Hlavní překážkou pro větší využívání arbitrážního řešení sporů jsou pochybnosti části advokátů a podnikových právníků i narušená důvěra podnikatelské veřejnosti k Rozhodčímu soudu při Hospodářské a Agrární komoře ČR. K takovému závěru dospěli hlavní řečníci na druhém ročníku konference „PRIAC DAY“, kterou pod záštitou Svazu průmyslu a dopravy ČR uspořádal Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze (PRIAC).
Rozhodčí řízení je v depresi, stiženo nedůvěrou části advokátů a podnikových právníků. To zaznělo hned na úvod druhého ročníku konference PRIAC DAY, kterou uspořádal Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze.
Místopředseda České advokátní komory (ČAK) Martin Maisner, sám rozhodce a člen pracovní komise ČAK pro rozhodčí právo, označil právě advokáty za „úzké hrdlo“ rozhodčích doložek. Komora se to sice snaží změnit, avšak advokáti jsou podle Maisnera „tvrdé palice“.
Přestože na konferenci byla opakovaně pozitivně hodnocena česká justice, kterou řečníci označili dokonce za efektivnější v mnoha ohledech než justici německou, v praxi se u obchodních sporů ukazuje, že soudci nejsou schopni proniknout do složité problematiky. Přizváni jsou proto v těchto případech znalci, což celé řízení prodlužuje. Podnikatelé pak často zjišťují, že prvoinstanční rozsudek je teprve začátek dlouholetého, a především nejistého procesu.
Podle člena Národní ekonomické rady vlády Aleše Roda patří česká justice i v mezinárodním indexu mezi nejefektivnější. Avšak s jedinou výjimkou, a tou je vymahatelnost smluv. Abychom zůstali konkurenceschopní, musí i v oblasti „vlády práva“ podle Roda docházet k mnohem většímu prolínání a spolupráci veřejného a soukromého sektoru. „Rozhodčí řízení splňuje všechny předpoklady efektivního nástroje pro konkurenceschopnost České republiky,“ uzavřel Rod.
Právě rychlost a efektivnost arbitrárního řešení sporů vyzdvihl na konferenci viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR František Chaloupecký. Podle Chaloupeckého je však někdy problém s důvěryhodností činnosti Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře. „Mám vážené a zkušené kolegy, kteří jako rozhodci působili, ale záhy odstoupili,“ konstatoval Chaloupecký.
I podle předsedy Zemědělského svazu ČR Martina Pýchy je potřeba u podnikatelů v zemědělství zapracovat na narušené důvěře v rozhodčího řízení. „Potřebujeme vaši spolupráci a pozitivní příklady,“ vyzval Pýcha.
Podle místopředsedy představenstva PRIAC Alexandra Bělohlávka se podařilo mezinárodnímu rozhodčímu soudu rozvinout zásadním způsobem zahraniční spolupráci. V Evropě se jedná především o spolupráci s mezinárodním arbitrážním centrem ve Vídni VIAC, belgickým centrem pro arbitráže a mediaci CEPANI, s partnery v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a také v Turecku. PRIAC dokáže velmi afektivně podle Bělohlávka zajistit arbitrážní řízení nejen v těchto zemích, ale i v daných regionech, kde příslušná partnerské instituce působí.
Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze podle Davida Řezníčka, člena vedení PRIAC, je sice formálně omezen na spory z burzovních obchodů, avšak výklad zákona umožňuje, aby se to týkalo všech sporů ohledně komodit, s nimiž je na burze možné obchodovat. A podle Řezníčka se k takovému výkladu přiklonila i soudní judikatura. Právě na příkladu Českomoravské komoditní burzy Kladno se podle člena její komory Jaromíra Čermáka ukazuje, jak je arbitrážní řízení efektivním nástrojem řešení sporů. Za rok 2023 byly podle něho na burze uzavřeny obchody za 13,5 ml. Kč, přičemž všechny spory, které nastaly, byly vyřešeny během tří měsíců.
Petr Dimun
