Vláda dnes schválila změnu definice znásilnění. Trestní předpisy by měly opustit koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku a nahradit ho konceptem pohlavního styku nesouhlasného. Novela trestního zákoníku má změnit i pohled soudů na sexuální praktiky s dětmi do 12 let. Pokud norma projde beze změny celým legislativním procesem, vždy je soudy budou pokládat za znásilnění či sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití. O schválení novely připravené ministerstvem spravedlnosti informovali Piráti v tiskové zprávě.
Novela je založena na zásadě „ne znamená ne“. Nesouhlas lze projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice. Počítá se i s bezbranností oběti, kdy oběť není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu – kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání či zdravotnímu handicapu. „Tento koncept se z pohledu trestního práva jeví být přiléhavější, protože nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání,“ uvedlo ministerstvo k tomu, proč nezvolilo přísnější zásadu „ano znamená ano“.
O změnách ministerstvo spravedlnosti vedlo dlouhou expertní diskusi i politickou debatu. „Jde o krok, nikoli zbrklý skok, správným směrem. Děkuji zástupcům koalice i opozice a mnoha dalším, že jsme si vzájemně naslouchali a shodli se na předloženém návrhu. Má tak šanci na velkou podporu ve Sněmovně. Snad to přispěje k širšímu pochopení, že když se s trpělivostí chce, mohou se dobré věci dohodnout i v jinak rozklížené Sněmovně,“ uvedl na síti X ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Piráti původně prosazovali, aby Česko po vzoru dalších 13 evropských států přijalo definici znásilnění založenou na chybějícím souhlasu. „Definice založená na chybějícím souhlasu by byla jednodušším řešením, protože bychom nemuseli dělat výčet situací v definici bezbrannosti. Návrh, který dnes schválila vláda, tedy definice založená na nesouhlasu s dobře definovanou bezbranností, je však přijatelným kompromisem, který má podporu napříč stranami a především zlepší situaci pro oběti,“ uvedla poslankyně Pirátů Klára Kocmanová.
Trestný čin znásilnění bude nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky ministerstvo vyčlenilo do samostatného nového trestného činu sexuální útok.
„Změna pomůže jak k tomu, aby policie mohla sexuální násilí lépe stíhat a soudy postihovat, tak hlavně obětem takového násilí, a o ty jde především,“ uvedl na síti X ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
V připomínkovém řízení ministerstva i zmocněnkyně pro lidská práva nesouhlasili s navrženou definicí bezbrannosti. U případů takzvaného zamrznutí oběti tak spravedlnost změnila původní termín „disociativní porucha“ na „silný ochromující stres“. Kritici totiž poukazovali na nevhodnost úvahy, že oběť znásilnění ztuhla v důsledku nějaké poruchy. „Takové uvažování vede pouze k další viktimizaci obětí a tzv. victim blamingu – obviňování oběti. Paralyzované oběti netrpěly v době útoku poruchou. Na extrémně ohrožující situaci reagovaly zcela přirozeně,“ konstatovali.
Na základě dalších připomínek ministerstvo doplnilo definici bezbrannosti také o neschopnost utvářet svou vůli a o podstatné snížení schopnosti svou vůli utvářet nebo projevit. Ustoupilo také v tom, že použití zbraně nakonec povede jak u sexuálního útoku, tak i u znásilnění k použití vyšší trestní sazby. Sexuální nátlak byl navíc zařazen mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšířila o zneužití něčí tísně.
Ke změně definice znásilnění v posledních letech přistoupilo 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u definice znásilnění založené na násilí či pohrůžce.
(čtk)
