Kritika některých rozhodnutí Pavla Simona, kandidáta na ústavního soudce, je podle odborníka na civilní právo Petra Bezoušky převážně nedůvodná a opomíjí širší kontext. „Očekával bych, že když bude někdo chtít podrobovat soudce kritice, tak vezme celou jeho rozhodovací činnost. ‚Vyzobávat‘ jednotlivá rozhodnutí je velmi ošemetné,“ řekl v rozhovoru s ČTK Bezouška, jenž se věnuje problematice náhrady škody, což je zároveň Simonova agenda na Nejvyšším soudu (NS).
Simon podle Bezoušky není formalistou, což mu někteří kritici vyčítají, a byl by dobrým ústavním soudcem. Parlamentní horní komoře navrhl Simona ke schválení prezident Petr Pavel. Senátní výbory se k nominaci vyjádří ve středu.
Rozhodovací činnost NS sleduje Bezouška dlouhodobě, judikaturu často hodnotí kriticky. „Ale zrovna u senátu, kde zasedá Pavel Simon, musím říct, že tam neshledávám žádná výrazná formalistická řešení. Tam se často pracuje s účelem zákona, je tam snaha hledat základní hodnoty, na kterých stojí právní řád. Vyčítat mu formalismus, nějaké ‚písmenkářství‘, to mi připadá úsměvné,“ řekl Bezouška.
Nový prezident přistoupil k výběru ústavních soudců jinak než jeho předchůdci. Z různých institucí a pracovišť si nechal navrhnout adepty. Návrhy pak probíral konzultační panel vedený ústavním právníkem Janem Kyselou. Proces je tak otevřenější než dříve, kdy se o jménech diskutovala spíše v zákulisí. Bezouška změny vítá, ale upozornil na to, že kandidáti, pokud čelí kritice, mají jen omezené možnosti obrany. Kritika také podle něj není vždy férová.
Simonovi někteří senátoři vyčítají například rozhodnutí zrušená Ústavním soudem (ÚS). Pokud někdo rozhoduje tak, že to musí ÚS rušit, tak nemá co na ÚS dělat, řekl například nedávno předseda senátního ústavně-právního výboru Tomáš Goláň (ODS). Bezouška se domnívá, že sice každý dělá chyby, ale zrovna veřejně propíraná Simonova rozhodnutí si kritiku nezasloužila, vycházela totiž z předešlé judikatury NS či ÚS, případně z textu zákona.
Bezouška poukázal na to, že manévrovací prostor u NS je užší než u ÚS. Soudci obecné justice jsou vázaní zákonem, soudce ÚS může více zohlednit také další hodnoty a ústavněprávní aspekty. Podobně tomu bylo v kauze chartisty Petra Hanzlíka, jenž žádal odškodnění v souvislosti s nucenou emigrací po nátlaku komunistické Státní bezpečnosti. Soudy všech stupňů, včetně Simonova senátu u NS, nárok označily za promlčený. Zasáhl ale ÚS, podle kterého námitku promlčení vzhledem k okolnostem nelze akceptovat. ÚS tak podle Bezoušky aplikoval „vyšší spravedlnost“ v rámci vypořádávání se s minulostí, což plyne z jeho role.
Ani sám Simon nepokládá za diskvalifikující to, že některá rozhodnutí, na nichž se podílel v minulosti, neobstála před ÚS. V rozhovoru s ČTK nedávno poukázal na statistiku, podle které jím připravená rozhodnutí NS vykazují při přezkoumávání ústavními soudci nadstandardní úspěšnost. „Zrušeno bylo jen jedno procento rozhodnutí z těch, která jsem připravoval jako soudce zpravodaj,“ uvedl Simon. Jde podle něj o lepší „skóre“, než mají ostatní členové NS, kteří se zabývají srovnatelnou agendou.
Podle Bezoušky by Simon byl dobrým ústavním soudcem. „Neříkám, že ÚS stojí a padá s tím, jestli tam Pavel Simon bude, anebo nebude. Ale byl by kvalitním členem toho soudního tělesa. Má cit pro právo, pro hledání těch řešení, která já nahlížím jako spravedlivá,“ uvedl Bezouška, jenž působí na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v advokátní kanceláři PRK Partners. Specializuje se hlavně na poradenství související s rekodifikací soukromého práva v České republice, náhradu škody, nemovitosti a smluvní závazky. Na podzim roku 2009 byl jedním z těch, kteří upozornili na plagiát tehdejšího proděkana plzeňské právnické fakulty Ivana Tomažiče, stál tak na počátku „aféry plzeňských práv“.
(čtk)
