Pokutu padesát tisíc korun udělila Česká advokátní komora (ČAK) advokátovi, který prohrál milionový spor, avšak o rozsudku nikdy neinformoval klientku. Peníze proto začal po ženě vymáhat exekutor. Právník, který čtyřikrát změnil sídlo, se hájil pobytem v nemocnici a zavirovaným počítačem. Vinu svaloval na klientku a argumentoval plynutím času.
Případ začal už před jedenácti lety v „nezjištěný den“ roku 2012, kdy dotyčný advokát převzal zastoupení klientky ve sporu před obvodním soudem o zaplacení částky 1 225 000 korun a sedmnáct tisíc euro.
Řízení skončilo prohrou. Rozsudkem z července 2018 uložil soud ženě zaplatit předmětné peníze, a navíc soudní poplatek ve výši 84 000. Advokát však klientu neinformoval ani o průběhu řízení ani o vydaném rozsudku. Klientka skončila v exekuci a advokát před kárnou komisí ČAK, která mu za jeho ne/činnost udělila pokutu padesát tisíc korun. Rozhodnutí napadl advokát u Městského soudu v Praze.
Kasační stížnost advokáta proti rozsudku Městského soudu v Praze zamítl v polovině října 2023 Nejvyšší správní soud. Městský soud v Praze rozhodnutí kárné komise České advokátní komory z roku 2020 o pokutě padesát tisíc korun uznal správným.
Úplný text rozsudku z 12. října 2023 je zde.
Ženě dosud nepředal doklady k řízení
Bez porady s klientkou advokát podal blanketní odvolání, které však nikdy nedoplnil. Bez jejího vědomí požádal o osvobození od soudního poplatku. Ženu neinformoval ani o průběhu odvolacího řízení ani o faktu, že nepříznivý rozsudek se v říjnu 2018 stal pravomocným.
„Klientce přes její žádost do současné doby nevrátil doklady vztahující se k předmětnému řízení, včetně rozhodnutí soudů obou stupňů, pro klientku se stal nedostupným,“ shrnuje Nejvyšší správní soud fakta případu z rozsudku Městského soudu v Praze.
To značí pro ženu velké problémy: „V důsledku čehož klientka nesplnila soudem uložené povinnosti, jejichž splnění se tak po ní protistrana domáhá v rámci exekučního řízení,“ cituje soud závěr situace.
Operován, zavirován a ztracen v plynutí času
Advokát, který se neúspěšně bránil proti rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory u Městského soudu v Praze, soudu vytkl, že jednal v jeho nepřítomnosti, když byl od dubna 2022 až doposud hospitalizován po operacích. Omluvu a žádost o odročení poslal telefonem prostřednictvím sms. Dále tvrdil, že to byla naopak klientka, kdo nereagoval na e-maily ani telefonáty, k jednáním se nedostavovala a byla nedostupná.
Právník ovšem žádné e-maily nedoložil: „Stěžovatel nemohl svou e-mailovou korespondenci dodat, neboť jeho e-mailová adresa byla napadena viry; všechna korespondence byla zničena,“ cituje Nejvyšší správní soud obhajobu advokáta.
Podle advokáta není pravda, že se jeho klienta nemohla jeho osoby vůbec dopátrat. „Uváděla sice různé databáze, ale nikoli web žalované, na němž bylo uvedeno jeho sídlo, telefonické spojení a adresa datové schránky. Klientka jej tedy mohla kontaktovat,“ stěžoval si pokutovaný advokát na svoji klientku. Rovněž zpochybnil oprávnění Komory o stížnosti rozhodovat.
„Stěžovatel je přesvědčen, že výklad žalované a městského soudu je založen na odpovědnosti bez ohledu na plynutí času. Stěžovatel je tak podle názoru městského soudu odpovědný za způsobení škody při výkonu advokacie až do doby úplného vymožení pohledávky (tj. doživotně). Plynutím času se však ztrácí i závažnost provinění,“ argumentoval dále právník.
Sám advokát neví adresu, kde se zdržoval
Žádnou z námitek stěžovatele Nejvyšší správní soud neuznal. V jednom bodě advokátovu argumentaci dokonce nazval absurdní.
„Jako absurdní se jeví obhajoba stěžovatele, že to byla klientka, která jej nedokázala vyhledat na správném webu. Povinnost udržovat kontakt s klientem/klientkou a poskytnout mu/jí kontaktní údaje je v prvé řadě na advokátovi (čl. 9 odst. 1 etického kodexu). NSS v této souvislosti ani nepřehlédl, že z výpovědi stěžovatele v kárném řízení vyplynulo, že od roku 2012 několikrát měnil sídlo své kanceláře v Praze (na ul. Blanická, Evropská, Legerova či Šumavská), ale ani on sám nemohl upřesnit dobu, po kterou se na těchto adresách zdržoval (o těchto změnách neinformoval ani žalovanou),“ uvedl mimo jiné NSS.
Podobného charakteru byla argumentace o pobytu v nemocnici. Jak vyplývá z rozsudku, oznámení o soudním jednání v září 2022 obdržel právník do datové schránky s měsíčním předstihem. Textovou zprávu ale poslal večer před jednáním. „Podle zprávy z nemocnice navíc hospitalizován nebyl: Ze zprávy Fakultní nemocnice v Motole o ambulantním vyšetření žalobce ze dne 11. 8. 2022 pak plyne, že nejpozději v tento den již stěžovatel nebyl v nemocnici ani v lázních.“
K zavirovanému e-mailu pak soud mimo jiné uvedl: „Městský soud ovšem správně konstatoval, že advokát musí svůj spis nejen řádně vést, ale je také povinen přijmout opatření k tomu, aby zabránil jeho poškození či zničení.“
Čas od exekuce k žalobě plynul správně
Námitkou „plynutí času“ se pak NSS zabýval jen „na okraj“, neboť ji právník původně v žalobě nenamítal. I kdyby ji uplatnil, nešlo by podle soudu o důvodný argument. „Stěžovatel klientku zastupoval v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, v němž byl rozsudek vydán dne 12. 7. 2018, dále probíhalo odvolací řízení. Po celou tuto dobu stěžovatel klientku nekontaktoval. Ta se o průběhu a skončení tohoto řízení dozvěděla až poté, co byla v květnu 2018 vyzvána uvedeným obvodním soudem k zaplacení soudního poplatku a bylo vůči ní zahájeno exekuční řízení.
„Bezodkladně se pokusila o mimosoudní řešení sporu před smírčí komisí žalované, ale bezvýsledně (stěžovatel se k jednání nedostavil). Proto dne 15. 3. 2019 podala podnět žalované. Kárná žaloba byla podána dne 4. 9. 2019, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 9. 2020 a rozhodnutí o odvolání stěžovatele dne 10. 6. 2021. Není zde tedy žádný prostor pro jakékoli zohlednění „plynutí času“; klientka i orgány žalované postupovaly ve věci bez zbytečného odkladu. Řízení před správními soudy pak není pokračováním správního (kárného) řízení,“ shrnul Nejvyšší správní soud.
Irena Válová
