Zdeněk Kühn z Nejvyššího správního soudu a advokátka Lucie Dolanská Bányaiová mohou být jmenováni ústavními soudci. Plénum Senátu dnes vyslovilo souhlas s návrhem prezidenta republiky. Soudce získal v tajné volbě 55 z 71 senátorských hlasů, a advokátka 53 hlasů.
Oba kandidáty představil prezident Petr Pavel. Ten zmínil i setkání s představiteli Senátu, kde si vyhodnotili dosavadní proces jmenování ústavních soudců.
Prezident připomněl, že v lednu bude Senát projednávat dalšího navrženého kandidáta, Milana Hulmáka. A bez bližších podrobností slíbil, že hledá „konzervativního kandidáta“. Při minulém vystoupení v Senátu zase zopakoval, že by rád mezi ústavními soudci viděl někoho ze státního zastupitelství. V této souvislosti se opět začalo zmiňovat jméno bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten neuspěl na začátku prosince při volbě soudců Mezinárodního trestního soudu. Zeman je přítelem Pavla Koláře, jednoho z hlavních poradců prezidenta Pavla.
Se svými projevy poté předstoupili před senátory i oba kandidáti. Zatímco Dolanská Bányaiová v podstatě zopakovala teze, s nimiž vystoupila na senátních výborech, Zdeněk Kühn se pustil do hlubšího vysvětlování role Ústavního soudu, historie českého Ústavního soudu a předestřel i možné otázky, s nimiž se podle něho bude v praxi čtvrtý Ústavní soud potýkat.
Reportáž ze včerejšího vystoupení obou kandidátů před výbory Senátu, kde Lucie Dolanská Bányaiová nakonec nezískala podporu ústavně-právního výboru o jeden hlas, přinesla Česká justice zde:
Kühnova cesta do nové historie českého Ústavního soudu
Před třiceti lety se podle Kühna nejen v našem regionu objevily instituce ústavních soudů, které chrání základní ústavní principy proti exekutivě, legislativě a někde i obecné justici. Během tří dekád se z některých staly jen přívěsky exekutivy, která taková tribunály plně kontroluje. Jedním z těch soudů, který naopak uspěl, je český Ústavní soud. V první dekádě, obsazený legendárními osobnostmi, položil podle Kühna hodnotové základy právního státu a přispěl k transformaci právního myšlení a způsobu vykládání práva a zákonů vůbec.
Druhá dekáda Ústavního soudu dokončila podle Kühna transformaci českého práva. Druhý Ústavní soud položil pevné základy pro vztah mezi vnitrostátním a evropským právem, přičemž současně odmítl jednoduchý princip nadřazenosti evropského práva nad českým ústavním právem. V neposlední řadě podle Kühna také vytyčil principy přezkumu ekonomických práv a výkladu práv sociálních ve vztahu ke zdrženlivosti ústavního tribunálu.
Otázky z pandemie bez odpovědí, otevřená stavidla
Ve třetí dekádě Ústavní soud mj. nastavil mantinely exekutivě v době covidové pandemie, kde však zároveň zanechal velké množství otázek, které budou muset být vyřešeny.
Čtvrtý Ústavní soud bude muset podle Kühna řešit problémy s novými technologiemi, otázku práva být zapomenut, svobody slova na internetu, umělé inteligence, ale i problémy vztahu práva unijního a ústavního. Podle Kühna totiž klasická doktrína z let 2004 a 2005 byla některými novějšími nálezy již modifikována.
Sám za sebe pak Kühn zdůraznil, že rozhodovací praxe Ústavního soudu nesmí být motivována politicky, ale pouze právními argumenty. Zároveň upozornil, že Ústava zakládá systém vlády omezené právem. „Pokud se vzdáme naděje, že Ústava je schopna regulovat politiku, a je schopna kontrolovat výkon politické moci na základě argumentů právních, tak by to znamenalo, že otevíráme stavidla neomezené vládě, vládě neomezené právem. Ale právě vláda omezená právem je podstata právního státu,“ uvedl Kühn.
Soud není kocábka nesená větrem politiky
To však podle něho zároveň předpokládá zdrženlivost ústavního tribunálu k politickým a praktickým otázkám, jejichž patřičným fórem je parlament, nikoliv soudní jednací místnost. „Ústavní soud nemá mít ambici měnit svět, ale má chránit pravidla stávajícího právního systému. Má chránit to, aby vy, kteří svět měníte, jste současně postupovali v souladu s právními principy,“ dodal.
Ochrana ústavnosti je také podle Kühna věcí všech alterů a není to výlučná, exkluzivní role Ústavního soudu. Zopakoval také nutnost jednoty rozhodování Ústavního soudu a respekt k předchozí judikatuře. Jinak bude jeho judikatura jen „kocábkou unášenou větrem aktuálních politických sil“.
Kordová Marvanová k milostem a amnestii
Dolanská Bányaiová ve svém vystoupení uvedla, že Ústavní soud by měl být uvážlivým strážcem hodnot demokratického státu a základních práv a svobod. „Měl by být rozhodný, uvážlivý a zdrženlivý, protože jenom tak svou rozhodovací činností dokáže zachovat důvěru v právo, právní řád a zároveň nenaruší křehkou rovnováhu dělby moci, která je jedním ze základních pilířů právního státu,“ řekla.
V následné debatě se Hana Kordová Marvanová pozastavila nad Kühnovým souhlasem s tím, že Ústavní soud by neměl přezkoumávat prezidentské milosti a amnestie. Podle soudce však k tomu ústava žádný rámec nedává, na rozdíl od posuzování správních rozhodnutí hlavy státu. Kühn připomenul slovenský model, který umožňuje zrušení prezidentských amnestií parlamentem, přičemž až rozhodnutí zákonodárců může být přezkoumáno Ústavním soudem.
Petr Dimun
