Někdejší náměstek Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Pavel Komár se nedopustil kárného provinění, když označil svého nadřízeného za „zbabělce“, který by se měl „stydět“. Kárný senát při Nejvyšším správním soudu (NSS) dospěl k závěru, že se nejednalo o vulgarismus a Komár mohl svého nadřízeného takto vnímat. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž požadoval pro Komára důtku. Jak ve středu sdělil před kárným senátem, někteří státní zástupci na VSZ v Olomouci jsou ohledně poboček „trošičku paranoidní“.
Když letos v červu podal rezignaci vedoucí VSZ v Olomouci Radim Daňhel, napsal mu někdejší dlouholetý náměstek Ivo Ištvana Pavel Komár, že je zbabělec a měl by se stydět. Email s tímto obsahem však neposlal jenom jemu, ale i všem státním zástupcům a zaměstnancům úřadu. Komárovi se nelíbilo, jak Daňhel rezignaci odůvodnil, tedy že to souvisí s pobočkami VSZ v Brně a v Ostravě.
Podle Komára to měl být jen zástupný důvod, který nebyl „z jeho hlavy“ a Daňhel tím měl otevřít cestu k rušení poboček. Jak Komár uvedl před kárným senátem, popudilo ho také, že Daňhel rezignaci podrobně odůvodnil ministrovi spravedlnosti Blažkovi a ministerstvo pak následně i v tomto duchu, tedy že vnímá pobočky jako problém, vydalo tiskovou zprávu.
Komár odmítl, že by se mělo jednat o kárné provinění. Email považuje za svobodný projev kritiky poměrů v justici, na který má právo i podle judikatury českých vysokých soudů, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Navíc ho poslal svým kolegům, nikoliv mimo úřad či médiím. „Email považuji za projev konstruktivní a přiměřené kritiky. Nestatečného člověka jsem skutečně označil za zbabělce, což považuji za adekvátní vyjádření,“ hájil se Komár s tím, že pokud někdo lže, měl by se také stydět.
Submisivní Daňhel
Rezignaci Daňhela i její okolnosti vnímal navíc jako vyvrcholení Daňhelova postoje coby vedoucího VSZ k politické reprezentaci, který označil za „submisivní“, a to zvláště ve vztahu k ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi. Blažek přitom podle něho nevynechal od roku 2013 žádnou příležitost, aby kritizoval práci olomouckého VSZ, a to především těch státních zástupců, kteří měli co do činění s případem Nagyová či tzv. bytovou kauzou. Před nástupem Daňhela bylo podle Komára zvykem, že se vedoucí VSZ ohrazoval, pokud kritika přesáhla mez.
Po příchodu Radima Daňhela do čela VSZ v Olomouci se tak podle něho dít přestalo, přičemž někdy dokonce Daňhel postup ministra obhajoval. Navrch státním zástupcům zakázal s médii komunikovat mimo případy, na nichž pracovali. Proti výpadům ministra Blažka vůči olomouckým státním zástupcům se tak ohrazoval nejvyšší státní zástupce, Unie státních zástupců, Transparency International, Rekonstrukce státu a někdy i část vládní koalice, jen jejich vlastní šéf mlčel.
Mohlo by vás zajímat
Vyvrcholilo to podle Komára ataky ministra na státní zástupkyni Petru Lastoveckou, která dozoruje případ, v němž jsou podezřelí lidé z okolí ministra Blažka, kdy podle Komára lze některé Blažkovy výroky vnímat jako výhrůžky. Státní zástupkyně měla neúspěšně žádat, aby se jí Daňhel zastal, učinil tak až nejvyšší státní zástupce.
