Pokud se politici rozhodnou využívat sociální média pro politické účely a zřídí si na nich veřejně přístupný účet, může z toho pro ně podle Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) za určitých okolností plynout i trestněprávní odpovědnost. A to v souvislosti s komentáři, které na sociální síť přidají jiní lidé. O rozsudku nyní informovala Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP.
Stěžovatel Julien Sanchez, je politikem krajné pravicové francouzské strany National Rally a starostou města Beaucaire. Když kandidoval ve volbách do parlamentu za stranu ve volebním obvodu Nîmes, zveřejnil zprávu o jednom ze svých politických oponentů F.P.. Stránku vedl sám a byla veřejně přístupná. Samotný příspěvek nebyl pobuřující a komentovat jej mohli pouze jeho přátelé. V komentářích se však objevily narážky na politikovu partnerku L.T., které vyjádřily zděšení nad přítomností muslimů v Nîmes. Na popud ženy jeden z přispěvatelů nakonec komentář smazal. Žena následující den podala na Juliena Sancheze i ostatní aktéry trestní oznámení.
Trestní soud v Nîmes je všechny shledal vinnými z podněcování k nenávisti nebo násilí vůči skupině nebo jednotlivci pro jejich příslušnost ke konkrétní etnické skupině, národu, rase nebo náboženství. Soud v dospěl k závěru, že vytvořením veřejné facebookové stránky Sanchez z vlastní iniciativy zřídil službu pro komunikaci s veřejností elektronickými prostředky za účelem výměny názorů. Tím, že nechal urážlivé komentáře viditelné na své zdi a nezabránil jejich šíření se stal pachatelem. Soud v Nimes také uvedl, že u podobného příspěvku mohl politik polemiku očekávat.
Jasně definovaní muslimové
Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem v Nîmes, který rozhodl, že komentáře jasně definovaly dotčenou skupinu, tedy muslimy. Provokativně je spojovaly s kriminalitou a nejistotou ve městě. Odvolací soud také poznamenal, že Sanchez příspěvkem na Facebooku převzal odpovědnost za protiprávní obsah. Stěžovatel namítal, že komentáře byly v souladu s manifestem jeho strany. Politik se proto obrátil na ESLP s tvrzením, že jeho odsouzení za trestný čin podněcování k nenávisti porušilo článek 10 Úmluvy na svobodu projevu.
Více o případu najdete v Zpravodaji Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP.
Soud musel rozhodnout, zda trestní odpovědnost stěžovatele je porušením jeho práva na svobodu projevu, a pokud ano, zda toto porušení bylo zákonné a nezbytné. Podle ESLP bylo do svobody projevu jednoznačně zasaženo, ale zároveň měl Sanchez odpovědnost za komentáře.
Zásah soudů podle ESLP sloužil k legitimnímu cíli, tedy ochraně práv a pověsti druhých. Ačkoli politické projevy vyžadují zvýšenou úroveň ochrany, stále mohou podléhat omezením a sankcím a to i během volebních období. Politici mají odpovědnost nevyvolávat nenávist a musí se vyvarovat obhajoby rasové diskriminace – viz případ Féret proti Belgii. ESLP připomněl, že ve věci Delfi proti Estonsku se zabýval občanskoprávní odpovědností společnosti, která vlastnila zpravodajský internetový portál, za komentáře třetích osob k článku zveřejněnému na tomto portálu. Uvedenou otázku soud posuzoval na poli článku 10 Úmluvy na základě čtyř kritérií: kontext komentářů, kroky učiněné stěžovatelskou společností za účelem odstranění komentářů, možnost odpovědnosti autorů komentářů jako alternativa k odpovědnosti stěžovatelské a důsledky vnitrostátního řízení pro tuto společnost Podle těchto kritérii posuzoval projednávaný případ i senát páté sekce a velký senát neshledal důvod se od uvedeného postupu odchýlit.
Vzhledem k tomu, že internet se stal jedním z hlavních nástrojů, jimiž jednotlivci uplatňují své právo na svobodu projevu, je podle ESLP potřeba zásahy do výkonu uvedeného práva posuzovat zvláště pečlivě, neboť mohou mít odrazující účinek, který s sebou nese riziko autocenzury.
Soud v Nîmes měl podle ESLP pravdu, když rozhodl, že stěžovatel si musel být vědom rizika, které jeho profil v době voleb představuje. Rozhodnutí byla přiměřená s ohledem na relativně malou majetkovou újmu, kterou stěžovatel utrpěl (4 000 EUR). Nebylo přitom prokázáno, že by trestněprávní odsouzení mělo pro stěžovatele další důsledky, například v podobě odrazujícího účinku pro jeho svobodu projevu nebo negativního dopadu na jeho politickou dráhu či vztah s voliči.
Na Facebooku politika nebyl velký „provoz“
Vnitrostátní soudy se navíc konkrétně zabývaly otázkou, zda stěžovatel o protiprávních komentářích zveřejněných na své „zdi“ věděl. Během vyšetřování stěžovatel uvedl, že na svůj účet na Facebooku chodí každý den, avšak komentářů zveřejněných na jeho „zdi“ je příliš mnoho na to, aby je mohl pravidelně číst, jelikož počet jeho „přátel“ přesahuje 1800 a tito mohou komentáře přidávat 24 hodin denně.
Ve skutečnosti však během jednání před Soudem vyšlo najevo, že pod předmětným příspěvkem stěžovatele z října 2011 se objevilo pouze asi patnáct komentářů. Nelze tedy dle ESLP mluvit o obtížích způsobených potenciálně nadměrným provozem na účtu politika a kapacitách potřebných k zajištění jeho účinné kontroly.
V této souvislosti Soud konstatoval, že je vhodné provést posouzení přiměřenosti na základě míry odpovědnosti, kterou lze přičíst danému majiteli účtu: soukromá osoba s omezenou známostí a reprezentativností bude mít menší rozsah povinností než místní politik nebo kandidát ve volbách do místní samosprávy, který zase bude nést menší zátěž než osobnost známá celostátně, na niž se nutně budou klást ještě větší nároky – viz případ Mesić proti Chorvatsku.
Velký senát Soudu shledal třinácti hlasy proti čtyřem, že nedošlo k porušení práva na svobodu projevu podle článku 10 Úmluvy v souvislosti s trestněprávním postihem politika za nepřijetí opatření proti nenávistným komentářům zveřejněným třetími osobami na jeho sociální síti.
Eva Paseková
