Už osm let čelím bossingu ze strany vedoucí státní zástupkyně, a proto došlo k chybám, hájila se minulý týden před kárným senátem státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 (OSZ) Leona Dufková. Tu obvinila její nadřízená, Jitka Rybenská, z průtahů a z uvedení nepravdivých informací. Kárný senát Dufkovou potrestal snížením platu o 30 procent na dobu 15 měsíců.
Obě začaly kariéru ve státním zastupitelství, respektive tehdy ještě v prokuratuře, před třiceti lety. Obě na pražských obvodech, až se jejich osudy protnuly v roce 2015, když se Jitka Rybenská stala vedoucí státní zástupkyní OSZ pro Prahu 9. Od té doby se cítí být Leona Dufková, řadová státní zástupkyně zdejšího OSZ, pod jejím permanentním tlakem. Ten označila před kárným senátem při Nejvyšším správním soudu (NSS) v čele s Petrem Mikešem dokonce za bossing.
„Aby bylo mezi námi jasno, my dvě na kávu chodit nebudeme, oznámila mi hned na naší první schůzce po svém jmenování do funkce,“ popisovala kárnému senátu na úvod své výpovědi Dufková. Další jejich pracovní pohovory, které od roku 2015 následovaly, Dufková opakovaně označovala před kárným senátem dokonce termínem „pojeb“.
Řada výtek a pozdní příchod
Faktem je, že od roku 2015 dostala od Rybenské 10 výtek, tu poslední týden před jednáním kárného senátu. A v roce 2017 čelila Dufková první kárné žalobě, v níž jí Rybenská úspěšně kladla za vinu, že nerespektovala její pokyn setrvat na pracovišti a vyřídit návrh na domovní prohlídku, ačkoliv měla v té době pohotovostní službu.
V druhé části kárné žaloby, v níž ovšem kárný senát Dufkovou naopak obvinění zprostil, jí Rybenská vyčítala pozdní příchod na pracoviště a nerespektování jejího pokynu si příchod evidovat. Už tehdy kárný senát seznal, že mezi oběma ženami panuje napětí. To mimochodem ilustroval i fakt, že nařízení, aby se evidoval příchod na pracoviště emailem, popřípadě osobně zápisem do sešitu u vedoucí státního zastupitelství v kanceláři, se týkal výslovně pouze Dufkové, nikoho jiného. „Existují jistě důstojnější, modernější a tím i průkaznější formy této součinnosti, než je hlášení formou e-mailové zprávy nebo zapisování do sešitu docházky v sekretariátu obvodní státní zástupkyně,“ uzavřel tehdy kárný senát s tím, že i proto v této části kárnému návrhu nevyhověl.
Právě tento setrvalý negativní přístup nadřízené Rybenské k Dufkové měl podle jejího obhájce Pavla Uhla vytvořit takové prostředí, v němž prostě muselo docházet k chybám, které byly předmětem aktuální kárné žaloby. Podle Uhla je sama kárná žalobkyně vinna podílem na kárných deliktech, které žaluje.
Nepravdivé záznamy
Rybenská v kárné žalobě vinila Dufkovou z několika průtahů, kdy včas nereagovala na podněty policejního orgánu a nevyřizovala adekvátně a rychle různá podání. A především, že ve dvou případech, v reakci na její upozornění, vyhotovila nepravdivé záznamy. Šlo o to, že Dufková měla projednat zjištěná pochybení při ukládání výchovných opatření v dětském domově a výchovném ústavu s ředitelkami těchto zařízení. Když bylo kontrolou nadřízeného státního zastupitelství zjištěno, že tak neučinila, Rybenská jí to výslovně uložila. Dufková však sice obratem učinila záznamy o telefonickém projednání, k žádným telefonátům však nedošlo.
Dufková před kárným senátem nepopírala, že by k tvrzeným skutkům opravdu došlo. V případě průtahů to ovšem omlouvala zčásti novou právní úpravou a zčásti také vytížením složitou agendou domácího násilí či šíření dětské pornografie.
