Jako nepřijatelnou a neopodstatněnou zamítl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) stížnost českého exekutora Milana Usnula. Ten si stěžoval na český systém kárných řízení v senátech Nejvyššího správního soudu sestavených nikoli ze soudců a bez možnosti přezkumu. Usnul se opřel o ustanovení o zásadách trestního řízení v Úmluvě. ESLP ho však s odkazem na případ Grosam poučil o trestních hlavách a civilních hlavách práva na spravedlivý proces. Ministerstvo spravedlnosti mezitím předložilo změnu systému kárných řízeních a v budoucnu by opět měla být dvoustupńová.
Stěžovatel, nyní třiašedesátiletý právník Milan Usnul, zastává funkci soudního exekutora v Praze. Stížnost na český stát podal k ESLP v roce 2014 poté, co byl odsouzen k peněžitému trestu v kárném řízení u Nejvyššího správního soudu.
Usnul si stěžoval, že v jeho případě ČR porušila Článek 6 – právo na spravedlivý proces a Článek 2, odst. 1, dodatkového Protokolu 7 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Předmětný článek se týká práva na odvolání v trestních věcech a zní takto: Právo na odvolání v trestních věcech – každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Výkon tohoto práva, včetně důvodů, pro něž může být vykonáno, stanoví zákon.
Kárný návrh podal před deseti lety Pospíšil
Jak vyplývá z rozhodnutí štrasburského soudu, kárný návrh na Milana Usnula podal ministr spravedlnosti 23. května 2012.V té době resortu šéfoval Jiří Pospíšil z ODS.
Ministr spravedlnosti vinil exekutora „ze dvou pochybení, ke kterým došlo v listopadu 2011 a na kterých se podílel i jeden z jeho zaměstnanců, v rámci exekučního řízení nařízeného na žádost soukromé společnosti k vymožení dluhu ve výši 3 500 000 korun, jakož i náklady řízení a exekuce v celkové výši 6 165 178 Kč. Ministr navrhl kázeňský postih v podobě pokuty ve výši 1 000 000 korun. Na veřejném jednání před kárným soudem ministr svůj návrh upravil a ponechal na úvaze kárného soudu, jak určí výši pokuty“.
Ústavní soud: NSS se vypořádal ve prospěch obžalovaného
V dubnu 2013 uznal kárný senát Nejvyššího správního soudu stěžovatele částečně vinným, že opakovaně porušil povinnost kontrolovat činnost svého exekutorského úřadu, jak je stanovena v § 13 exekučního řádu. Uložil mu pokutu ve výši 25 000 Kč. V rozhodné době byla maximální možná pokuta 2 409 100 Kč, uvádí Evropský soud pro lidská práva ve faktech případu.
Stěžovatel podal ústavní stížnost pro porušení práva na spravedlivý proces zaručeného Listinou kvůli nemožnosti odvolání proti kárnému rozhodnutí a nedodržení procesních zásad kárným soudem. „Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil návrh na zrušení § 21 zák. 7/2002 o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a exekutorů, který nepřipouštěl odvolání proti rozhodnutím vydaným v kárném řízení,“ uvádí se v rozhodnutí ESLP.
Český Ústavní soud (IV. ÚS 2047/13) stížnost zamítl. Konstatoval, že nemá pravomoc kontrolovat soulad s běžnými zákony, ale pouze s ústavním právem. K nemožnosti přezkumu kárného rozhodnutí odkázal na své rozhodnutí pléna sp. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010, v němž dospěl k závěru, že právní úprava, která neumožňuje obžalovanému v kárném řízení podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, není protiústavní.
Ústavní soud navíc rozhodl, že se kárný senát NSS se všemi argumenty vypořádal: „Pokud jde o ostatní stěžovatelovy námitky, má Ústavní soud zato, že se Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádal se všemi skutkovými a právními otázkami a v úvahu vzal (ve prospěch kárně obviněného!) též mezitímní změny relevantní právní úpravy,“ stojí v rozhodnutí českého Ústavního soudu.
Úplné rozhodnutí Ústavního soudu je zde.
Stěžovatel: Kárný senát NSS není soud, ale sbor osob
Na co si Milan Uspal u Evropského soudu pro lidská práva stěžoval?
O obsahu stížnosti je v rozsudku ESLP je jediný odstavec: „Stěžovatel namítá, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno z důvodu nedostatku práva na odvolání proti rozhodnutí kárného soudu. Nepodařilo se mu dosáhnout účinného přezkumu disciplinárního rozhodnutí, přestože byl uznán vinným porušením povinností vykonavatele stanovených právními předpisy, za které mu kromě sankce napomenutí mohla být uložena pokuta až do výše 2 500 000 Kč. Argumentoval v této souvislosti tím, že se přezkum prováděný Ústavním soudem se omezil na ústavní soulad.“
„Dále tvrdil, že výjimky z práva na odvolání v trestních věcech je třeba vykládat úzce. V této souvislosti namítal, že kárný senát Nejvyššího správního soudu, který jej uznal vinným z kárného provinění, není nejvyšším soudem ve smyslu čl. 2 Protokolu č. 7, neboť (i) nebyl složen výhradně ze soudců z povolání, ale i zástupců jiných právnických profesí, kteří nemuseli splňovat podmínky pro výkon funkce soudce nejvyššího soudu, a (ii) Nejvyšší správní soud plnil funkci nejvyššího soudního orgánu ve smyslu čl. 2 Protokolu č. 7 pouze ve věcech správních, nikoli disciplinárních,“ shrnuje obsah stížnosti ESLP.
