Evropa musí kvůli konkurenceschopnosti eliminovat zvýhodnění vyplývajících ze subvencí poskytnutých podnikům působícím v zemích EU ze strany třetích států, konstatoval na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Modernizační a strukturální fondy, dotace a granty jako příležitost pro ekonomiku předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna. Evropská unie vydala pro tyto případy nařízení, které dává Evropské komisi k dispozici nástroje pro vyhodnocování škodlivosti zahraničních subvencí a nápravu škodlivých účinků, které tyto subvence mohou mít na vnitřní trh Evropské unie, doplnil ve svém příspěvku šéf antimonopolního úřadu.
Evropská komise má nově aktivní pravomoc prošetřit finanční příspěvky poskytnuté vládami mimo Evropskou unii společnostem působícím v EU. Jde o podporu třetích států, která by mohla zásadním způsobem ovlivnit konkurenceschopnost evropských firem.
„Pokud Komise zjistí, že tyto finanční příspěvky představují subvence narušující hospodářskou soutěž, může uložit opatření k nápravě, například navrácení zahraniční subvence,“ uvedl na sympoziu předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna.
Petr Mlsna akcentoval, že kvůli podporám ze třetích zemí Evropská unie přijala nařízení o zahraničních investicích.
Mohlo by vás zajímat
„Je to nový nástroj, který byl přijat v roce 2023, a má ochránit evropské podniky proti firmám buď evropským, které jsou podporovány ze třetích států, anebo firmám, pohybujícím se na vnitřním trhu EU. Je to obecné nařízení. Narativ, který rezonoval při přijetí, že se bojuje primárně proti ruským a čínským firmám, které přichází na unijní trh silně subvencované, dnes už tak úplně neplatí. Ono to totiž platí i vůči americkým firmám přicházejícím na český trh, podporovaným velmi výrazně v rámci programu Inflation Reduction Act (IRA), toho jejich velkého programu na vytváření zelených řešení a zelené ekonomiky. A je to tak masivní podpora, že některé evropské velké podniky, například ve Francii, v Německu, začaly v důsledku toho uvažovat o tom, že přesunou svoje výrobní kapacity do Spojených států. Veřejná podpora a dotační politika vůbec, to je globální souboj v globálním světě. A nebavíme se jenom o českém, evropském, unijním rozměru,“ prohlásil na sympoziu Ekonomického deníku Petr Mlsna.
Nový předpis o zahraničních investicích pak dále rozvedl.
„Je platný od ledna 2023, od 12. července 2023 částečně aplikovatelný, a v plné aplikovatelnosti je od 12. října tohoto roku. Má ochránit vnitřní trh a zabránit škodlivosti zahraničních investic. Kumuluje v sobě tři věci. Myslím si, že to není úplně špatné. Například říká, že podnik, který má obrat přes 500 milionů eur a dostal za poslední tři roky 50 milionů eur na podporách, tak se na něj díváme v případě fúze. A to v případě, kdy fúze vám umožňuje nabídnout výhodnější cenu, pokud vám ji zaplatí cizí stát, takže to dopadá jak na fúze, tak i na veřejné zakázky. Dále jde o případy, pokud by se ucházela o veřejnou zakázku nad 250 milionů eur, což jsou například velké infrastrukturní stavby, firma mimo Evropskou unii nebo evropská firma mající dotaci ze zahraničí. Budeme to řešit hlavně v budoucnu, protože v současné době jde v podstatě jen o výstavbu metra v Praze nebo možná nějaké dvě velké pozemní stavby. Ale pokud stát rozjede výstavbu vysokorychlostních tratí, tak tento limit bude přesahovat každá zakázka. A budou se do ní hlásit zahraniční subjekty, protože kapacita českého stavebního průmyslu nebude taková, aby ty zakázky byl schopen realizovat,“ rozvedl dále šéf antimonopolního úřadu.
„Ještě před tím, než začalo platit toto nařízení, tak jsme měli na úřadu případ takové zakázky, která přesahovala limit 250 milionů eur a hlásil se tam mezinárodní koncern, spojující částečně evropské firmy, ale také firmy, kdy jedna byla z Kataru a jedna byla dokonce z Indie. A tam už taková podmínku, jestli není subvencovaná výše než 4 miliony eur za 3 roky prostě posuzovat musíte a bude to centrálně dělat Evropská komise. Na tyto negativní jevy se tedy Evropská unie připravuje,“ zkonstatoval Petr Mlsna.