Pokud jí Rybenská v kárné žalobě vytýkala, že včas nereagovala na podněty od policejního orgánu, městského úřadu či že nevyřídila správně některá oznámení a podání, pak jde podle ní o ilustraci střetu dvou různých světů. Rybenská podle ní totiž bazíruje na formalismu, zatímco ona se snaží naopak velmi vážit okolnosti a posuzovat, zda je nutná v každém konkrétním případě aplikace trestního práva. A pokud je jí vyčítáno, že má velká prodlení mezi návrhem a podáním obžaloby, pak je to dáno právě složitostí agendy domácího násilí. „V agendě domácího násilí je to složité, musíte psát dlouhé obžaloby s vysvětlením rodinných vztahů a genealogie, je to často beletrie a smutné čtení,“ vysvětlovala Dufková.
Chybí právní úvahy
S jejím vysvětlením ovšem Rybenská ostře nesouhlasila. „Má klasický referát, kde má i jednoduché věci, nejen domácí násilí. A ano, její obžaloby jsou psané jako beletrie, ale v té opakovaně chyběly podstatné právní úvahy, které tam být měly. Četla jsem to jedním dechem jako beletrii, ale chyběly tam všechny podstatné věci, tedy úvahy k právní kvalifikaci, zda jsou naplněné znaky trestného činu, prostě všechno podstatné,“ uvedla Rybenská.
Podle ní není také možné, aby se státní zástupce odmítl zabývat podáním od občana jen proto, že si myslí, že jeho text nemá logickou strukturu, jak na svojí obhajobou uvedla Dufková. „Státní zastupitelství zná jen dva způsoby vyřízení podání, a to podle zákona o státním zastupitelství, anebo podle trestního řádu. Neexistuje žádný jiný způsob. A nelze ani přihlížet k dalším okolnostem typu čitelnost textu či jeho logická struktura. Kdybych totiž měla přihlížet k logické struktuře každého podání, tak bych nemusela vyřizovat vůbec nic,“ prohlásila Rybenská.
Kopnutí do břicha nepovažujete za závažné?
Některá vysvětlení Dufkové zarazila i předsedu kárného senátu Mikeše. Ten se například Dufkové dotazoval, zda a proč za marginální považovala i jedno z vytýkaných podání, v němž nezletilá popisuje své fyzické napadení otcem. „Kopnutí čtrnáctileté dcery do břicha nepovažujete za závažné?“ ptal se Mikeš. Dufková odpověděla, že se to podle jejího názoru takto nestalo, což se mělo ukázat později, když se vztahy v rodině urovnaly. Navíc se podle Dufkové jednalo o romskou rodinu, kde je třeba přihlédnout ke specifickým okolnostem.
Dotazům předsedy senátu Mikeše Dufková čelila i ohledně okolností vzniku obou nepravdivých záznamů. Své pochybení totiž Dufková vysvětlovala tak, že k tomu došlo krátce poté, co se do práce vrátila po těžkém úrazu hlavy a s tím spojené dlouhé pracovní neschopnosti. Měla tehdy za to, že telefonáty ředitelkám ústavů proběhly, protože to byla v podstatě její pracovní rutina. Navíc se jí tehdy stávalo, že v důsledku úrazu zapomínala či se jí někdy pletly časové údaje. Pokud tomu tak ale podle Mikeše bylo, neměla se tedy buď vracet do práce, anebo měla o svém stavu informovat nadřízenou, což se nestalo. Mikeš v této souvislosti upozornil, že pokud by obhajoba chtěla prokazovat tyto zdravotní důvody, vyvstala by tak logická pochybnost ohledně způsobilosti k výkonu funkce státní zástupkyně.
