Velká novela zákoníku práce přináší poměrně velkou administrativní zátěž a zamýšlené nároky nebudou pro zaměstnance reálně využitelné. V praxi se změny příliš neuplatní, myslí si nový soudce Nejvyššího soudu Miroslav Hromada. Pracovní právo bude podle něj brzy hojně řešit například problematiku umělé inteligence. O svých zkušenostech v justici se podělil s nejnovějším čtvrtletníkem Nejvyššího soudu AEQUITAS.
Vaše specializace je pracovní právo. Čím Vás tato oblast práva zaujala?
K pracovnímu právu jsem se dostal během svého doktorandského studia na Západočeské univerzitě v Plzni, když se začala vytvářet katedra pracovního práva okolo docentky J armily Pavlátové. Pracovní právo není mezi právníky moc oblíbené, všichni si pamatují, jak se museli na zkoušku učit počítání dovolené a podobné věci. Mně se ale pracovní právo zalíbilo, vyučoval jsem ho a začal jsem se mu věnovat i jako soudce.
Jaký byl Váš profesní vzor?
Během své praxe jsem potkával skvělé kolegy. Začínal jsem u Okresního soudu v Kladně, kde působila JUDr. Jarmila Tůmová, výborná soudkyně s brilantním právním uvažováním. U Krajského soudu v Plzni byl mým velkým vzorem JUDr. Alexander Šíma, pohotový rétor, který při aplikaci práva používal selský rozum.
Jaké bylo Vaše první soudcovské rozhodnutí?
To už si přesně nevzpomínám, ale určitě se týkalo péče o nezletilé děti. To je totiž takový nešvar v celé justici, že se začínajícím soudcům dává agenda péče o nezletilé s tím, že je to právně jednoduché. Jsou to ale de facto těžké věci – člověk významně rozhoduje o osudech dětí. Malého člověka ovlivníte na spoustu let, vlastně na celý život. Z hlediska právních případů byla pro mě zajímavá praxe u Okresního soudu v Rokycanech, je to maličký soud a je tam spousta takových těch venkovských sporů. Dělal jsem případy „smradlavých koní“ a „stínících stromů“. To bylo hodně zajímavé. Tam teprve člověk reálně praktikoval to, co se o věcných právech učil na vysoké škole.
V průběhu své stáže u Nejvyššího soudu jste působil i v senátu 30, který řeší zejména otázky odpovědnosti státu, jak Vás zaujala tato agenda?
Přiznám se, že to není úplně můj šálek kávy (smích). Ta zkušenost byla pro mě cenná hlavně proto, že jsem viděl, že se dá i ve velkém počtu soudců pracovat ve vzájemné shodě. Líbí se mi, že se tam všichni soudci pravidelně scházejí a baví se o daných problémech i nad rámec jednotlivých konkrétních senátů. Bylo pro mě velmi inspirativní sledovat, jak se myšlenky utváří v širším kolektivu.
Zaujal Vás v poslední době konkrétní judikát Nejvyššího soudu?
Na každém kolegiu mě zaujme hned několik rozhodnutí. V poslední době to bylo rozhodnutí 22 Cdo 2258/2021, které přichází s konceptem zákazu reformace „in peius“ pro odvolací řízení v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Když jsem je poprvé četl, tak jsem si říkal: „Ale vždyť se to vždycky dělalo naopak,“ ale pak jsem přišel na chuť uvedeným argumentům. Čím více nad tím přemýšlím, tak musím dát kolegům za pravdu, že ten nastíněný nový přístup je opravdu správný.
V současné době se připravuje velká novela zákoníku práce. Co na ni říkáte?
Je to novela, která provádí evropské právo a tady už mi připadá, že se dostáváme do takové bobtnající právní úpravy, kdy těch pravidel u měkkých norem je až příliš mnoho. Přináší to poměrně velkou administrativní zátěž a ve výsledku stejně nebudou ty zamýšlené nároky pro zaměstnance reálně využitelné. To, co se teď s velkou slávou přijímá, se v praxi projeví minimálně. Jde zejména o implementaci směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách, kdy se pro zaměstnavatele zavádí další povinnosti. Je to takový špatný trend, kdy jakýkoliv problém řešíme tím, že změníme zákon. Z mého pohledu by bylo lepší, kdybychom se zaměřili na vymáhání toho, co už máme.
Držíme krok s trendy pracovního práva v západní Evropě?
V západní Evropě už řeší případy, které nastiňují, jaká bude v této oblasti budoucnost. Například posuzují, zda se ještě jedná o zaměstnance, pokud pracuje na základě platforem jako je Uber, Wolt a podobně. Řeší, jak přistupovat k umělé inteligenci, která je vnášena do rozhodovacích procesů zaměstnavatele.
S podobnými případy se u nás ještě nesetkáváme. Tam vlastně můžeme vidět, jaké věci tady budeme řešit za nějakou dobu. Na druhou stranu naše pracovní právo má poměrně dobře vyvinutou ochrannou složku z hlediska mateřství, pracovnělékařských služeb a podobně.
Do Brna dojíždíte z Plzně, jak je pro Vás dojíždění náročné? Co na to Vaše rodina?
Rád řídím, mám rád jízdu v noci, když je prázdná dálnice. Moje rodina si na mé dojíždějí už zvykla. Děti mají dosud společný pokoj, takže dcera je ráda, že po mém odjezdu obsadí moji postel v ložnici.
Co Vám pomáhá relaxovat, jaké máte koníčky?
Největší relaxací jsou pro mě hory. V zimě, v létě, procházky i lezení. V jakékoliv podobě. Tuto vášeň se mnou sdílí i manželka a obě děti, které také lezou po skalách. Relaxovat mi pomáhá také můj velký přítel – moje kolo, které jsem si vzal do Brna a večer vyjíždím po okolí.
AEQUITAS, Gabriela Tomíčková