Zvýhodňovat se nesmí ani „na domácích hřištích“
Petr Mlsna připomněl, že pravidla veřejné podpory jsou na úrovni EU centrální.
„Státy si nemohou vytvářet svoje vlastní pravidla, podle kterých by chtěly postupovat. Proč je tento systém povolování veřejných podpor centralizovaný? Protože chrání volný jednotný vnitřní trh EU. Centrálně je to posuzováno právě z obavy, aby jednotlivé státy nezřizovaly takové režimy a takové programy, které by zvýhodňovaly jejich podniky a ty ostatní se stali nekonkurenceschopnými. Uvedu historický příklad, kdy si ve Francii stanovili osvobození od DPH u vozidel, která obsahovala určitou kubaturu, čímž vytvořili velký benefit pro francouzské automobilky, protože německé vozy se prodávaly dráž a spotřebitel byl nevědomky tlačen k tomu, aby si kupoval vozy francouzské. Ale ono to vlastně může fungovat obdobným způsobem i dnes,“ upozornil Petr Mlsna.
Podle Mlsny by veřejná podpora sama o sobě měla naplňovat nějaký veřejný zájem. Ten je v současné době definován politicky.
„To, že se dnes zabýváme tím, jak přispět k dekarbonizaci, jaké zvolit nejvhodnější nástroje, jak zrychlit přechod na zelenou a digitální ekonomiku, je ryze politickým rozhodnutím. Není to rozhodnutí, které by přišlo na základě volného trhu, že by se někdo sám rozhodl, že začne investovat, pokud to není vizionář, jako byl v minulosti Edison, Siemens, nebo další. Tento systém nastartovali politici a nyní se hledají nástroje, jak vlastně toho politického cíle dosáhnout,“ uvedl Mlsna.
Veřejnou podporu podle Mlsny definují čtyři základní znaky: Musí se jednat o veřejné prostředky, státní prostředky, ale i prostředky veřejných institucí, např. samosprávy. Jde o nějaké zvýhodnění, selektivitu, ať už vůči konkrétnímu podniku, konkrétnímu odvětví, ale i o hrozbu narušení hospodářské soutěže.
„Ta nemusí být reálná, stačí tu jenom potencionalita, stejně jako ovlivnění obchodu v rámci EU. Jsou-li naplněné tyto čtyři definiční znaky, kumulativně, jedná se o veřejnou podporu. A pak nastává ten rozcestník, co s tou veřejnou podporou udělat. Buď lze aplikovat blokové výjimky, kdy není nutné takovou podporu notifikovat u Evropské komise. Takové podpory se Komisi jenom oznámí, Komise nic nepřezkoumává. K tomu slouží evropské nařízení o blokových výjimkách, GBER, které reflektuje politickou dohodu o Green Dealu, o zrychlení digitalizace a jsou tam uvedena jednotlivá odvětví, ať už horizontální, nebo odvětvová, která říkají, za jakých podmínek lze takovou podporu udělovat,“ rozvedl dále Mlsna.
Dále zmínil podpory de minimis (které nejsou de iure veřejnou podporou, protože nesplňují všechny čtyři prvky veřejné podpory – pozn. red).
„To jsou podpory do 200 tisíc eur v průběhu tří let, které se zapisují jen do našeho českého vnitrostátního rejstříku, nebo vnitřního systému na služby obecného hospodářského zájmu, které v podstatě jsou dotovány proto, že by je ten trh jinak vůbec nenabízel. Jsou to služby ztrátové, které realizují takové veřejné zájmy, jako jsou sociální služby, pečovatelské služby, zdravotnictví a další. Pokud nesplňuje poskytovatel podpory některou z těchto blokových výjimek, musí se přejít k notifikaci, k individuálnímu posouzení na základě rozhodnutí Evropské komise, která se tím zabývá. Ale ta se to sama učí, je nejednotná. Stejně jako se my učíme nadefinovat programy, které chceme podpořit, tak i EK tím, jak získává znalosti z jednotlivých členských států, jak přistupuje k řešení té problematiky,“ podotkl předseda antimonopolního úřadu.