Mezi oběma dámami během jednání kárného senátu opakovaně proběhla ostrá výměna názorů. Například když se četla hodnocení kárně žalované, bylo mezi nimi i velmi nelichotivé stanovisko místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 9. Dufková ovšem v reakci na to prohlásila, že s autorkou mluvila a ta jí měla sdělit, že stanovisko sepsala, aby měla s Rybenskou dobré vztahy, přestože ta je považována za nejhorší vedoucí státní zástupkyni v Praze. Na to kontrovala Rybenská, podle které si byla Dufková u místopředsedkyně soudu sama říci o kladné hodnocení a byla odmítnuta s tím, že to nejlepší, co pro ni může soudkyně udělat, je nenapsat hodnocení žádné.
Odchody státních zástupců
Do křížku se dostaly i ohledně popisu důvodů, proč v poslední době z OSZ odešli někteří státní zástupci. Podle Dufkové totiž jedna státní zástupkyně krátce po příchodu z OSZ pro Prahu 2 raději rezignovala. A dalšímu kolegovi, bývalému soudci, který se ocitl v těžké osobní a zdravotní situaci, nechala Rybenská poslat vzor rezignačního dopisu.
„Nikdo ze zmíněných kolegů, co odešli, neuvedli, že bych byla důvodem jejich odchodu já. Všichni byli unavení a vyčerpaní. Uvedli, že nejsou schopni na státním zastupitelství pracovat, ale nikoliv kvůli mé osobě. Kolega Drobňák, kdyby nerezignoval sám, je dalším adeptem na to, aby skončil tady. Podobné to bylo, když byl soudcem, také před tím raději rezignoval a odešel do státního zastupitelství. Sdělil mi, že neví, jak se taková rezignace píše, tak jsem požádala personální, aby mi připravilo text a ten jsem mu poslala na jeho email. Práce byla nad jeho schopnosti. Ta další kolegyně mi sdělila, že dělala dopravní nehody a nebude dělat nic jiného, protože se nemíní učit nic nového. Rozbrečela se a podala rezignaci,“ vysvětlovala kárnému senátu Rybenská.
Výpadky paměti jsou těžko uvěřitelné
Podle názoru kárného senátu se Dufková dopustila ve všech případech kárného provinění, přičemž pracovní podmínky Dufkové nebyly natolik ztíženy, aby nemohla vykonávat řádně svoji funkci. V případě průtahů a neřádného vyřizování různých podnětů nešlo podle kárného senátu o žádné formality, které by ve svém důsledku neměly vliv na trestní řízení či konkrétní osoby. Státní zástupce má povinnost vždy reagovat i na veškerá podání od veřejnosti a zákon přesně stanoví kdy a jak. Už to, že podavatel nebyl vyrozuměn, jak bylo s jeho věcí naloženo, je chyba. Navíc v některých případech mohla podle kárného senátu Dufková svým přístupem způsobit, že by došlo k promlčení možného přestupku, nebylo-li by vyhodnoceno, že se jednalo o trestný čin. Tak tomu bylo i v případě onoho podání nezletilé, u kterého byly okolnosti podle kárného senátu mnohem závažnější, než jak Dufková vylíčila ve své výpovědi.
Ohledně falešných záznamů pak kárný senát konstatoval, že se jedná o mimořádně závažné kárné provinění. Pokud státní zástupce uvádí nepravdivé informace, je to hrubé porušení jeho povinností a snižuje to důvěru v celou soustavu státního zastupitelství. Tvrzení Dufkové o výpadcích paměti je v kontextu událostí podle kárného senátu jen těžko uvěřitelné. A i kdyby tomu tak bylo, měla o výpadcích paměti informovat své nadřízené.
Dufkové přitížilo i to, že podle kárného senátu během řízení i samotného jednání neprojevila žádnou sebereflexi a své činy bagatelizovala. Kárný senát proto dospěl k závěru, že adekvátní postih je citelné snížení platu, a to o 30 % na dobu 15 měsíců. Na závěr pak předseda kárného senátu Petr Mikeš apeloval na obě dámy, aby se snažily spolu vycházet a nalezly způsob funkčního soužití. Rybenská by měla více vycházet vstříc rodinným potřebám Dufkové a ta by zase měla začít respektovat autoritu vedoucí OSZ.
Petr Dimun
