Ani čtyři policisté nedokázali zvládnout třicetiletého stokilového paranoidního schizofrenika bez použití taseru. Jenže muž po zásahu zemřel na srdeční arytmii, jak prokázala pitva. Český stát nedostál závazku pečovat a zachránit nemocného a nedostatek personálu není omluvou, uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v rozsudku Vv. v. ČR. Ve Štrasburku si stěžovala sestra mrtvého, podle které bratr zemřel v důsledku zásahu státu. Stát ji musí vyplatit 25 000 euro. Podle českého zmocněnce před ESLP Petra Konůpky bude český stát nyní řešit jaká opatření přijmout, aby se obdobné neštěstí v budoucnu již nestalo. Česká justice přináší detailní analýzu rozsudku.
Stěžovatelka se narodila v roce 1974 a žije v Brně, uvádí o sestře mrtvého Soud. Stížnost se týká smrti jejího třicetiletého bratra, dlouhodobě léčeného na paranoidní schizofrenii. Bratr dostal záchvat násilí, ohrožoval lidi, škrtil nemocniční personál, rozbíjel věci a stříkal vodu do elektrického vedení. Spacifikován byl až policistou, který použil taser. Zásah však skončil smrtí. Stěžovatelka podala stížnost na porušení Článku 2 – právo na život a Článku 3 – zákaz mučení k Evropskému soudu pro lidská práva v roce 2018.
Události jako z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem se odehrály o tři roky dříve.
Úplný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze 7. prosince 2023 je zde.
Toho večera volala rodina tísňovou linku
Večer 5. listopadu 2015 zavolal na tísňovou linku rodinný příslušník, že PZ začal být agresivní a vyhrožuje členům rodiny. Panu PZ bylo v té době třicet let, byl vysoký 1,88 metru a vážil 127 kilogramů, uvádí fakta Evropský soud pro lidská práva. V ústavní stížnosti k českému Ústavnímu soudu pak stojí, že se tento muž zabýval bojovými sporty.
Muž byl ve 21.30 sanitkou v doprovodu policejní hlídky převezen na kliniku, kde byl přijat na oddělení akutní péče. Personál, který měl tu noc službu, tvořila jedna lékařka, dvě zdravotní sestry a jeden sanitář. Lékařka ho prohlédla a konstatovala, že se od roku 2005 léčí s paranoidní schizofrenií a od roku 2015 s hypertenzí. PZ, který se v té době již zklidnil, souhlasil s podáním antipsychotické medikace. Byl umístěn na běžný pokoj. Vláda ve svém vyjádření uvedla, že všechny pokoje intenzivní péče byly v té době plně obsazeny.
Ráno začal být neklidný a chtěl uškrtit zřízence
Kolem čtvrté hodiny ranní druhého dne se začal odehrávat konec příběhu, který nakonec trval pět minut.
Muž začal být tou dobou neklidný. Sestry mu proto připravovaly pokoj intenzivní péče vybavený pevnými kovovými dveřmi a postelí s magnetickým popruhy k omezení agresivních pacientů. Po slovní potyčce s personálem začal PZ ničit zařízení, rozbíjet umyvadlo a několik dveří včetně dveří do pokojů ostatních pacientů. Když se mu sanitář snažil zabránit v uchvácení hasičské hadice, PZ ho povalil na zem a začal ho surově bít, shrnuje Evropský soud pro lidská práva.
Podle pozdějších zpráv o události, které policistům ten den sdělili službu konající zaměstnanci, se PZ pokusil zřízence uškrtit hasičskou hadicí; když napadl zřízence, byl zjevně velmi rozrušený a schopný zabíjet. „Poté začal vytrhávat stropní desky a vytahovat elektrické dráty a stříkat na ně vodu. Poté, co se dva pracovníci ostrahy (neozbrojení) přivolaní personálem pokusili PZ zpacifikovat a nepodařilo se jim to, zavolala ve 4.53 hodin zdravotní sestra tísňovou linku policie; čtyři policisté – P., S., Š. a T. – následně dorazili do nemocnice kolem 5. hodiny ranní,“ popisuje ESLP události v nemocnici.
Voda v elektřině, matrace jako štít, čtyři muži jako síla
Následný policejní zásah probíhal v 2,25 metru široké chodbě přímo před pokoji pacientů. Policisté podle svých slov museli bezodkladně zasáhnout, protože muž stříkající vodu na elektrické vedení ohrožoval životy všech přítomných.
