Sporem soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) Lenky Havlíčkové s předsedkyní KS Lenkou Ceplovou se musí opět zabývat Okresní soud v Ústí nad Labem (OS). Nejvyšší soud (NS) totiž vyhověl dovolání Havlíčkové, která se cítí být diskriminována tím, že byla z civilního úseku KS přeřazena na úsek správní.
Senát OS v Ústí nad Labem v čele s jeho předsedou Martinem Chládkem se bude muset opět zabývat žalobou, kterou na předsedkyni KS v Ústí nad Labem Lenku Ceplovou podala soudkyně KS Lenka Havlíčková. Ve sporu jde o to, že soudkyně Havlíčková nesouhlasila se svým přeřazením z civilního úseku na úsek správní. K tomu došlo postupně, v květnu a posléze v srpnu 2021 úpravami rozvrhu práce, a to navzdory tomu, že s rozhodnutím Ceplové soudkyni Havlíčkovou přeřadit na správní úsek nesouhlasila ani soudcovská rada KS.
Havlíčková argumentuje v žalobě tím, že je zkušenou soudkyní civilního úseku a se správní justicí má pramalé zkušenosti. Postup Ceplové považuje za nezákonný a nespravedlivý, porušující zákaz bezdůvodného nerovného zacházení, a to ve vztahu k pracovním podmínkám a příležitosti dosáhnout funkčního a jiného postupu v rámci výkonu funkce.
Předsedkyně soudu sice podle Havlíčkové prezentovala kritéria, podle nichž ke změně v rozvrhu práce došlo, avšak ta jsou podle ní nesprávně zvolená, arbitrární a nepřezkoumatelná. A navíc ani neměla být v posledku dodržena.
Nezohlednila služební stáří
Podle Havlíčkové Ceplová nezohlednila její odborné kapacity, intenzitu zásahu do jejích práv, ani „služební stáří“, čímž měla být soudkyně znevýhodněna vůči služebně mladším kolegům, pro které by přeřazení na správní úsek „neznamenalo tak radikální zásah do kariérního vývoje, neboť v civilních odvolacích senátech působí toliko krátce“.
S žalobou soudkyně Havlíčková neuspěla nejprve u OS v Ústí nad Labem a poté ani v odvolacím řízení u KS v Praze, kam spor delegoval pražský vrchní soud.
Podle názoru obou soudů totiž předsedkyně soudu Ceplová realizovala svoji pravomoc podle zákona o soudech a soudcích, když soudkyni přidělila práci stejného druhu, tedy výkon činnosti soudce, jen v jiném soudním oddělení. Ke změně v rozvrhu práce pak předsedkyně soudu podle jejich názoru přikročila z objektivní potřeby posílení úseku správního soudnictví, přičemž postupovala „logicky vystavěnou úvahou“ o posílení tohoto úseku na úkor v tu dobu málo zatíženého úseku civilního. Důvody, které k tomu předsedkyni Ceplovou vedly, tedy neshledaly soudy svévolnými ani škodolibými.
NS ovšem nyní vyhověl dovolání Havlíčkové, když přisvědčil jedné z jejích výhrad, která se týkala procesního postupu OS v Ústí nad Labem, který nenapravil odvolací soud. Senát OS v Ústí nad Labem totiž rozhodl v nesprávném složení. Člen senátu, který se účastnil jednodenní jednání soudu, byl totiž na rozhodnutí ve věci a jeho vyhlášení, odročené na jiný termín, nahrazen jinou přísedící. Tu pak měl s rekapitulací průběhu řízení seznámit těsně před vyhlášením rozhodnutí v neveřejném, cca půlhodinovém zasedání, předseda senátu. Takový postup soudu je však podle NS zásadní procesní vadou, neboť se tak mělo stát ve veřejném zasedání, před účastníky.
Veřejný zájem
„Vzhledem k povaze této vady rozhodnutí soudu prvního stupně, která představuje porušení základních principů ovládajících řízení před soudem a kdy je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby takové rozhodnutí bylo odklizeno, bez ohledu na to, zda je či není věcně správné, nepřipadá v úvahu, aby za odvolacího řízení mohla být zjednána náprava této vady jiným způsobem. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci není nutné rozsudek soudu prvního stupně zrušit, neboť „se nejedná o vadu, která by nemohla být napravena v odvolacím řízení“, proto není správný,“ konstatuje se v aktuálním rozhodnutí NS.
