Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce Igora Stříže v tzv. krkonošském případu, v němž veřejná žaloba vinila skupinu osob v čele s bývalým starostou Pece pod Sněžkou Alanem Tomáškem z dotačního podvodu. Ochrana čistoty průběhu dotačního řízení nemůže být samoúčelná a „rozhodně není na místě postihovat trestněprávně drobná pochybení v rámci tak složitého procesu“, konstatoval mj. NS v rozhodnutí, jehož písemné vyhotovení má Česká justice k dispozici.
Nestává se často, aby soud vyslovil tak silné negativní hodnocení na adresu výkonu orgánů činných v trestním řízení, jako tomu bylo v případu skupiny osob v čele s někdejším dlouholetým starostou Pece pod Sněžkou Alanem Tomáškem.
Vrchní soud v Praze (VS), který před rokem potvrdil zprošťující rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, totiž tehdy vyslovil závěr, že „příkladné jednání zúčastněných osob, napomáhajících přes veškeré obtíže naplnění společensky prospěšného cíle, bylo podanou obžalobou naprosto zbytečně, hloupě, absurdně a protiprávně kriminalizováno“.
V tzv. krkonošském případu bylo několik let, slovy VS v Praze, „naprosto zbytečně, hloupě, absurdně a protiprávně“ stíháno za několik trestných činů hned devět osob a jedna firma. V celé věci šlo primárně o projekt tzv. herní krajiny PecKa, realizovaného na pozemcích Krkonošského národního parku (KRNAP) a financovaného z fondů EU. Někdejší starosta Pece Alan Tomášek se měl spolu s dalšími osobami podle obžaloby dopustit podvodu, když antedatovali smlouvu o pronájmu pozemků od národního parku tak, aby splnili formální kritéria dotačního řízení. Smlouvu měla navíc podle obžaloby podepsat neoprávněná osoba, neboť měla pověření od předchozího, již bývalého ředitele KRNAPu.
Podle VSZ byl postup bezchybný
Jak již bylo zmíněno, s obžalobou státní zástupce Krajského státního zastupitelství (KSZ) Jiří Viesner neuspěl jak u prvoinstančního soudu, tak ani u odvolacího VS v Praze. Protože však nad jeho postupem vykonalo dohledovou prověrku Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ) jak před podáním obžaloby v květnu 2019, tak i po rozhodnutí nalézacího soudu, a vždy shledalo jeho postup bezchybným, nejvyšší státní zástupce Stříž neodolal a podal dovolání.
Ačkoliv senát NS v čele se soudcem Jiřím Říhou nezvolil v odůvodnění svého rozhodnutí tak silně kritická slova, jako senát VS v Praze, rozhodně se nejedná z pohledu veřejné žaloby o hezké počtení.
NS spatřuje problém hned v tom, jak veřejná žaloba popisuje samotný skutek, v němž spatřuje údajnou trestnou činnost. NS totiž popis zhodnotil jako značně nepřehledný a chaotický. Podle dovolacího soudu se jedná o jakési převyprávění příběhu se všemi peripetiemi, z něhož ovšem není vůbec zřejmé, v čem je spatřováno protiprávní jednání, které by naplňovalo konkrétní znaky trestných činů tvrzených obžalobou.
„Přitom je věcí primárně veřejné žaloby, jejíž je dovolatel vrcholným představitelem, vymezení skutku a jeho popisu tak, aby bylo i druhé straně (obviněnému) srozumitelné, jaké její jednání se jí klade za vinu a jaký trestný čin je v něm spatřován. Je to především státní zástupce, kdo má povinnost péče o náležitý a přesný popis skutku tak, aby odpovídal všem zákonným parametrům i nárokům kladeným na něj judikaturou,“ konstatuje se v odůvodnění.
Vzhledem k tomu, že z takto pojatého popisu skutku vychází i dovolání, zakládá i to podle NS jeho nepřesvědčivost.
Nepřesvědčivost dovolání
„I z toho pak vyplývá nepřesvědčivost dovolání, pokud nadále pracuje se sice omezeným, přesto i nadále rozvláčným popisem skutkového děje plným mnoha zcela nadbytečných informací, z nichž navíc mnohé nebyly v trestním řízení potvrzeny, ba dokonce některé byly dokazováním vyvráceny. Dovolatel totiž zčásti vycházel z jiného než před soudy nižších stupňů zjištěného skutkového děje. Zčásti své dovolání založil na polemice se soudy nižších stupňů ohledně hodnocení některých vybraných důkazů, avšak současně nešlo o dovolatelem tvrzený tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry soudů nižších stupňů a obsahem provedených důkazů, mnohem spíše šlo o nesouhlas s hodnocením důkazů ze strany soudů nižších stupňů,“ stojí v odůvodnění.
A v klíčové otázce dovolání, která se týkala posouzení antedatace smluv, se podle NS Stříž ani nijak nevypořádal s již proběhlou argumentací a nepředložil žádnou vlastní, pouze stručně odkázal na ustanovení občanského zákoníku. V trestním spise je přitom podle NS k dispozici odborná analýza, která poukázala na to, že zákon takový postup naopak připouští.
„V posuzované věci je z pohledu trestního práva také potřeba zkoumat smysl antedatování smluv sjednaných mezi smluvními stranami, jakož i význam a právní následky zamýšlené zpětné účinnosti smluv, zda je lze akceptovat jako dovolené vyjádření smluvní autonomie stran či zda naopak je jimi sledováno dosažení protiprávního, zločinného a nepřípustného cíle. To ale soudy nižších stupňů jednoznačně vyhodnotily tak, že obvinění sledovali bohulibý, veřejnosti prospěšný cíl, přesně takový, pro který by měly být dotace z veřejných prostředků poskytovány. Ochrana čistoty průběhu administrativního vyřizování dotací na projekt, jehož prosazení bylo mimořádně administrativně náročné (o čemž svědčí i rozsáhlost trestního spisu, v němž jsou zahrnuty listiny pocházející z předcházejících správních řízení nezbytných k získání povolení umístění herních a naučných prvků v 2. zóně Krkonošského národního parku), jak požadoval dovolatel, totiž nemůže být samoúčelná. Rozhodně není namístě ani případná drobná pochybení v rámci takto složitého procesu postihovat trestněprávně, a to dokonce tak, že v účelně vynaložených nákladech na vybudování veřejně prospěšného zařízení bude spatřována škoda ve výši celé poskytnuté dotace, jak se toho domáhala veřejná žaloba,“ uvádí se dále v odůvodnění.
Zcela mylná argumentace
NS dále připomněl, že i kdyby obvinění měli a mohli v dotačním řízení postupovat jinak, souhlas nového ředitele KRNAPu by stejně získali a nadto by to nemělo ani vliv na posuzování žádosti o dotaci, jak vyplynulo z dokazování. Jako zcela mylnou pak NS hodnotí argumentaci ohledně neplatného pověření osoby, která smlouvy za KRNAP uzavírala, neboť jednak její pověření trvalo i po uplynutí mandátu předchozího ředitele a nový pověření navíc obratem prodloužil.
„Nejvyšší soud se závěry soudů nižších stupňů v tomto ohledu souhlasí, naopak nepřisvědčil argumentaci předložené dovolatelem, že by se obvinění dopustili tvrzených trestných činů z důvodů uvedených dovolatelem. Dovolací soud neshledal, že by byl naplněn deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. spočívající v existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, resp. v tom, že by skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění soudů nižších stupňů považuje i Nejvyšší soud za správná a logická, vycházející z řádného vyhodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků,“ uzavřel NS.
Petr Dimun