Práci poboček nekritizoval
„Mám za to, že jeho přístup k ministrovi byl submisivní, bázlivý, nestatečný, zbabělý. Domnívám se, že se nikdy v historii resortu nestalo, aby vedoucí státní zástupce, který rezignoval, vysvětloval své důvody ministrovi, na vládě či na podvýboru pro justici. Považuji za nestandardní, že tak neučinil vůči nejvyššímu státnímu zástupci, ale podal rezignaci rovnou ministrovi. Za nestandardní považuji i to, že poté, co skončil jako vrchní státní zástupce se vrátil do pozice vedoucího v Kroměříži, která bylo po celou dobu, co působil v Olomouci, neobsazena,“ uvedl Komár.
Ten se také pozastavil nad tím, že Daňhel nikdy nekritizoval práci poboček či zde působících státních zástupců a uvedl to až jako důvod své rezignace. Proto to vnímal jako účelovou snahu o zrušení poboček, což by mělo negativní vliv na zde dozorované případy. „V této situaci jsem cítil povinnost vymezit se a vyvolat diskusi, debatu. Mám za to, že se to i podařilo. Jsem přesvědčen, že do budoucna nedojde k tomu, aby někdo škrtem pera zrušil pobočky. Koneckonců, při výběrovém řízení na post vrchního státního zástupce v Olomouci kandidáti předkládali vize o řízení poboček,“ uvedl Komár.
Nečekal, že rezignace vyvolá zájem
Napsat v této situaci „Radime, jsi nestatečný a bez odvahy“ proto nepovažoval za odpovídající tomu, co se dělo a co mohlo následovat. „Jsem přesvědčen, že pokud by rezignaci nepředcházelo kontinuální nestatečné chování, nereagoval bych tímto způsobem,“ dodal Komár.
„Ano, zbabělého člověka jsem označil za zbabělce a mám za to, že zbabělý státní zástupce by se měl stydět. Pokud se vedoucí není schopen postavit za své podřízené, tak se chová zbaběle,“ uzavřel Komár.
Jako jediný svědek vystoupil před kárným senátem Radim Daňhel.
Ten nepředpokládal, že by mohla jeho rezignace vyvolat mediální zájem. „Říkal jsem si, to bude stejné, jako mlčení okolo rezignace krajského v Ústí nad Labem. Podám rezignaci, mluvit o tom nebudu, ministerstvo možná také ne,“ vysvětloval Daňhel.
Aby předešel úniku, odvezl rezignaci osobně do Prahy na ministerstvo. Tam mu ale sdělili, že je třeba připravit tiskovou zprávu, která jeho rozhodnutí na druhý den ráno oznámí. O svém rozhodnutí pak ještě večer informoval oba „moravské“ krajské státní zástupce a také ředitele odborů, vyjma Petra Šeredy, ředitele OZHFK.
Komunikaci s ním označil Daňhel za složitou. Své výtky ohledně práce poboček probíral pouze s ním. Postupně dospěl k závěru, že „než měnit zavedený systém, raději z něho vyskočí“. Navíc se za pobočky postavil i Stříž.
Na kritiku ze strany ministra Blažka Daňhel nereagoval, neboť to nepovažoval za účelné, ani vhodné. „Úřad VSZ tu není od toho, aby komentoval výroky představitelů veřejné moci,“ dodal Daňhel.
Přátelský vztah
Stříž v závěrečné řeči popsal vztah s Komárem jako přátelský, znají se dvacet let. Komár je podle něho mimořádně čestný a zásadový člověk. „Tyto ušlechtilé vlastnosti ho přivedou někdy do situací, jako je tato. Věci spojené s morálkou a etikou prožívá intenzivně. Mám pochopení proto, že takto reagoval, ale neschvaluji to,“ dodal Stříž.
„Znám situaci na olomouckém VSZ a vím, že všichni kolegové, počínaje uklízečkou, vnímají velmi citlivě debatu o změně organizační struktury. Vnímal jsem to citlivě i já. Byl jsem u založení poboček, zažil jsem dobu okolo roku 2005/6 kdy tu byla snaha je rušit a nebylo to proto, aby se zefektivnila práce státního zastupitelství. A už tehdy jsme společně s Pavlem Komárem proti tomu vystupovali,“ vysvětloval Stříž. Dodal ovšem, že Komár a jeho kolegové jsou už podle něho „trošičku paranoidní“ a jakákoliv zmínka o pobočkách u nich vyvolává zbytečné obavy.