Naše „malá česká“ specifika
Petr Mlsna ve svém vystoupení poukázal i na české specifikum v podpůrných a subvenčních programech. Jak přímo řekl: „My na samém začátku vlastně mnohdy ani nevíme, co chceme, aby nám Evropská komise schválila. Příklad: Dukovany. Chceme stavět nový jaderný blok, abychom vykompenzovali ztrátu, která bude souviset s dekarbonizací a uzavřením jaderných elektráren. Notifikujeme jeden jediný blok a trvá to dva roky. Podíváme-li se na Rumunsko, Polsko, notifikují až čtyři bloky. Je tu pak možnost opce pro zhotovitele stavby a je následně na politicích, jestli se rozhodnou, že ten blok chtějí jeden, nebo budou dva. Ale už mají notifikaci od Komise, mají to schválené podle jasných pravidel a je jenom na tom státu, jakým způsobem se rozhodne. My postavíme jeden blok, ale úsporu z rozsahu mít nebudeme, protože stavět jeden blok je vždycky dražší, možná i násobně dražší, než stavět bloky čtyři a umožnit zhotoviteli, třeba i pod příslibem opce, těch bloků postavit víc,“ akcentoval Petr Mlsna.
Podle něj je to do budoucna pro Českou republiku domácí úkol, protože Brusel pak už postupuje jen podle daných pravidel.
„A buď to povolí, anebo to povolí s určitými výhradami. První poznámka. Druhá poznámka, také náš domácí – český úkol – volit takové formy podpory, které jsou standardní. Česká republika má takový zlozvyk vymýšlet něco, co je nestandardní a vymyká se obvyklým režimům podpor v jiných členských státech Evropské unie, což potom samozřejmě brzdí schvalovací proces. To znamená, mnohdy je lepší nevymýšlet české cesty, ale držet se toho, co již někdo v rámci unie prošlapal. A Dukovany to ukazují,“ podotkl Mlsna.
Předseda antimonopolního úřadu uvedl jako příklad dalšího českého specifika podpůrné programy v době covidové pandemie.
„Já mám někdy dojem, když vidím kolik programů jsme notifikovali do Bruselu, a krásně to vyplynulo v období covidu, že jsme na špici. My a Dánové jsme odnotifikovali nejvíc covidových programů. Jednou jsme chtěli podpořit restauratéry, jednou jsme chtěli podpořit kadeřníky, když to přeženu, jednou teplárny, tamtoho či onoho. Místo toho, abychom se vydali cestou, kterou zvolili jiné státy, udělali schéma a pak si stát jen zařazoval své priority, svůj veřejný zájem, koho chce podpořit do tohoto deštníkového schématu. Česká republika se musí vyvarovat per partes programům, které do Bruselu posíláme podle toho, koho zrovna napadne na základě nějakého lobbingu, že by bylo dobré je podpořit. Strategické plánování je nedostatkem ve veřejné české politice. A je to pak i problém pro nás, jako pro úřad, v Bruselu takové věci obhajovat. Mnohdy se vymýšlejí skutečně téměř absurdní scénáře, které ale bohužel u Evropské komise nezabírají,“ upozornil dále Mlsna.
Na závěr svého vystoupení předseda antimonopolního úřadu zmínil ještě jedno čerstvé české subvenční specifikum.
„Žádali jsme, aby byl schválen program pro podporu v teplárenství. Proběhla složitá debata s Evropskou komisí, několikaměsíční vyhrocené jednání s českým teplárenským byznysem… …Nakonec se to podařilo. Před pár týdny Evropská komise program pro teplárenství schválila. A česká vláda krátce na to ten program zrušila v rámci redukce dotací vyplácených ze státního rozpočtu. Ale takovou věc si přeci musíme říct dřív, protože si Evropská komise řekne: Tak proč jste tady rok bojovali o schválení tohoto dotačního programu, když týden po jeho schválení si ten dotační program rušíte? My jsme pro komisi prostě nepředvídatelní. Nejsme prediktibilní, aby Komise věděla, co vlastně od nás má očekávat. A proto to končí těmito paty a potom v České republice smutnýma očima a vlastně zbytnou prací. Tento program je bohužel důkazem té nestrategické úvahy na politické úrovni,“ dodal na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Modernizační a strukturální fondy, dotace a granty jako příležitost pro ekonomiku předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
