Studentka zdědila hotel v Karlových Varech v hodnotě dva miliony euro. Ten je však zatížený sporem. Po čtyřech letech dědického řízení měl být zdevastovaný a nevytvářel příjmy. Protože neměla peníze, žádala soud o osvobození od soudního poplatku. Soud žádost zamítl, neboť jde o institut pro nemajetné a nic nebrání, aby majetek prodala a zaplatila poplatek. V případu Žuk v. ČR si žena ve Štrasburku stěžovala na porušení práva na spravedlivý proces.
Konkrétně si Anastasija Genadijevna Žuk u Evropského soudu pro lidská práva stěžovala na přístup k soudu, protože její odvolání proti platebnímu rozkazu nebylo přezkoumáno, neboť nemohla uhradit náklady řízení. Žena narozená v roce 1999 podala stížnost na Českou republiku v dubnu 2019.
Jako jediná dědička svého zesnulého otce Jurije Vasiljevoviče Matvejevova byla zažalována firmou, od níž otec krátce před smrtí hotel koupil, ale údajně neuhradil plnou cenu. Podle dostupných informací jde o objekt Vila Charlotte, dřívé známá také pod jmény Jindra či dům spisovatelů. Postavena byla už v roce 1893. „Poté, co jí soud prvního stupně nařídil zaplatit požadovanou částku (1 595 000 EUR s úroky a náklady na právní zastoupení), se stěžovatelka odvolala. Její žádost o osvobození od nákladů na odvolání ve výši více než 80 000 EUR zamítly dva orgány s odůvodněním, že stěžovatelka, ač studentka bez příjmu, zdědila hotel v hodnotě více než 2 miliony EUR, který pronajala a který mohla v případě potřeby prodat,“ uvádí Evropský soud pro lidská práva o případu Žuk v. ČR.
Úplný záznam o podané stížnosti, která byla rozhodnuta ve čtvrtek 19. října 2023, je zde.
Mohlo by vás zajímat
České soudy argument nemajetnosti zamítly
Jak dále shrnuje ESLP, české soudy odmítly argumentaci opírající se o skutečnost, že hotel zchátral v důsledku čtyřletého dědického řízení trvajícího do roku 2017. Byl zatížen zástavním právem ve prospěch věřitelské firmy, které by propadl a pronájem údajně negeneroval příjmy vzhledem ke špatnému stavu objektu a nutným opravám.
„Ústavní stížnost stěžovatelky, v níž se dovolávala práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, byla prohlášena za nepřípustnou (rozhodnutí sp. zn. III . ÚS 3144/18 , oznámeno advokátovi stěžovatelky dne 3. listopadu 2018 ). Ústavní soud uvedl, že osvobození od soudních nákladů musí zůstat výjimečné a chránit nemajetné osoby, přičemž žádný závažný důvod nebránil stěžovatelce prodat svůj majetek, aby měla potřebné finanční prostředky,“ cituje ESLP český Ústavní soud.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti, žádost o odpuštění soudního poplatku postupně zamítly Okresní soud v Karlových varech i Krajský soud v Plzni s tím, že paní Žuk neprokázala, že nemá příjmy, nepobírá dávky ani jak je řešena pozůstalost po otci v Ruské federaci a jaká je hodnota podílu obchodní společnosti Pension Lara s.r.o.
Že je studentkou bez příjmu, nehraje roli
Krajský soud v Plzni v rozsudku uvedl hodnotu zděděných nemovitostí. „Obvyklá cena majetku zůstavitele byla určena částkou 56 872 410 Kč, z čehož skutečně nelze dovodit nemajetnost stěžovatelky,“ uvedl soud. Námitku o devastaci nemovitostí, ze které „dovozuje svoji finanční nesolventnost a neschopnost zajištění finančních prostředků na úhradu soudního poplatku“ shledal soud za nekonkrétní. Podle soudu „nelze přehlédnout, že hotel je provozován nájemcem, s nímž stěžovatelka uzavřela nájemní smlouvu, a to, za jakých podmínek, je její věcí“.
Anastasija Žuk je vlastnicí majetku v hodnotě desítek milionů korun. To, že je studentkou bez příjmu, nepředstavuje překážku v přístupu k soudu, uzavřel Krajský soud v Plzni.
Ruský kapitál i hosté odešli, nájemce hotelu zkrachoval
V ústavní stížnosti Anastasija Žuk uvedla, že plzeňský soud se nechal ovlivnit vedlejší účastnicí řízení. Z rozsudku vyplývá, že šlo o firmu Teplatour, s.r.o. „Tvrdí-li vedlejší účastnice, že výše obvyklého pronájmu musí činit nejméně 10 833 € a toto dokládá nájemní smlouvou z roku 2012, pak stěžovatelka uvádí, že výše nájemného z roku 2012 již reálná není, a nebyla ani v době, kdy dědictví mohla stěžovatelka v roce 2017 převzít, neboť po roce 2012 nastal odliv ruského kapitálu a ruských turistů, na nichž byla prosperita hotelu postavena, z České republiky,“ cituje český Ústavní soud argumenty stěžovatelky.
