Mýtus o tom, že v ČR jsou za znásilnění mírné tresty, bourá letošní studie projektu Legal Data Hub Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Pachatelé znásilnění jsou nejčastěji a nejdéle vězněni po pachatelích vraždy. Jsou vězněni častěji než pachatelé ublížení na zdraví. Postkomunistické země mají naopak vyšší trestní sazby – podle studie je žádoucí u nás tresty snížit.
Autor studie Jakub Drápal se domnívá, že v diskusi o trestání znásilnění by tato data měla zaznívat. Hlavním zjištěním výzkumu je podle něho fakt, že pachatelé znásilnění jsou v ČR trestáni nejpřísněji po pachatelích vražd. Celý text studie je ZDE.
Jelikož cílem analýzy bylo analyzovat závažnost jednání, bylo podle autora třeba odfiltrovat vlivy nevztahující se k závažnosti (např. trestní minulost). „V Česku je tím hlavním vlivem trestní minulost, která velmi silně ovlivňuje rozhodnutí o uvěznění pachatele. Trestní minulost přitom nemá žádný vztah se závažností trestné činnosti: Např. krádež je stejně závažná (má pro poškozeného stejné důsledky), ať již byla provedená prvopachatelem či opakovaným recidivistou,“ uvádí autor studie.
„Odfiltrujeme-li roli trestní minulosti u všech pachatelů, pachatelé znásilnění byli též uvězňováni nejčastěji po pachatelích vražd, přičemž např. pachatel znásilnění bude 1,5krát pravděpodobněji uvězněn než pachatel těžkého ublížení na zdraví,“ předkládá závěr autor.
Nejdelší tresty vězení po vraždě u prvopachatelů
Pro pachatele, u kterých nehraje roli trestní minulost (tj. u prvopachatelů), platí, že pachatelé znásilnění jsou uvězňování nejčastěji po pachatelích vraždy a jsou uvězňování na jednu z nejdelších dob. Výsledky dokazují, že prvopachatelé znásilnění byli např. uvězněni 2,3krát častěji než prvopachatelé těžkého ublížení na zdraví.
Jeden z grafů ve studii pak detailně ukazuje tresty uložené prvopachatelům, tedy pachatelům bez předchozího odsouzení. „Jasně z něj vyplývá, že po vraždě jsou prvopachatelé nejčastěji uvězňováni právě za znásilnění a až následně za loupež, zkrácení daně, těžké ublížení na zdraví a další trestné činy. Zároveň jsou za znásilnění prvopachatelé odsuzováni k nejdelším nepodmíněným trestům odnětí svobody (mediánový trest) po vraždě,“ komentuje autor studie.
„Pro ilustraci lze uvést, že 36,8 % prvopachatelů znásilnění bylo uvězněno, kdežto 15,8 % prvopachatelů těžkého ublížení na zdraví bylo uvězněno,“ dodává autor.
Prvopachatelé znásilnění tedy byli uvězněni 2,3krát častěji než prvopachatelé těžkého ublížení na zdraví, dokládá svůj závěr.
Ke snížení trestu dochází častěji u jiných činů
Podle autora soudy neukládají za nejzávažnější formy znásilnění – jejichž trestání bývá nejčastěji kritizováno veřejností a v médiích, systémově odlišné tresty než za jiné trestné činy s podobnými sazbami.
Pro studii proto vybral trestné činy s dolní hranicí trestní sazby 5 let či s horní hranicí sazby 12 let. Studie se zaměřila na to, zda i v případě jiných závažných trestných činů jsou tresty nezřídka ukládané pod dolní hranici trestní sazby a zda jsou nepodmíněné tresty odnětí svobody ukládané blíže dolní než horní hranici trestní sazby.
„Výsledky ukazují, že tresty odnětí svobody jsou běžně ukládané blíže k dolní hranici trestní sazby než k horní hranici trestní sazby u všech trestných činů,“ ukazuje autor studie s tím, že takový přístup považuje za správný.
A dále se ukázalo, že „u ostatních nejzávažnějších trestných činů dochází k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody (uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby) častěji než u znásilnění (s výjimkou loupeže)“.
Oba výsledky podle Jakuba Drápala znamenají totéž: „Není pravdou, že v porovnání s ostatními trestnými činy se za znásilnění ukládají mírnější tresty. Pokud bychom pouze na základě zkoumání trestů uložených za znásilnění, bez srovnání s jinými trestnými činy, došli k závěru, že tresty za znásilnění jsou příliš mírné, pak existují dvoje možná vysvětlení. Tím prvním je, že při ukládání trestů klade zákon a soudní praxe přílišný důraz na trestní minulost a malý důraz na závažnost trestné činnosti.
Podle autora studie je rovněž třeba zdůraznit, že srovnání a závěry by se měly činit na základě kvalitně zpracovaných studií na reprezentativním vzorku případů a „nikoli cíleně vybraných extrémních případů, jak se často děje na české mediální scéně“.
Patříme-li na západ, snižme trestní sazby
Co se týče trestů za znásilnění, připojuje autor exkurs do zahraničí, jakkoli je takové srovnání z mnoha důvodů „komplikované a problematické“. „Nelze na něm tedy zakládat jakákoliv definitivní tvrzení,“ upozorňuje Jakub Drápal, který vychází z údajů o uložených trestech v roce 2015 v European Sourcebook. „Výsledky jsou takové, že druhy trestů ukládaných v České republice se zásadně neodlišují od těch ukládaných ve Finsku či v Belgii, případně od trestů ukládaných v Německu či Polsku,“ uvádí autor.
Celkově však podle Drápala evropské státy přistupují k trestání znásilnění odlišně. Některé státy tak velmi často ukládají nepodmíněné tresty odnětí svobody (Srbsko, Maďarsko, Švédsko či Bulharsko), jiné státy ukládají časté nepodmíněné tresty odnětí svobody, jejichž část je podmíněně odložená (Nizozemí či Rakousko) a ostatní ukládají časté podmíněné tresty (Belgie, Finsko, Česko, Polsko či Německo).
„První závěrem studie je, že bychom neměli tvrdit, že znásilnění je trestáno v porovnání s jinými trestnými činy příliš mírně: je trestáno nejpřísněji po vraždě. V diskuzích o trestání znásilnění by tato skutečnost měla zaznívat,“ opakuje autor výzkumu.
Druhým závěrem by pak podle autora mělo být, že pokud dojdeme k závěru, že i tak jsou tresty ukládané za znásilnění příliš mírné, měli bychom se zaměřit na systémové otázky, nikoli na specifika trestání znásilnění.
„Při úvahách o častějším ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody (např. i inspirujícím se ze Západu) bychom však neměli zapomínat, že post-komunistické země mají běžně vyšší trestní sazby než ty západní a že Česko sice uvězňuje pachatele trestné činnosti méně častěji, než některé západní státy, ale uvězňuje je na výrazně delší dobu. Případné zpřísnění v pravděpodobnosti uvězňování by tedy mělo být doprovozené snížením trestních sazeb,“ uzavírá Jakub Drápal.
Irena Válová