Na scéně jeden odstavec z rozsudku Grosam v. ČR
Totožnou argumentaci předložil Evropskému soudu pro lidská práva právník a exekutor Jan Grosam.
ESLP ve svém nynějším rozhodnutí o stížnosti Milana Usnula rovněž k rozhodnutí o stížnosti Jana Grosama odkázal: „Soud nedávno rozhodl, že podle českého práva disciplinární řízení proti úředníkovi výkonu rozhodnutí není „trestní obvinění“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz Grosam proti České republice [GC], č. 19750/13, §§ 117-22, s dalšími odkazy, 1. června 2023). Soud měl zejména za to, že kárné provinění podle § 116 exekučního řádu, za které byla stěžovateli v uvedené věci uložena pokuta ve výši 350 000 Kč, nebylo formálně kvalifikováno jako trestný čin, ale jako disciplinární přestupek podle vnitrostátního práva.“
Podle ESLP se exekuční zákon nevztahuje na celo populaci, nýbrž jde o donucovací prostředek pro exekutory upravující jejich profesní chování. Ačkoli výše pokuty se může jevit jako značná – nepostačuje k tomu, aby ta to sankce byla považována za trest ve smyslu Článku 6. Soud dále uvedl, že už zkoumal použitelnost Článku 6 „pod jeho trestní hlavou na disciplinární řízení proti soudním exekutorům a že rozhodl, že předmětné řízení se netýkalo trestního obvinění, i když kárným trestem bylo v tomto případě odvolání z funkce“.
Tyto závěry ESLP se vztahují k rozhodnutí v případu Grosam v. ČR, o kterém Česká justice rovněž podrobně informovala. V tomto rozsudku ESLP rozhodl, že Česká republika se způsobem sestavování kárných senátů a vedení kárných řízení bez možnosti přezkumu dopouští porušení práva na spravedlivý proces. V předmětném odstavci však kárné řízení neshledává řízením trestním.
ESLP: Neopodstatněné, nepřípustné a neslučitelné
S ohledem na výše uvedené závěry z případu Grosam v. ČR neshledal ESLP ve stížnosti Uspal v. ČR řízení proti Milanu Uspalovi řízením trestním. Soud zopakoval, že Článek 6 je použitelný v případu kárného řízení ve „své své civilní hlavě“.
Úplné rozhodnutí v případu Usnul v. ČR z 9. listopadu 2023 je zde.
„Soud v přístupu kárného soudu k posouzení projednávané věci nespatřuje žádné známky svévole nebo zjevné nepřiměřenosti. Zejména k rozsahu přezkumu provedeného kárným soudem Soud konstatuje, že všechny argumenty a otázky vznesené stěžovatelem, včetně otázek tvrzeného vyloučení zavinění, byly kárným soudem řádně projednány a přezkoumány. Obšírně byly uvedeny věcné a právní důvody svého rozhodnutí, které se nejeví svévolné nebo zjevně neodůvodněné,“ uvedl ESLP ke stížnosti Usnula.
Podle ESLP Úmluva nenutí státy zřizovat odvolací soudy: „Pokud jde o neexistenci práva na odvolání proti rozhodnutí disciplinárního soudu, Soud opakuje, že článek 6 Úmluvy nenutí smluvní státy zřizovat odvolací nebo kasační soudy (viz výše citovaný Grosam, § 136 s dalšími odkazy) a že stěžovatel měl v každém případě možnost podat ústavní stížnost, kterou Ústavní soud věcně projednal,“ uvedl ESLP doslova.
Z toho podle ESLP vyplývá, že stížnost podle Článku 6 je zjevně neopodstatněná.
V důsledku toho je Článek 2 dodatkového protokolu 7 podle ESLP na stížnost Milana Uspala neaplikovatelný. „S ohledem na své zjištění, že článek 6 Úmluvy není ve své trestní hlavě aplikovatelný na předmětné disciplinární řízení, Soud shledal, že článek 2 Protokolu č. 7 není aplikovatelný,“ uvedl dále ESLP.
„Z toho vyplývá, že tato stížnost je nepřípustná jako neslučitelná ratione materiae s ustanoveními Úmluvy ve smyslu článku 35 odst. 3 písm. a) a musí být zamítnuta podle článku 35 odst. 4,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Nová úprava
Ministerstvo spravedlnosti mezitím na konci října zaslalo vládě k projednání novelu zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Kárná řízení by opět měla být dvoustupňová. „Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala, že přijme opatření k posílení odpovědnosti státních zástupců. Předložením kárného řádu, a již ve sněmovně projednávaného zákona o státním zastupitelství, jednak plníme náš závazek a také jeden z milníků Národního plánu obnovy (NPO). Díky tomu bude moci ČR z NPO čerpat cca 3 mld. Kč,” uvedl ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
.Návrh zákon obsahuje řadu změn. Například kárnými soudy mají být v prvním stupni vrchní soudy. Odvolacími kárnými soudy mají být Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Navrhuje se také odlišné složení kárných senátů. A novým složením senátů má být posílen soudcovský prvek.
Irena Válová
