniční sítě. Věta, kterou žádal zrušit krajský soud, zněla: „Stanovisko musí být platné v době vydání rozhodnutí v navazujících řízeních v prvním stupni“.
Ostravský soud se problematikou zabývá v souvislosti s letitými spory kvůli stavbě obchvatu Frýdku-Místku, což je součást dálnice D48 a jeden z prioritních dopravních záměrů. Návrh k ÚS podal krajský soud s přesvědčením, že právní úprava neobstojí v testu rozumnosti. „Dochází k možnosti realizace záměrů bez zohlednění skutečných aktuálních negativních zásahů do životního prostředí, a tím i k porušení práva na příznivé životní prostředí,“ stálo v návrhu krajského soudu.
Ústavní soudci ale nenašli důvod k zásahu, stejně jako v roce 2019, kdy se zabývali stejným paragrafem, ještě bez vložené poslední věty, kterou přezkoumávali nyní. I tehdy soudci kromě jiného zdůraznili mezinárodní závazky Česka. „Velmi zjednodušeně řečeno, Česká republika se zavázala stavět a musí své mezinárodní závazky splnit,“ řekl tehdy novinářům soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.
Sporné ustanovení sice od začátku roku není součástí zákona, podle soudkyně Zemanové ale právní úprava zatím „zcela neumřela“. Posouzení konkrétních staveb bude pokračovat podle předchozí právní úpravy.
(čtk)
