Kdo bez živnostenského oprávnění usiluje o zisk, veřejně inzeruje, má náklady a přijímá platby, riskuje obvinění z trestného činu neoprávněné podnikání. Muž s Alzheimerovou demencí, který nevedl účetnictví a bez živnosti pořádal zahraniční expedice, neuspěl u Nejvyššího soudu. Výpravy nabízel i v průběhu soudního jednání, místo, aby si našel zaměstnání, uvedl Soud, který judikoval, z čeho lze vyvodit nezákonné podnikání bez ohledu na výši zisku
Nejvyšší soud odmítl dovolání muže odsouzeného k šestiměsíční podmínce a k pokutě 144 000 korun ve splátkách po třech tisících korunách za trestný čin nedovolené podnikání. V souvislosti s tímto případem vydalo trestní kolegium NS na svém zasedání 6. prosince 2023 právní větu definující trestný čin nedovolené podnikání.
Úplný text rozhodnutí je zde:
Skoro tři roky do října 2019 nabízel muž na svém webu „několik expedicí ročně pro více osob do zahraničí“ Výpravy trvaly několik dní, byly organizovaně realizovány v daných termínech s dopravou autobusem. Poskytování takových služeb je srovnatelné s definicí zájezdu, stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Tyto expedice nabízel prostřednictvím webových stránek široké veřejnosti, ačkoli k poskytování takovýchto služeb je nezbytné živnostenské oprávnění podle § 10 živnostenského zákona a také živnostenské oprávnění koncesované. Muž neměl živnostenské oprávnění zřízeno, uvádí Soud.
Trpí Alzheimerem a pobírá jen dávky
V dovolání k Nejvyššímu soudu muž namítal, že z jeho činnosti neplyne jednoznačně záměr zisku a poukazoval na své náklady. Rovněž jeho nabídka nepatřila do kategorie cestovního ruchu, protože nabízel služby nesrovnatelné s definicí zájezdu.
Dále argumentoval svým zdravotním stavem: „Podle obviněného soud prvního stupně dostatečně nezohlednil jeho nepříznivý zdravotní stav, protože obviněný trpí počínající Alzheimerovou demencí a mozkovou atrofií a je invalidou I. Stupně,“ uvedl v dovolání
Jeho jediným příjmem je dávka pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí) a dávka státní sociální podpory (příspěvek na bydlení), je v trvalé pracovní neschopnosti, přičemž není ani možnost zlepšení jeho zdravotního stavu v budoucnosti. Obviněný uvedl, že měsíčně pobírá dávky ve výši přibližně 3 600 Kč, a tedy nemůže zaplatit uložený peněžitý trest s výší jedné měsíční splátky 3 000 Kč, uvedl dále muž.
Daně neplatil a výpravy pořádal i během soudu
S dovolacími důvody nesouhlasil státní zástupce: „Nad rámec argumentace Městského soudu v Praze státní zástupce připomenul, že expedice mohly být pořádány za nižší cenu, než je běžné, i proto, že obviněný neplatil daně, nevedl účetnictví, nebyl pojištěn a nedodržoval další požadavky kladené právními předpisy na provoz cestovní kanceláře. V řízení nedošlo ani k porušení zásady “in dubio pro reo“, podnikatelské aktivity obviněného byly spolehlivě prokázány,“ uvedl pro Nejvyšší soud státní zástupce NSZ.
„Soud prvního stupně se osobními a majetkovými poměry obviněného i dobytností peněžitého trestu zabýval, přičemž konstatoval, že obviněný svůj reálný stav majetkových poměrů zastíral. Rovněž navzdory své pracovní neschopnosti i v době rozhodování soudu nadále pokračoval v nelegální činnosti v oblasti cestovního ruchu. S ohledem na finanční situaci obviněného soud prvního stupně navíc obviněnému stanovil splátky po částce 3 000 Kč měsíčně,“ uvedl dále státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
NS: Není třeba znát zisk, stačí četnost expedic
Za pouhou polemiku se skutkovými zjištěními nižších soudů pak označil argumenty dovolatele Nejvyšší soud. Důkazy byly provedeny a bez opomenutí či deformace zhodnoceny.
„Nad rámec uvedeného lze připomenout, že nelze přesně určit částku, kterou obviněný neoprávněným podnikáním získal, jelikož nevedl řádné účetnictví. Pojem „větší rozsah“ podnikání však není určován podle výše zisku, ale podle rozsahu samotné provozované činnosti. Konkrétní zisk tak není třeba určit přesně, postačí rámcové zjištění z hlediska rozsahu provozované neoprávněné činnosti s ohledem na četnost expedic, okruh lidí, vůči nimž nabídka účasti na expedici směřovala apod.,“ uvedl poté Nejvyšší soud s odkazem na svoji dřívější judikaturu.
Inzeroval na facebooku a na autobusové zastávce
Podle Soudu závěr, že obviněný výpravy pořádal za účelem dosažení zisku, potvrzovalo i to, že pravidelně požadoval dodatečné platby z důvodu „mimořádného“ navýšení nákladů na dopravu, ačkoliv samotná pravidelnost plateb jejich mimořádnost vylučuje, a rovněž podle dopravce k žádnému takovému navýšení nákladů nedošlo.
„Soudy nižších stupňů navíc nedospěly k závěru o záměru obviněného dosahovat uvedenou činností zisk pouze na základě orientačního výpočtu jeho zisku, ale i na základě povahy jednání obviněného, který expedice nenabízel pouze skupině přátel či členům klubu, jak tvrdil, ale inzeroval nabídku expedic široké veřejnosti na webových stránkách, na facebooku či vylepením plakátů na autobusovou zastávku, přičemž účastníci výprav se před jejich uskutečněním neznali ani s obviněným, ani s dalšími účastníky,“ shrnul v rozhodnutí Nejvyšší soud.
Místo neoprávněného podnikání si má najít zaměstnání
Ani s námitkami ohledně peněžní pokuty se Nejvyšší soud neztotožnil. „Soud prvního stupně neurčil výši peněžitého trestu pouze na základě současné finanční situace obviněného, ale vzal do úvahy i možnosti jeho výdělku. Pečlivě při tom zvážil osobní poměry obviněného i jeho zdravotní stav a skutečnost, že je držitelem průkazu ZTP I. stupně, vzal však v úvahu, že obviněný stále pořádal expedice, účastnil se jich a nabízel na svých webových stránkách další výpravy, a tedy není zcela neschopný výkonu zaměstnání.
„Rozhodně nelze říci, že by soudy nižších stupňů obviněného nepřímo nabádaly k páchání trestné činnosti, jak obviněný uvádí, pokud jimi byl v této oblasti obviněný k něčemu nabádán, tak naopak k řádnému zaměstnání, jemuž by se věnoval namísto pokračování v neoprávněném podnikání,“ uvedl v rozhodnutí Nejvyšší soud.
Právní věta:
Neoprávněné podnikání, § 251 odst. 1 tr. zákoníku
Spáchání trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku je podmíněno mimo jiné záměrem dosáhnout zisku z neoprávněně vykonávané činnosti. Na takový záměr pachatele lze usuzovat i z objektivních okolností, zejména z charakteru a četnosti neoprávněně provozované činnosti, doby jejího vykonávání, okruhu osob, vůči nimž směřovala, inzerce nabídek, nákladů na ni vynaložených, přijímaných plateb apod.
Irena Válová