„S použitím matrace jako štítu se dva z nich přiblížili k PZ (který ignoroval jejich varování, aby upustil od svého chování) a srazili ho na zem. Díky jeho fyzické síle a intenzitě jeho odporu ho nedokázali ani držet ani mu zatlačit ruce za záda; další dva policisté – P. a T. – jim nebyli schopni pomoci z důvodu omezeného prostoru pro manévrování. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro použití taseru a vzhledem k tomu, že jiné donucovací prostředky (slzný plyn, paralyzující granát, střelné zbraně) nelze použít nebo by byly neúčinné, rozhodl se T. po upozornění vystřelit ze svého taseru. Mířil na spodní část zad z dosahu asi 1,5 metru,“ uvádí dále ESLP v rozsudku.
Přestože se obě šipky taseru spojily s tělem PZ a měly způsobit výboj, PZ – který stále ležel a držel hasičskou hadici – nadále kladl aktivní odpor, který zabránil strážníkům S. a Š., aby zajistili jeho ruce a získali kontrolu. T. na žádost S. znovu několikrát spustil taser, dokud nepodařilo částečně znehybnit mužovu paži; to umožnilo sestře aplikovat dvě injekce (Apaurin a Tisercin) podle pokynů lékaře, pokračuje popis dění v nemocnici.
Dvě hodiny poté konstatoval lékař smrt
Popis událostí policisty se shoduje s výpověďmi ochranky nemocnice, lékařů a sester ve službě. Potvrdili, že útok PZ na záchranáře byl velmi vážný a zanechal ho v bolestech a šokovém stavu. Podle následného lékařského posudku byl záchranář v bezprostředním ohrožení života – zejména z důvodu škrcení, kterému byl vystaven.
Policistům se nepodařilo PZ podmanit. PZ stále křičel a snažil se je setřást, když mu sestra v 5:05 aplikovala léky. Když byl PZ po aplikaci injekce převrácen na záda, byl mírně „cyanotický“ v obličeji a neměl hmatatelný puls; zdravotnický personál proto okamžitě zahájil resuscitaci, mimo jiné pomocí automatizovaného externího defibrilátoru a adrenalinu.
Specializovaný tým dorazil o několik minut později a prováděl standardní resuscitační postup po dobu čtyřiceti pěti minut, ale bez úspěchu. V 6.08 hodin bylo resuscitační úsilí ukončeno a lékař konstatoval smrt – pravděpodobně v důsledku zástavy srdce.
Výsledek vyšetřování: Zásah byl v souladu
Incident byl zaznamenán na několik videokamer v budově kliniky; na záběrech bylo mimo jiné vidět, jak PZ napadl zřízence a lékaře, manipuloval s hasičskou hadicí a stříkal vodu na elektrické dráty pod napětím a blížící se policisty, kteří před sebou drželi matraci. Kamera však přestala fungovat v 05,02 hodin, když do ní PZ stříkal vodu. Podle záznamu taseru byly vypáleny tři výboje: První výboj trval osm sekund, druhý jedenáct sekund a třetí deset sekund.
Událost byla oznámena Generální inspekci bezpečnostních sborů, která ihned zahájila vyšetřování. Podle znaleckých posudků tří lékařů způsobila smrt pana PZ srdeční arytmie. Nakonec experti poznamenali, že skutečnost, že PZ byl opakovaně taserován, i když elektrické výboje nebyly zaměřeny přímo do oblasti hrudníku a srdce, může být jednou z příčin arytmie.
Dne 6. 4. 2016 vydal GIBS rozhodnutí ve věci podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti s tím, že vyšetřování vedlo k jednoznačnému závěru, že policejní zásah proti PZ byl v souladu s platnými právními předpisy a vnitřními předpisy policie. T. byl oprávněn používat taser, byl v tomto ohledu řádně vyškolen a jeho volba použít jej byla plně v souladu s pravidly pro použití donucovacích prostředků. Chování PZ přímo ohrožovalo životy osob a nebylo možné toto riziko jinak eliminovat.
Sestra nemocného: Bratr zemřel v důsledku zásahu státu
Stěžovatelka napadla rozhodnutí u Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočka Olomouc, u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a poté stížností u českého Ústavního soudu. Obě státní zastupitelství shledala postup policie zákonným.
V ústavní stížnosti sestra mrtvého namítla, že při zásahu proti jejímu bratrovi policisté samostatně i společně se zdravotní sestrou injektující léky, užili „smrtící sílu“ (čl. 2 Evropské úmluvy) a porušili tak jeho právo na život a nebýt podroben špatnému zacházení. S odkazem na judikaturu ESLP uvedla, že donucovací prostředky mohou být použity přiměřeně jen v určitých, odůvodněných případech. Aplikací taseru vůči osobám zbavených osobní svobody se zabýval také Výbor OSN proti mučení.