Když vybral Daňhela jako olomouckého vrchního státního zástupce, snažil se mu vysvětlit, jak senzitivní téma to pro mnohé jsem je a jak je nutné s nimi pracovat. Daňhel však záhy podle Stříže zjistil, jak je to složité prostředí a nefungují zde mechanismy, které znal z řízení okresního státního zastupitelství.
„Bohužel komunikace, která v Olomouci spíše neprobíhala, než probíhala, se ke mně dostávala se zpožděním,“ povzdechl si Stříž.
Ministr o rušení poboček neuvažoval
V polovině května mu pak Daňhel oznámil záměr rezignovat. „Říkal, že není schopen řídit pobočky. V zásadě nepřemlouvám vedoucí, státní zástupce, pokud funkci sami nechtějí. Co jsem mu rozmlouval bylo, že není dobrý nápad seznamovat ministra s myšlenkou na rušení poboček. To jsem se mu snažil vymluvit a žádal ho, aby s rezignací počkal, abych měl možnost vybrat jeho nástupce. Mluvil jsem o tom s ministrem. Ten samozřejmě o žádném rušení poboček vůbec neuvažoval,“ vysvětloval Stříž události. S tím, že ho naštvalo, když Daňhel nedodržel dohodu a v červnu rezignoval způsobem, jakým učinil, což jen vedlo ke spekulacím a dohadům, co za tím bylo.
Chápe proto, že to Komár mohl vnímat jako útok na pobočky a považoval za nutné reagovat.
„Slova, která zvolil, jsou ale slova dehonestující. My nejsme na stavbě, jsme v právním prostředím, mezi vzdělanými a slušnými kolegy. Koneckonců, byl to sám Pavel Komár, kdo na redakční radě časopisu Státní zastupitelství navrhnul, že bychom mohli publikovat sérii článků o tom, jak dochází k hrubnutí v soudních síních, kdy nás advokáti označují za Urválky a podobně,“ konstatoval Stříž.
„Asi bych neměl nic proti tomu, kdyby to řekl vrchnímu státnímu zástupci v osobním rozhovoru. Dokonce by mne ani nepohoršovalo, kdyby to bylo při debatě mezi kolegy. Ale nesouhlasím se způsobem, jaký zvolil, tedy že poslal email všem zaměstnancům s vědomím, že se to dostane na veřejnost,“ uvedl Stříž, podle něhož „komunikace s vedoucím státním zástupcem vyžaduje určitou noblesu“.
„Z hlediska jazykového… ano, nechtěl jsem navrhovat znalce, ale slova ‚zbabělec‘ a ‚stydět‘ jsou jednoznačně dehonestující,“ nesouhlasil Stříž s obhajobou Komára, že nepoužil dehonestující výrazy.
Zvažoval, že Komárovi udělí výtku, avšak nakonec dospěl k závěru, že odpověď na to, jaké jsou meze přípustné kritiky mezi státními zástupci, musí dát kárný senát.
A ten vyhodnotil, že Komár se kárného provinění nedopustil. Jak vysvětlil jeho předseda, Petr Mikeš, právo na svobodu projevu je u státních zástupců a soudců omezeno do té míry, do jaké jejich projevy mohou narušovat důvěru a pověst justice. Na stranu druhou se toto omezení netýká vyjadřování se k poměrům v soustavě státního zastupitelství či v justici. Navíc kárný senát neshledal, že by výrazy, které Komár použil, byly vulgární. Sice by bylo podle kárného senátu možné volit jiná, vhodnější slova a i jinou formu, avšak přípustnou mez jednání Komára nepřekročilo.
Kárný senát také přihlédl k okolnostem, tedy k setrvalé kritice ministra Blažka a k tomu, že Daňhel zaujal postoj, který Komár mohl vnímat jako „nestatečný“.
Petr Dimun
