Kandidáti na ústavní soudce, soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) Zdeněk Kühn a advokátka Lucie Dolanská Bányaiová, se včera představili na dvou garančních výborech Senátu. Kühn získal podporu jak výboru ústavněprávního, tak školského a pro lidská práva. Dolanské Bányaiové o jediný hlas unikla nominace ústavněprávního výboru. Dnes jejich nominaci projedná plénum Senátu. Česká justice přináší reportáž

První se na Ústavně – právním výboru Senátu představila Lucie Dolanská Bányaiová, která senátorům mj. sdělila, že jí s nabídkou kandidatury oslovil přímo předseda prezidentského poradního panelu Jan Kysela.  Za svůj hlavní přínos pro Ústavní soud (ÚS) považuje praktickou znalost práva, kdy coby advokátka musí žít příběhy svých klientů.

„Díky tomu vnímám spíše stromy než les,“ uvedla s tím, že i proto mají advokáti být na ÚS zastoupeni, neboť nejrozsáhlejší agendou, kterou ústavní soudce vyřizuje, jsou individuální stížnosti občanů. V zásadních politických otázkách má být podle ní ÚS spíše zdrženlivý, nemá být třetí komorou parlamentu a jakkoliv narušovat rovnováhu dělby moci.

O tradičních svazcích homosexuálů

Na dotaz senátora Zdeňka Hraby, jak by jako ústavní soudkyně rozhodla o návrhu na zrušení definice manželství jako svazku muže a ženy, reagovala tak, že nespatřuje problém v definici, jako spíše v tom, co v zákoně chybí. Podle ní totiž i díky vývoji judikatury ESLP je dnes zřejmé, že stejnopohlavní páry mají právo na rodinný život a nemohou být diskriminovány. 

„Není možné je nechat v šedé, neregulované zóně, ale je třeba těmto již tradičním svazkům dát konkrétní práva,“ argumentovala. Zmínila praktické negativní dopady současného stavu, kdy jako advokátka byla u rušení registrovaného partnerství, v němž partneři vychovávali děti. „Jeden z těch rodičů se pak stává, pokud použiji příměr z Arabely, jakýmsi čarodějem páté kategorie, což má samozřejmě na děti negativní dopad,“ uvedla Dolanská Bányaiová.

Mohlo by vás zajímat

Jen jedna ústavní stížnost

Senátor Michael Canov se pozastavil nad tím, že kandidátka byla oslovena přímo Janem Kyselou. „Měl jsem za to, že systém výběru je takový, že byly osloveny instituce, které navrhly kandidáty. Ty pak posuzuje panel a rozhoduje prezident. A nyní jsem se dozvěděl, že jste byla oslovena přímo panem Kyselou,“ podivoval se Canov. A položil dotaz, zda nespatřuje jako svůj zásadní handicap, že dosud jako advokátka podala v zastoupení klienta pouze jedinou ústavní stížnost.

Podle Dolanské Bányaiové to sice handicap je, avšak jako advokátka řeší otázky ústavního charakteru, porušování základních práv klientů, včetně práva na férový proces v řízení před obecnými soudy. A v roli advokátky byla většinou úspěšná tak, že nebylo nutné se na ÚS obracet. Navíc je část zásadních případů stále neskončených a není vyloučeno, že by mohly před ÚS zamířit.

V tom se Dolanské Bányaiové zastal senátor Holásek, taktéž advokát, podle něhož není ani tak důležité, kolik ústavních stížností podala, ale že se jako advokátka intenzivně věnuje procesnímu právu. A zdůraznil i to, že její kandidatura má podporu České advokátní komory (ČAK), o čemž svědčí dopis předsedy ČAK, který senátoři obdrželi.

Mají být na ÚS zastoupeny menšiny?

Senátor Pavel Fischer zmínil motivační dopis Dolanské Bányaiové. „Píšete, že pocházíte z židovské rodiny a říkáte, že chcete na Ústavní soud přinést pohled jedné z menšin. Otázkou je, co my s tím. Kolik tady máme menšin? Kdybychom řekli, že menšiny mají mít na Ústavním soudu své zastoupení, pak zapomeneme na tu většinu. Tohle není konkurz do Rady České televize, kde má menšinový hlas zaznít,“ uvedl. A připomněl, že již v minulosti odmítl výrok Jana Kysely ohledně údajné dohody s prezidentem Pavlem na zastoupení bývalých komunistů na ÚS.