Zasahující orgány měly být podle sestry na situaci připraveny. Policie se měla připravit na možné alternativy pacientova zdravotního stavu a konzultovat jej s lékařem před použitím „smrtící síly“, což se nestalo také s „ohledem na nedostatečnou regulaci použití donucovacích prostředků národním právem“. Síla byla použita proti hospitalizovanému člověku v uzavřených prostorách zdravotnického zařízení. Nesouhlasí proto se závěry GIBS.
Samotného zásahu se mělo účastnit více policistů než jen dva, namístě byli přítomni čtyři policisté i dva pracovníci nemocnice a od všech se dala očekávat zkušenost s „pacifikací“ osob. „Policisté mohli použít například omezovací sítě; pokud ani nebyli vybaveni alternativními prostředky, je absence plánování zásahu zjevná,“ uvedla sestra v ústavní stížnosti.
„Stěžovatelka dále tvrdí, že předložila věrohodná tvrzení, že její bratr zemřel v důsledku zásahu státu, a proto mělo být v jeho věci vedeno účinné vyšetřování,“ shrnul stížnost český Ústavní soud.
ÚS: Zákrok trval pět minut a cílem nebylo týrání
GIBS i policejní prezident ve stanovisku pro Ústavní soud rovněž odkazovali k judikatuře ESLP a metodice používání taseru vůči psychicky nemocným. Stanovisko poskytla i Fakultní nemocnice v Olomouci, kde se událost odehrála.
Také český Ústavní soud se opřel o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva: „Z judikatury ESLP jednoznačně vyplývá, že ,špatné zacházení´, má-li spadat do působnosti čl. 3 Úmluvy, musí dosáhnout určité minimální úrovně závažnosti… Přihlíží se k tomu, zda cílem byla snaha dotčeného člověka pokořit či potupit a zda zacházení postihlo (mohlo postihnout) jeho osobnost. Proto ESLP považuje za ,nelidské´ zacházení, bylo-li mimo jiné promyšlené, trvalo déle a způsobilo buď skutečné ublížení na těle, nebo intenzivní fyzické nebo duševní utrpení,“ uvedl Ústavní soud s odkazem na případ Berlinki v. Polsko a několik dalších rozsudků.
„Ústavní soud v projednávaném případě dospěl k jednoznačnému závěru, že užití síly proti poškozenému nepřekročilo meze limitované citovanou judikaturou, bylo reakcí na problémy a snahou chránit především poškozeného před sebou samým. Zákrok byl krátký, od vstupu policistů do kontaktu s poškozeným do zahájení oživovacích pokusů neuplynulo ani pět minut. Cílem rozhodně nebylo poškozeného ponížit či týrat, ale pacifikovat jej a zabránit mu v jednání, které bylo bezprostřední hrozbou pro něj i pro jeho okolí,“ uvedl dále český Ústavní soud, který ústavní stížnost 21. listopadu 2017 zamítl.
Úplný text rozhodnutí Ústavního soudu je zde.
CPT: Nedostatek mužských sester nelze ospravedlnit
Okolnosti zákroku prošetřovala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová s tímto závěrem: V ČR chybí dostatečná analytická a strategická opatření k ochraně osob s duševní poruchou, včetně pravidelného školení a metodického vedení. Cílem těchto opatření by mělo být předcházení situacím, kdy je nutné žádat o zásah Policie ČR. Je-li však nutný zásah policie, měla by tato činnost směřovat k minimalizaci použití síly použitím vhodné taktiky… ze strany Policie ČR, řádné koordinace záchranářů a policistů atd. Zákonným vyjádřením tohoto cíle jsou pozitivní povinnosti státu vyplývající z práva na život a ze zákazu špatného zacházení.
ESLP dále rozebral stanovisko Výboru proti mučení a nelidskému zacházení (CPT), co se týče polohy na břiše a omezovacích prostředků v psychiatrických léčebnách pro dospělé a také citoval zápis z návštěvy Výboru v českém ústavu z roku 2014, tedy rok před smrtí muže: „Během návštěvy vyšlo najevo, že uniformovaní policisté byli často povoláni k pomoci při omezování rozrušených pacientů, kdykoli zdravotníci v Psychiatrické léčebně Kosmonosy nebyli schopni situaci sami ovlivnit. Tento stav je nepřijatelný a nelze jej ospravedlnit nedostatkem mužských sester,“ uvedl Výbor s tím, že nemocnice nemá dost školených lidí.
Důstojník T. byl na taser vyškolen
Vláda před Evropským soudem pro lidská práva uvedla, že stát nenese odpovědnost za smrt stěžovatelčina bratra. Existence příčinné souvislosti mezi použitím síly ze strany policistů a smrtí PZ je přinejmenším sporná. Vláda v této souvislosti shledala irelevantními úvahy o poloze na břiše, ve které byl PZ policisty udržován, a tzv. polohové asfyxii komentované veřejným ochráncem práv, přičemž zdůraznila, že podle znaleckého posudku nebylo úmrtí PZ způsobeno udušením, ale srdeční arytmií.
