Kárný senát při Nejvyšším správním soudu (NSS) zbavil soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 8 (OS) Adrianu Pilařovou funkce. Jako soudem ustanovená opatrovnice svého bratrance totiž nejednala v jeho zájmu. „Kárně obviněná porušila základní zásady opatrovnictví a popřela jeho smysl. Vyvolala objektivní zjevný střet zájmů mezi zájmem svým a zájmem osoby, jejíž práva a zájmy měla důsledně a nezávisle hájit a prosazovat, tento střet zájmů udržovala a využila k tomu, že rozmnožila svůj vlastní majetek na úkor opatrovance,“ konstatoval v odůvodnění předseda kárného senátu Tomáš Langášek.
Funkce opatrovníka je občanskou povinností, kterým se realizuje závazek společnosti chránit své slabší a zranitelné členy a pomáhat jim. „Ujme-li se funkce opatrovníka ve svém občanském životě člověk, který je soudcem, očekává od něj veřejnost i sám opatrovnický soud, že své povinnosti opatrovníka bude plnit vzorně, takřka učebnicově. Tím spíš, jde-li o soudce působícího v opatrovnické nebo příbuzné agendě. Kdo jiný by měl lépe chápat účel opatrovnictví a znát povinnosti, které to obnáší,“ připomněl v úvodu ústního odůvodnění předseda Langášek.
Adriana Pilařová však podle názoru kárného senátu výkonem opatrovnictví svého handicapovaného bratrance činila přesný opak. Jednala totiž ve zjevném střetu zájmů, s přesnou znalostí handicapu opatrovance a s jeho důvěrou coby osoba blízká.
Konkrétně měla Pilařová opatrovanému bratranci předložit k podpisu zástavní smlouvu s bankou na jeho dům v pražských Dejvicích na 5,5 mil. Kč. Za takto získaných 5 mil. Kč pak od bratrance koupila ideální polovinu této nemovitosti, přičemž její cena byla o 1,6 mil. Kč vyšší.
Dispoziční oprávnění k účtu
A dále si k jeho bankovním účtům nechala zřídit dispoziční oprávnění. Z těchto peněz začala Pilařová jednak zhodnocovat celou nemovitost a další část peněz, v řádu i desítek tisíc měsíčně, používala na nákup různého zboží a služeb. Včetně dámského oblečení, kabelek, bot či na úhradu útraty v restauracích. V té době již dům sama obývala, bratrance nechala umístit v domě s permanentní pečovatelskou službou.
Podle kárného senátu bylo ovšem bez vší pochybnosti prokázáno, že cena nemovitosti byla podhodnocena.
„Podstatou celé operace bylo, že si kárně obviněná jako opatrovnice půjčila peníze na to, aby od opatrovance odkoupila část jeho nemovitostí, které dosud vlastnil výlučně bez právních vad a omezení, přitom sám opatrovanec její dluh zástavou těchto nemovitostí zajistil. Takové jednání nelze za žádných okolností označit jako souladné se zájmy opatrovance. Důsledek těchto operací je zřejmý: výrazně se prohloubila závislost opatrovance na kárně obviněné a její rodině – k jeho dosavadní emoční závislosti na kárně obviněné, závislosti na její péči a starosti (kterou nikdo nezpochybňuje) se přidala závislost hmotná, existenční. Pokud by se opatrovanci v budoucnu nedostávalo finančních prostředků na úhradu komplexní péče v celodenním pobytovém zařízení, což je po smrti rodičů jeho základní potřeba, nemůže s nemovitostmi volně naložit a zpeněžit je bez součinnosti s kárně obviněnou, protože je spoluvlastnicí a protože nemovitosti trvale obývá k bydlení,“ uvedl v ústním odůvodnění předseda Langášek. Upozornil dále, že Pilařová svého bratrance nadto vystavila riziku ztráty i zbylého spoluvlastnického podílu v případě, že by z jakéhokoliv důvodu nesplácela poskytnutý úvěr a došlo na realizaci zástavy.