Dolanská Bányaiová prý zvažovala, zda to do motivačního dopisu vůbec napsat. Ale dopis psala v atmosféře po říjnových útocích teroristů na Izrael a chtěla tím primárně sdělit, že má tak jako příslušnice menšiny možná větší schopnost vcítit se do práv menšin. „Dokážu lépe nacítit to, kde je v případě práv menšin křivda pociťována a proč,“ vysvětlovala.

ÚS je lakmusový papírek právního státu

Další kandidát, soudce NSS Zdeněk Kühn, oproti své chvílemi méně srozumitelné a někdy rozpačité předřečnici předvedl suverénní výkon, na němž byla znát letitá praxe přednášejícího.

Existenci instituce ústavního soudu vnímá Kühn jako lakmusový papírek toho, jestli v zemi je právní stát, demokracie a dělba moci. „Ústavní soud chyběl mezi léty 1939 a 1991, takže je to asi ukázka toho, že ústavní soud garantuje dělbu moci a základních principů ústavnosti a lidských práv,“ uvedl na úvod. Zmínil, že koncept ústavního soudnictví vznikl ve střední Evropě a má kořeny již v říšském soudu rakouského mocnářství.

Jako svoji přednost vnímá Kühn různé pohledy na vnímání práva, neboť má zkušenost jak z advokacie, působení v Poslanecké sněmovně, v poradních orgánech exekutivy i jako soudce NSS. Je také akademikem a o právu se tudíž snaží přemýšlet nejen prakticky, ale i teoreticky. „Napsal jsem o nejenom ústavním právu, ale i mnoha jiných právních otázkách stovky publikací, takže jsem docela transparentní kandidát,“ uvedl. Hodnotit ho lze i na základě jeho soudcovské činnosti, kdy během 15 let rozhodoval přes 2 tisíce případů.

Zrušení zákonů jako evropský konsensus

Senátor Hraba odcitoval Kühnovi přes deset let starý rozhovor pro Lidové noviny, v němž mj. uvedl, že finálním arbitrem toho, co je v jeho pravomoci, je Ústavní soud sám. „Respektoval byste jako ústavní soudce rozhodnutí parlamentu o zrušení Ústavního soudu?“ zeptal se Hraba Kühna.

Ten upřesnil, že rozhovor dával před finálním rozhodnutím ÚS v případu Miloše Melčáka, kdy předpokládal, že ÚS stížnosti nevyhoví.

„Vysvětloval jsem, že Ústavní soud má tu kompetenci v extrémních případech zrušit protiústavní ústavní zákony, což je dnes již evropský konsensus,“ uvedl Kühn.

„A kdyby ústavní zákon zrušil Ústavní soud? Samozřejmě, museli bychom se ptát v jakém by se to dělo kontextu. Ale když na podobnou otázku odpovídali němečtí ústavní soudci, tak řekli, že by takový zákon nerespektovali, že považují ústavní soud za středobod jádra německé ústavy. Já bych se k tomuto výroku německých kolegů hlásil, myslím si, že ústavní soud je pod tím tvrdým jádrem ústavnosti. Samozřejmě něco jiného je rozhodovat o těch kompetencích. Některé kompetence Ústavního soudu je dokonce možné převádět, což Ústava dokonce předpokládá, že některé je možné převádět na obecné soudy, například rozhodování o ústavnosti podzákonných předpisů v té abstraktní rovině, tedy jejich rušení, nikoliv neaplikace. Ale rušení Ústavního soudu, to by zasáhlo to tvrdé jádro ústavnosti. Existence ústavního soudu je opravdu lakmusovým papírkem demokracie,“ vysvětloval Kühn.

Samomluva ústavodárce, normativní pravidlo

Na to reagoval senátor Jan Holásek dotazem, z jakého pramene práva vyplývá podle Kühna ona pravomoc ÚS rušit ústavní zákony.

Podle Kühna to vyplývá z článku 9 Ústavy, konkrétně jeho druhého odstavce (základní náležitosti právního státu jsou nezměnitelné), který není podle něho „samomluvou ústavodárce“.

„Buď je to samomluva ústavodárce a není to vynutitelné, anebo je to vynutitelné pouze ústavodárcem samotným, tedy do kdy tento článek ústavodárce respektuje. Anebo to není samomluva ústavodárce a pak je to bezprostředně účinné normativní pravidlo, z něhož musíme dovozovat i derogativní funkci Ústavního soudu. Stejný názor mají rakouští a němečtí kolegové, ale třeba i indický nejvyšší soud,“ uvedl Kühn.

