Před deseti lety zavedlo Německo jako první evropská země od 1. listopadu 2013 možnost neuvádět u dětí v rodných listech ani mužské, ani ženské pohlaví. Podobně řeší postavení lidí, kteří se narodili s nejasným pohlavím, nebo jim genderové vymezení na muže a ženu nevyhovuje, jenom pár dalších zemí ve světě. Změnu občanského statusu umožňuje obecně transsexuálům jen asi 20 zemí ve světě, zatímco jiné země legislativu, týkající se této citlivé otázky, ještě zpřísnily.
Průlomové ustanovení občanského zákoníku v Německu před deseti lety se ale vztahuje jen na ty, kdo od jeho platnosti přišli na svět s nejednoznačným pohlavím. Takový člověk se může podle normy moci v budoucnu sám rozhodnout, ke kterému pohlaví se sám přikloní, má však rovněž právo se nerozhodnout, a zůstat tak u „třetího pohlaví“. Podle německých médií může být lidí, kteří se narodili s mužskými i ženskými pohlavními orgány, v osmdesátimilionovém Německu mezi 16.000 a 800.000. Přesné statistiky ale nejsou k dispozici.
Lidé s nejednoznačným pohlavím se do té doby museli prohlásit buď za muže, nebo za ženu. Většina z nich v minulosti také musela už v raném dětství podstoupit operativní změnu genitálií a následně dlouhodobou hormonální léčbu. Německá lékařská etická rada v roce 2011 doporučila od takového postupu upustit, protože léčba vyvolávala u pacientů nejistotu ohledně vlastní identity. Zavedení „neurčitého pohlaví“ do zákona pak doporučil německý ústavní soud. Podle něj patří právo určit vlastní pohlaví k základním lidským právům.
Průkopníkem v uznávání třetího pohlaví se stala Austrálie, kde je dnes možné se svobodně rozhodnout pro „intersexuální pohlaví“, podobně jako na Novém Zélandu, Malajsii či v Nepálu, který začal uznávat třetí pohlaví i v cestovních pasech, a to od srpna 2015. Podobný přístup mají v Indii a Bangladéši, kde je „třetí pohlaví“ tradičním kulturním fenoménem.
Mohlo by vás zajímat
Jednou z prvních zemí ve světě, které oficiálně uznaly takzvané třetí pohlaví, se v roce 2009 překvapivě stal Pákistán. V roce 2017 tam byl vydán první transgenderový pas a některé transgenderové osoby tam už kandidovaly i ve volbách. Možnost zvolit si neurčité pohlaví znají i v Kanadě, Rakousku, Dánsku, Portugalsku nebo v některých státech USA.
Švýcarsko: princip dvou pohlaví je zakořeněn ve společnosti
V dalších evropských zemích se zatím třetí pohlaví neuznává. Například ve Švýcarsku tamní vláda loni v prosinci odmítla návrh, který by umožnil uvádět v oficiálních dokumentech třetí pohlaví či kolonku pohlaví nechávat prázdnou. Vláda uvedla, že princip dvou pohlaví je pevně zakořeněný ve švýcarské společnosti a pro navrhovanou změnu nejsou připravené podmínky. Zavedení třetího pohlaví by si také vyžádalo řadu dalších legislativních změn, například ohledně vojenské služby.
Podobně ve Francii v květnu 2017 odmítl tamní nejvyšší soud uznat takzvané třetí pohlaví, když zamítl žádost 65leté intersexuální osoby, jejíž pohlavní orgány nejsou typicky mužské, ani typicky ženské, aby jí úřady do dokladů zapsaly do kolonky pohlaví výraz „neutrální“.
V Japonsku rozhodl tamní nejvyšší soud minulý týden, že zákon, podle nějž musí transgenderové osoby podstoupit operaci, aby jim byla oficiálně uznána změna pohlaví, je protiústavní. Postoj Japonska v této záležitosti byl dlouhodobě terčem kritiky mezinárodních organizací. Podle japonského zákona lidé, kteří si chtějí změnit pohlaví, musí uvést, že jim byla diagnostikována genderová dysforie, a musí splnit pět požadavků: být starší 18 let, nebýt v manželském svazku, nemít nezletilé děti, mít genitálie odpovídající nově zvolenému pohlaví a nemít funkční reprodukční orgány. Tyto podmínky jsou předmětem kritiky.
Podle Mezinárodního sdružení leseb, gayů, bisexuálů, transgenderových osob a intersexuálů (ILGA) pouze 24 členských států OSN umožňuje transsexuálům změnit svůj občanský status pouhým prohlášením. V přibližně čtyřiceti dalších zemích podléhá tato změna občanského statusu správnímu nebo soudnímu řízení, které může trvat roky a zahrnuje povinnost podstoupit psychiatrickou diagnózu, hormonální léčbu, operaci změny pohlaví nebo sterilizaci.
V ČR je to na zákonodárcích
V některých zemích se legislativa naopak zpřísňuje. Například Rusko přijalo letos v červenci zákon zakazující změnu pohlaví. A pákistánský federální soud letos v červnu zrušil několik opatření zákona z roku 2018, který přiznával historická práva transgenderové komunitě. Pákistán však nadále uznává existenci třetího pohlaví. Ve Spojených státech v roce 2021 zakázal Arkansas jako první americký stát nezletilým přístup k hormonální nebo chirurgické léčbě při změně pohlaví. Loni v červnu federální soud toto rozhodnutí zrušil, mezitím však tohoto příkladu následovalo přibližně dvacet dalších států, včetně Floridy a Texasu. A krok zpátky učinilo i Maďarsko, kde transgenderové a transsexuální osoby, ať už podstoupily chirurgický zákrok, nebo ne, nemohou od roku 2020 žádat o změnu pohlaví na matrice.
V České republice by podle vyjádření úřadů musela ke změně kulturního paradigmatu a přijetí třetího pohlaví vést společenská diskuse a činnost zákonodárců, nikoliv soudů. Vloni v červnu zamítl Ústavní soud stížnost člověka, který se narodil jako muž, ale necítí se být ani mužem, ani ženou, a neuspěl se svou snahou změnit si rodné číslo na „neutrální“ či „ženské“. Ústavnímu soudu nenáleží měnit binární chápání pohlaví v Česku, a to jak společenské, tak právní, uvedla v odůvodnění soudkyně Milada Tomková.