Kárný senát odmítl také obhajobu Pilařové, že peníze bratrance používala na opravu nemovitosti, čímž ji měla zhodnotit. Konkrétně z jeho účtu použila 3,3 mil. Kč, z vlastních peněz údajně investovala zatím necelých půl milionu.
Úvěrování do budoucna
„Pokud kárně obviněná argumentuje tím, že sice zatím na rekonstrukci spotřebovávala peněžní prostředky opatrovance, že však na její peníze teprve přijde, čímž se účast obou na rekonstrukci srovná, přehlíží elementární logické vady této úvahy – ignoruje fakt, že peníze mají v čase různou hodnotu. Přiznává tím, že ji opatrovanec „úvěroval“ do budoucna, zatímco ona své prostředky odpovídající spoluvlastnickému podílu zatím nemusela vynaložit na rekonstrukci, a mohla je tak užít či investovat jinde a jinak,“ popsal výhrady senátu Langášek.
Jako nejméně rizikovou transakci zmínil kárný senát nákup „investičního bytu“ v Modřanech, který na její popud opatrovanec zakoupil. Celou věc ovšem problematizuje ta okolnost, že se do tohoto bytu nastěhoval syn Pilařové.
Jako zcela smyšlené pak vyhodnotil kárný senát vysvětlení Pilařové ohledně výše zmíněných transakcí v řádu desítek tisíc měsíčně, které odcházely z opatrovancových účtů. Pilařová to vysvětlovala tak, že se jednalo zčásti o úhradu výdajů na rekonstrukce nemovitosti a dále o nákup vybavení, které platila ona či její syn, protože měl slevu v eshopu Alza.
Rozmnožila svůj majetek
„Těmto povšechným vysvětlením jsme však neuvěřili. Ve spisu opatrovnického soudu jsou pouze tři faktury či účty z Alzy na jméno syna kárně obviněné v celkové hodnotě necelých 15 tis. Kč (za el. zubní kartáček, za budík, holicí strojek, sluchátka a trvanlivé jídlo, a za vysavač), a další účty neidentifikované objednatelem či plátcem, které by tak teoreticky mohly být pořízeny synem kárně obviněné, jsou v rozsahu do cca 20 tis. Kč, přitom úhrn plateb z účtu opatrovance na účet syna kárně obviněné je řádově mnohem vyšší, téměř 500 tis. Kč. Nadto jde o částky kulaté, v řádech tisíců a desetitisíců, takže je těžko uvěřitelné, že šlo o přesná vyúčtování za nákupy materiálu a zboží,“ konstatoval Langášek. A i kdyby se opravdu jednalo o půjčky, opět by šlo o střet zájmů. Langášek připomněl, že na účtu opatrovance zbývalo na konci února 2023 přibližně 180 tisíc Kč, a to z původních 4,7 milionu v roce 2020.
Pilařová tak podle kárného senátu místo toho, aby trpělivě a nezištně, bez nároku na odměnu, podporovala svého opatrovance a důsledně prosazovala a chránila jeho práva a zájmy, exemplárně rozmnožila především svůj vlastní majetek. Nelze se podle Langáška ani odvolávat na to, že tak Pilařová činila na jeho popud a s jeho souhlasem, opatrovník má povinnost chránit opatrovance i před ním samotným.
Kárný senát tak dospěl k závěru, že jen odvoláním Adriany Pilařové z funkce soudkyně může ochránit pověst justice před dalším jejím poškozováním. K tomu by totiž podle předsedy Langáška nevyhnutelně docházelo, pokud by Pilařová nadále zůstala členkou soudcovského sboru a zároveň trvale profitovala z důsledků svého neetického jednání, rozporného s ustanoveními občanského zákoníku o opatrovnictví.
Kárný senát se nakonec nezabýval další výtkou vůči Pilařové, zánikem funkce soudkyně již totiž další řízení nemělo smysl. Nedávno se totiž měla dopustit zmaření již nařízeného místního šetření. Krátce předtím, než se mělo konat, si totiž zajela nechat umýt auto.
Petr Dimun