Senátor Canov citoval Kühnovi pasáž z textu autora tohoto článku, v němž je zmíněn Kühnův názor na exkluzivitu přístupu k nejvyšším soudním instancím a jeho častý sklon k někdy až extrémní stručnosti odůvodnění svých soudních rozhodnutí.

Odůvodnění strohá a stručná

Podle Kühna se jedná o otázku přijatelnosti kasačních stížností a přípustnosti dovolání, přičemž o jejich nastavení a rozsahu nemohou rozhodovat soudci, ale zákonodárci. Připustil, že dlouhodobě hájí rozšiřování nepřijatelnosti a nepřípustnosti. „Já dlouhodobě zastávám názor, že je to dobré řešení, pokud se ta pozornost nejvyššího soudu soustředí na věci nikoliv skutkové, protože ty tam stejně neprokazujeme, ale soustředí se na věci právní. Pak to skutečně znamená, že si sice soudce nevybírá, co bude rozhodovat, ale kde půjde do větších detailů a kde bude sjednocovat judikaturu,“ vysvětlil Kühn.

Ohledně namítané strohosti odůvodnění svých rozhodnutí Kühn uvedl, že sice stručná jsou, nikoliv ovšem na úkor srozumitelnosti. „Zastávám dlouhodobě názor, že rozhodnutí musí být maximálně srozumitelné. Já se rozhodnutí snažím psát stručně a srozumitelně. Ona ta stručnost ale není pohrdáním, protože mi dává více práce napsat to stručně. Dlouhé odůvodnění je vlastně něčím, čím bych pohrdal těmi účastníky, kdybych jim tam napsal velmi detailně to, co mi říkali, ale někde vzadu by se pak na konci skrýval můj právní názor,“ popsal Kühn.

Marvanovou zklamal

Senátorce Haně Marvanové Kühn musel vysvětlovat své názory na některé kompetence prezidenta republiky, konkrétně na amnestii a individuální milosti. Kühn měl totiž Marvanovou zklamat rozhodnutím svého senátu z října minulého roku, v němž konstatoval, že prezident není při udělování milostí nijak omezen. Marvanová se také pozastavila nad tím, že v odůvodnění bylo argumentováno soudním rozhodnutím rakouského správního dvora z dob rakouské monarchie, které se týkalo pravomocí císaře. „Vy se přihlašujete k tomu, že prezident je úplně neomezený, až na extrémy. Ale na klubu jste řekl, že ten nevidíte ani v případě udělení milosti panu Balákovi, což posoudili jako extrém naopak mnozí jiní odborníci,“ uvedla Marvanová.

Podle Kühna byl ovšem použit odkaz na rozhodnutí z dob monarchie pro ilustraci, jak se názor na přezkum aktů hlavy státu vyvíjel a změnil se po roce 1920. V rozhodnutí je pak vysvětleno, že jsou ústavní akty prezidenta, které nejsou přezkoumatelné správní justicí a pak správní akty, které přezkoumatelné jsou. „Starorakouský soud tam cituji proto, abych ukázal, že správní doktrína, která říkala opak, se inspiruje těmi imperiálními tradicemi,“ upřesnil Kühn.

Milosti prezidenta nejsou správní akt

Ohledně udělování milostí prezidentem republiky není podle Kühna pochyb, že se nejedná o správní akt, sporné je to, zda je to akt přezkoumatelný Ústavním soudem. „My jsme neřekli, že ta individuální milost byla v pořádku. My jsme řekli, že to nemůžeme přezkoumávat. A když to nemůžeme přezkoumávat, tak ani nemůžeme říkat, že to bylo v pořádku,“ dodal. Ústava v současné době podle Kühna prezidenta při udělování milostí nijak neomezuje, a proto tak nemohou činit ani soudy. Je proto podlě něho na ústavodárci, aby případně provedl změnu. Vyjádřil-li názor, že milost pro Miloše Baláka udělená prezidentem republiky Milošem Zemanem není extrémem, pak to myslel ve smyslu článku 9, odst. 2 Ústavy. „Jako občan jsem měl o té milosti pochybnosti, ale jako soudce musím respektovat, jak je napsána Ústava a jak je to jednomyslně chápáno v té relevantní právní komunitě,“ vysvětlil Kühn. Připomněl zároveň, že svého času veřejně publikoval názor, v němž vyslovil nesouhlas s rozhodnutím Ústavního soudu, že amnestie prezidenta republiky je nepřezkoumatelná Ústavním soudem. „Já si myslím, že amnestie je právním předpisem v materiálním slova smyslu a je tedy přezkoumatelná Ústavním soudem,“ uvedl k tomu Kühn.

