Senát Okresního soudu (OS) v Lounech začal ve středu projednávat žalobu osmi soudců děčínského okresního soudu. Ti se brání údajné diskriminaci ze strany předsedy soudu Jana Tichého, který jim nechce vyplácet stravovací benefit. Zmínění soudci totiž odmítají elektronickou evidenci své přítomnosti v budově soudu.
Jedná se o přípustný nástroj manažerského řízení soudu, anebo jde naopak o nátlak předsedy soudu coby představitele moci výkonné na neposlušné soudce? Tuto otázku řeší senát OS v Lounech v čele s předsedou Tomášem Machytkou, jemuž napadla žaloba osmi soudců děčínského okresního soudu (respektive sedmi soudců a jednoho soudce v procesu rezignace pozn. red.).
Žalujícím soudcům se nelíbí, že Jan Tichý poté, co se stal předsedou soudu, začal měnit zavedené pořádky. Vypověděl dvoustranné dohody s jednotlivými soudci ohledně možnosti pracovat z domova a především, nahradil dosavadní písemnou evidenci docházky elektronickým systémem. A těm soudcům, kteří si „nepípají“ a neevidují se v novém systému, odmítá Tichý poskytovat stravovací benefit, tedy „stravenky“.
Soudci v tom spatřují hned dvojí problém. Předně jde podle nich o neústavní zásah moci výkonné do nezávislosti moci soudní, neboť předseda soudu si podle nich snaží vynutit jejich přítomnost v budově soudu a mít tak nad nimi v podstatě dohled.
„Co vlastně obnáší výkon funkce soudce? Jde primárně o to sedět v kanceláři a povídat si o právních názorech? Máme přece všichni vzdálený přístup, můžeme přece pracovat odkukoliv. My jsme navíc v práci byli, jen jsme si nepípli, nepolíbili jsme ten prsten,“ prohlásil jeden ze žalobců, soudce Štěpán Klapka.
Ten také upozornil na to, že je zde podle všeho odlišný přístup k soudcům vyšších soudů a soudcům z okresních soudů, vůči nimž se prosazuje často vrchnostenský způsob řízení. Jako odstrašující případ žalující soudci uvedli poměry na OS v Jablonci nad Nisou, kde podle nich musí soudci předsedkyni soudu hlásit snad i to, když si odskočí na toaletu.
Další problém spatřují soudci v porušování zákoníku práce a zákona na ochranu osobních údajů. Soudci totiž tvrdí, že splnili podmínku pro vyplácení stravovacího benefitu, neboť si sice „nepípli“, ale v práci byli a pracovali. A poukázali na to, že elektronický evidenční systém měl nedostatečně chránit citlivé osobní údaje. Dokonce podle nich umožňoval vedení soudu manipulaci s údaji o přítomnosti na pracovišti.
Naopak podle předsedy děčínského soudu Jana Tichého z jeho strany o žádné porušení zákona nejde, natožpak o nepřípustný zásah moci výkonné do nezávislosti moci soudní. Stravenky zaměstnavatel může poskytovat, není to jeho povinnost a zákon podle Tichého také říká, že k tomu může stanovit i podmínky.
„Benefit, kterého se domáhají, vyplývá ze zákoníku práce, který stanovil minimální počet tří hodin strávených na pracovišti. Přitom se odmítají jeho režimu podřídit, neboť zákon říká, že způsob evidence si upraví zaměstnavatel,“ dodal Tichý. S tím, že navíc nejde o evidenci pracovní doby, ale přítomnosti soudce v budově soudu.
Okresní soud je něco jiného, než vyšší stupně
Podle něho také nelze jednoduše srovnávat soudce okresních soudů se soudci nejvyšších soudů, u nichž charakter jejich práce nevyžaduje tak častou fyzickou přítomnost v budově soudu. Okresní soud je podle Tichého „živý organismus“, kde je potřeba z procesních důvodů, aby soudce byl buď přítomen, v dosahu, anebo se alespoň vědělo, kde se nachází.
Nesouhlasil ani s tím, že by elektronický systém porušoval zákon na ochranu osobních údajů. Přistoupil sice, na podnět soudců, k jeho úpravě, avšak připomněl, že k údajům v systému se musí všichni oprávnění chovat stejně, jako k údajům v jiných justičních databázích. A nařkl žalobce, že jsou to vlastně oni, kdo tento systém zneužili, když si údaje z něj opatřovali pro účel projednávané žaloby.
Podle předběžného názoru soudu, s nímž strany předseda senátu Machytka seznámil, se zatím nejeví opatření předsedy Tichého jako neústavní či nezákonné. Hmotné zajištění soudce se skládá z platu a náhrady, na stravenky nárok ze zákona nemají. Zvolený způsob evidence pak podle předběžného názoru soudu není ani nijak obtěžující.
Obě strany vyzval soudce Machytka opakovaně k uzavření dohody, ovšem neúspěšně. K pokusu o dohodu, kdy soud přerušil za tímto účelem jednání, došlo i během probírání listinných důkazů. Konkrétně podmínek, za nichž se na soudu nově schvaluje soudcům práce z domova. Jak se ovšem ukázalo, mezi žalujícími soudci a předsedou Tichým je obecný spor o to, jak má být soud řízen. Podle soudců totiž změny prosazuje proti vůli většiny, bez snahy o dialog, vrchnostensky. „Jde o pojímání funkce předsedy soudu. Pan předseda si myslí, že je to něco jako vedoucí pionýrského tábora. Volí silová řešení, přesvědčen o své jediné a svaté pravdě,“ prohlásil za žalobce již zmíněný soudce Klapka.
Podle Tichého je ale problém možná někde jinde a tkví v tom, že děčínský soud je na chvostu statistik výkonnosti. Navíc naznačil, že mnozí děčínští soudci, včetně některých žalobců, mají i problém s kvalitou práce a jejich rozhodnutí jsou výrazně častěji rušena odvolacím soudem.
Jednání lounského soudu bylo odročeno a bude pokračovat v lednu příštího roku.
Petr Dimun