Zákrok označila za přiměřený s legitimním cílem zabránit násilí páchané panem PZ poté, co všechny další pokusy selhaly. Důstojník T., který taseroval bratra stěžovatelky, absolvoval v únoru 2015 příslušné školení v používání taseru. Střílel šipky taseru do bodů doporučených pokyny, které obdržel během svého trénink, aby elektrický proud prošel cestou nejmenšího odporu – tedy svaly umístěnými mimo srdce nebo jiné životně důležité orgány; což potvrdila zpráva veřejného ochránce práv.
Soud: Stát nesplnil svůj závazek chránit život PZ
Soud na úvod svého rozhodnutí shrnul, že mrtvý muž byl dlouhodobě léčen s paranoidní schizofrenií a klinice, kam byl v předvečer událostí vedoucích k jeho smrti přijat, byl znám. Podle názoru Soudu popsaná situace „odhaluje řadu nedostatků, pokud jde o způsob, jakým nemocnice a policie danou situaci řešily“.
„Za prvé se Soud domnívá, že při převozu PZ na psychiatrickou kliniku bylo možné rozumně předvídat, že by se mohl stát psychotickým nebo násilným. Byl přijat na oddělení akutní péče psychiatrické kliniky, která samozřejmě musí být dostatečně vybavena pro zacházení s duševně narušenými, rozrušenými až násilnými osobami a pro zajištění jejich bezpečí a pohody,“ uvedl ESLP, který českému státu vytkl polohu na břiše i nedostatečnou komunikaci mezi zdravotníky a policisty.
Nabízí se otázka, zda použití taseru bylo nutné, uvedl dále Soud. Podle Soudu není neobvyklé, že osoby na psychiatrii jsou násilné. „Psychiatrické ústavy proto musí být v zásadě náležitě personálně vybaveny a vybaveny k tomu, aby s takovými pacienty zacházely vlastními prostředky, aby se k pomoci policie mohly uchýlit pouze jako poslední možnost a v náležité koordinaci s nimi. To však nebyl tento případ,“ uvedl Soud.
Sestra žádala 25 000 euro a dostala je
„Soud tak uzavírá, že výše uvedený incident, posuzovaný kumulativně, prokazuje, že v důsledku společného jednání řady osob stát nesplnil svůj pozitivní závazek poskytnout PZ přiměřenou péči a zachránit jeho život,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva.
Podle Soudu tak došlo k porušení Článku 2 – právo na život. V ČR je taser považován za nesmrtící zbraň a v době událostí neexistoval podle Soudu žádný metodický pokyn ohledně koordinace mezi zdravotníky a policisty v případě použití taseru. Takový vývoj nastal podle Soudu až po smrti pana PZ.
Česká republika musí podle rozhodnutí soudu zaplatit stěžovatelce 25 000 euro za nemajetkovou újmu, jak žena žádala a soudní náklady ve výši 4000 euro.
Ukrajinec doufá v posílení práv v celé Evropě
Své stanovisko k rozsudku připojili celkem tři soudci. „Chtěl bych doufat, že závěry tohoto rozsudku, stejně jako některé části odůvodnění Soudu, budou převzaty domácími orgány nejen v žalovaném státě, ale i jinde v Evropě, aby podpořily práci personálu v psychiatrických léčebnách a posílily ochranu lidských práv svých pacientů,“ napsal v souhlasném stanovisku soudce zvolený za Ukrajinu Mykola Gnatkovskyy.
María Elósegui zvolená za Španělsko sepsala částečně souhlasné a částečně nesouhlasné stanovisko: Podle jejího názoru při porušení článku 2 musí být prokázáno, že došlo k zásahu v neprospěch dané osoby (viz Fernandes de Oliveira proti Portugalsku č. 78103/14 , § 107, 31. ledna 2019). „Podle mého názoru není v projednávané věci důvod se domnívat, že nedostatky ve výcviku policistů nebo spíše obecná povaha výše popsaného regulačního rámce mohly přispět k úmrtí bratra stěžovatelky. Skutečnosti nasvědčují tomu, že bezprostřední příčinou smrti PZ byla srdeční arytmie, že jeho srdeční anomálie byla zjištěna až při pitvě provedené po jeho smrti a v důsledku toho policie policisté nemohli vědět, že elektrické výboje generované taserem by představovaly riziko pro jeho život.“
Jednověté prohlášení pak vydala monacká soudkyně Stéphanie Mourou-Vikstroem: „Nesouhlasím s názorem většiny, že došlo k porušení článku 2 v jeho věcné stránce.,“ uvedla.
Irena Válová