Frustrace z kovidových opatření

Kühn se na dotaz senátorky Jitky Chalánkové vyjádřil i k rozhodování justice a Ústavního soudu o „covidových“ opatřeních exekutivy v době nouzového stavu.

„Já jsem z toho celého vývoje byl frustrován, protože se ukázalo, že české právo není úplně dobře zabezpečeno právě ve vztahu k těm krizovým situacím. Je to problém, který tady do budoucna je, chybí nám ochrana zejména proti těm krizovým opatřením vlády. Uvedu příklad: paní chtěla vycestovat do Německa za prací, ale protože byl zákaz vycestovat, tak to napadla v řízení před soudy a problém byl, že to nemohla napadnout před Ústavním soudem, protože ona nemá možnost podání individuální stížnosti proti obecnému aktu a současně to nemohla napadnout před námi, protože to mohla učinit jen tehdy, kdyby na tu hranici dorazila a nechala by se zadržet policisty a došlo by k individuálnímu zásahu. Takže přiznám se, že jsem byl frustrován, ale nevěděl jsem, jak z toho,“ uvedl Kühn.

Ocenil sice, že Ústavní soud se k problému rychle vyjádřil, ale ona rychlost byla na úkor kvality, neboť jeho usnesení provázelo množství disentů a konkurencí, což způsobovalo problém nejen správní justici. „Měli jsme problém, jak to posuzovat, ale dospěli jsme k názoru, že nám to judikatura Ústavního soudu uzavřela, z čehož jsem neměl dobrý pocit. Zakládám si na tom, že občan má mít právo na přístup k soudu. A tady najednou jsem já sám musel psát judikáty, kde jsem ten přístup uzavíral, uzavíral jsem tu bránu a vůbec jsem z toho dobrý pocit neměl,“ dodal.  

Soudci nejsou zákonodárci

V této souvislosti zmínil konkrétně rozhodnutí rozšířeného senátu NSS (4 Ao 3/2021), k němuž připojil „frustrující odstavec“, vyjadřující podle něho pocit všech členů rozšířeného senátu, že je odpírán přístup k soudnímu přezkumu, ale že není možné jinak.

„Nejsme zákonodárci, nemůžeme to změnit a nemůžeme to ani vyložit jinak, protože to před námi vyložil Ústavní soud způsobem, že bychom museli jít proti Ústavnímu soudu. A to je moje další zásada, kterou opakovaně říkám, totiž že soudci obecných soudů musí respektovat judikaturu Ústavního soudu a současně si myslím, že soudci Ústavního soudu musí respektovat judikaturu svých předchůdců. Aby to nebylo tak, že přijdou noví ústavní soudci a začnou vykládat nový ústavní příběh,“ vysvětlil Kühn.

Středečnímu projednávání návrhů na jmenování obou kandidátů na výborech Senátu předcházelo jejich představení na nejpočetnějším senátorském klubu ODS a TOP 09. Podle informací České justice i z tohoto „grilování“ vyšel lépe Kühn. A to přestože u senátorů byly na počátku obavy z jeho přílišné inklinace k levici. Tyto pochybnosti měl Kühn svým vystoupením na klubu částečně rozptýlit.

Faktem je, že Kühn pracoval jako asistent někdejšího poslance ČSSD Zdeňka Jičínského a byl i poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za ČSSD Jitky Kupčové. Od roku 1998 do roku 2001 byl také členem právní komise ČSSD (kam mimochodem docházel nějaký čas i Jan Kysela, než přešel k Petru Pithartovi).

Některé členy horní komory měl ovšem Kühn zaskočit názorem, který zopakoval i na jednání Ústavněprávního výboru Senátu, tedy jak by jako ústavní soudce rozhodoval v situaci, kdyby se Poslanecká sněmovna a Senát rozhodly zrušit Ústavní soud a přijaly příslušnou změnu Ústavy. Podle Kühna by totiž takový zákon odporoval materiálnímu jádru Ústavy a musel by být ústavními soudci zrušen.

Petr Dimun