„Následkem toho tehdejší nájemce hotelu, obchodní společnost VILLA CHARLOTTE s. r. o., po smrti p. Matvejeva zkrachovala, a od 18. 11. 2014 je v úpadku, který je řešen Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 54 INS 30987/2014. Z důvodu pochybení okresního soudu v řízení o dědictví stěžovatelka mohla nemovitosti převzít až téměř za čtyři roky ode dne smrti zůstavitele, a tyto se mezitím dostaly do havarijního stavu,“ popsala stěžovatelka situaci.
Na ochranu svého majetku má tento prodat?
Stěžovatelka považuje za nesporné, že nabyla nemovitý majetek, který je v havarijním stavu, a navíc je zatížen zástavním právem k zajištění pohledávky vedlejší účastnice ve výši 1 600 000 Kč € s příslušenstvím, a k jejímuž vymožení je vykonatelným rozhodnutím okresního soudu již nařízen prodej nemovitostí. Nemovitosti jsou tudíž ekonomicky nepronajmutelné a jsou i neprodejné, resp. jen stěží prodejné, a to za nevýhodně nízkou cenu, shrnuje argumentaci Ústavní soud.
„Takový prodej stěžovatelka navíc považuje za kontraproduktivní, když na ochranu svého majetku by tento měla prodat. V důsledku toho, že pohledávky zástavního věřitele jsou vyšší, než je současná reálná cena nemovitostí, by stěžovatelka i v případě jejich prodeje dle svého tvrzení nezískala finanční prostředky na úhradu soudního poplatku,“ cituje paní Žuk soud.
ÚS: Není to tak, že soud má zohlednit ekonomickou situaci
Ústavní soud však zdůraznil, že rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je věcí příslušných soudů a důkazy o nemajetnosti musí předložit žadatel: „Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je věcí úvahy příslušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, k nákladům na případné dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Důkazní břemeno k prokázání, že nemá dostatek prostředků, nese účastník řízení.“
Odůvodnění soudů shledal za řádná a přesvědčivá. „Obsah ústavní stížnosti je tak pouhou polemikou s rozhodnutím soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku v řízení před okresním soudem, resp. s důvody, o které opřely obecné soudy napadená rozhodnutí,“ uvedl český Ústavní soud.
„Nelze souhlasit se stěžovatelkou v jejím názoru, že soudy mají v otázce osvobození od soudního poplatku brát v úvahu i jiné důvody, např. současnou ekonomickou situaci, která neumožňuje dosáhnout takové výše nájemného, jak by tomu bylo dříve. S námitkou špatného stavu předmětných nemovitostí se vypořádal okresní soud ve svém odůvodnění, když konstatoval, že při stanovení obvyklé hodnoty nemovitostí (přes 56 500 000 Kč) bylo v dědickém řízení nepochybně přihlédnuto k stavu nemovitostí. Na výše uvedeném nemůže ničeho změnit tvrzení stěžovatelky, že se stav nemovitostí od smrti zůstavitele do jejich převzetí stěžovatelkou zhoršil, či že je nařízen do budoucna jejich prodej,“ uvedl Ústavní soud doslova.
Odpovědi na otázky se nedozvíme, žena se z Ruska nehlásí
Zda podle Evropského soudu pro lidská práva měla nebo neměla stěžovatelka právo na přístup k soudu podle Úmluvy s přihlédnutím k výši soudních nákladů, které byla povinna zaplatit, ale nebyla toho schopna, se už nedozvíme.
Ani na druhou otázku české vládě, totiž zda byla nalezena spravedlivá rovnováha mezi zájmem státu na vymáhání soudních nákladů a zájmem stěžovatelky uplatnit nároky u soudů, nedostaneme odpověď.
V březnu 2023 Anastasija Ganadijevna Žuk vzala zpět plnou moc svého právního zástupce před Evropským soudem pro lidská práva, který stížnost jejím jménem podal.
„Vzhledem k tomu, že poštovní zásilky do Ruska byly od března 2022 přerušeny, byla stěžovatelce zaslána e-mailem kopie dopisu s žádostí o jmenování nového zmocněnce. Nepřišla žádná odpověď,“ popisuje ESLP situaci.
Stěžovatelka byla dopisem dne 19. dubna 2023 zaslaným službou elektronické komunikace Soudu („eComms“) znovu vyzvána, aby do 31. května 2023 jmenovala právního zástupce. Stěžovatelka neodpověděla.
„Soud poznamenává, že veškerá jeho korespondence zaslaná stěžovatelce prostřednictvím eComms nebyla stažena, stěžovatelku není možné zastihnout poštou a že poté, co odvolala svou plnou moc, stěžovatelka nekontaktovala Soud,“ stojí v rozhodnutí z čtvrtka 19. října 2023.
Evropský soud pro lidská práva proto dospěl k závěru, že stěžovatelka nemá zájem dál vést řízení a stížnost vyškrtl podle Úmluvy a jednacího řádu Soudu ze seznamu stížností.
Úplné rozhodnutí z 19. října 2023 je zde.
Irena Válová