V případu rozhodovala i správní justice, neboť Havlíčková podala také správní žalobu na nezákonný zásah. Ani ta Havlíčkové nevyhověla, když shledala, že k nezákonnému zásahu nedošlo a předseda soudu může soudce přeřadit na jinou agendu i bez jeho souhlasu, pokud k tomu jsou objektivní důvody. Avšak zároveň došlo k „judikatornímu obratu“ v zásadní otázce, totiž zda může být rozvrhem práce zasaženo do soudcovské nezávislosti.
Dosavadní rozhodnutí správních soudů totiž vycházela ze závěru, že rozvrh práce soudu nezasahuje do právní sféry soudce. V důsledku rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SD EU) ze dne 6. 10. 2021 (věc W. Ż., C-487/19) však tento závěr již nebyl udržitelný a nejprve KS a posléze i NSS právě v této věci konstatovaly, že rozvrhem práce může být zasaženo do nezávislosti soudců, garantované čl. 82 odst. 1 Ústavy.
„Nejvyšší správní soud proto dospívá k závěru, že obdobně, jako může být právo soudce dle čl. 21 odst. 4 Listiny zasaženo v důsledku přeložení na jiný soud (rozsudek ze dne 16. 4. 2009, č. j. 5 As 13/2009 – 61, č. 1855/2009 Sb. NSS), může být zasaženo rovněž v důsledku změny rozvrhu práce, jakou je přeřazení na jiný úsek (agendu či specializaci),“ uvedl k tomu NSS.
Přeřazení jako trest či odměna
„Stejně tak si lze představit, že rozvrh práce bude sestaven s cílem přetížit určitého soudce, a vystavit ho tak nebezpečí kárného stíhání v důsledku průtahů, které mu vzniknou. Obdobně nelze vyloučit přesun soudce na jiný úsek či agendu jako „trest“ či naopak „odměnu“ za způsob, jak v určitých věcech rozhodne. Rozvrh práce tak může být zneužit k tomu, aby byl na rozhodovací činnost soudce vyvinut nepřijatelný tlak. Předseda soudu tedy prostřednictvím výkonu své kompetence vydat rozvrh práce může narušit interní nezávislost soudce,“ zmiňuje se konkrétně v odůvodnění rozhodnutí NSS z května minulého roku.
Toto rozhodnutí obstálo i testem ústavnosti, když Ústavní soud v lednu letošního roku odmítl ústavní stížnost jako nedůvodnou. ÚS se v tomto rozhodnutí přiklonil k názoru NSS, že rozvrhem práce může být zasaženo do soudcovské nezávislosti.
Jakkoliv sice platí, že soudce nemá nárok na to, aby vykonával jednu svěřenou agendu, předseda soudu na stranu druhou nemůže rozvrh práce měnit svévolně tak, aby ohrozil výkon soudcovské funkce či její nezávislost. „Hromadění horníků v dole“, tedy přetlak soudců na jedné agendě soudu a jejich nedostatek na sousedním úseku však takovým legitimním důvodem je, což byl i případ soudkyně Havlíčkové.
„Soudní dvůr uvedl, že opatření o přeřazení soudce mohou být přijímána „pouze z legitimních důvodů spočívajících zejména v rozmístění dostupných zdrojů, které umožní řádný výkon spravedlnosti“ a musí být soudně přezkoumatelná v řízení zaručujícím práva podle čl. 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, zejména právo na obhajobu. Krajský soud se totiž neodmítl zabývat důvody pro přeřazení stěžovatelky, shledal však, že podmínky pro přeřazení byly dány. Představa stěžovatelky, že bude moci vést spor o důvodnosti, rozumnosti a přiměřenosti každého jednotlivého kritéria výběru přeřazovaného soudce, není reálná a ochromila by řízení justice. Musí-li předseda soudu pro přeřazení vybrat některého ze skupiny stejně kvalifikovaných soudců, nemůže tento výběr odůvodnit jinak, než jako výsledek svého uvážení,“ konstatuje se v rozhodnutí ÚS z 24. ledna 2023 (IV.ÚS 2058/22).
Petr Dimun
