Pražský městský soud dnes zamítl žalobu, ve které se spolek Klimatická žaloba a další organizace a jednotlivci domáhali po ministerstvech životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy stanovení konkrétních opatření k dostatečnému snižování emisí skleníkových plynů. Loni v létě žalobě částečně vyhověl, rozhodnutí však letos v únoru zrušil Nejvyšší správní soud (NSS). Městský soud tak musel žalobu znovu projednat. Dnešní rozsudek je pravomocný. Zástupci Klimatické žaloby avizovali, že podají kasační stížnost k NSS.
Právě na rozhodnutí nadřízeného soudu se dnes soudkyně Karla Cháberová ve vysvětlení svého rozsudku odkázala. „Danou problematiku vyřešil ve velkém rozsahu rozsudek NSS, ze kterého jednoznačně vyplývá, že procentuální snížení tak, jak je obsaženo v Pařížské dohodě, nelze vztahovat pouze k České republice, že se jedná o závazek celé EU, a že tedy v tomto směru žaloba neobsahuje správně danou problematiku,“ řekla soudkyně.
Žalobu podaly spolek Klimatická žaloba ČR, obec Svatý Jan pod Skalou, jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické a čtyři fyzické osoby. Zástupci Klimatické žaloby ve vyjádření zaslaném ČTK avizovali, že se obrátí na Nejvyšší správní soud a případně také na Ústavní soud. Postup zhodnotí s právníky poté, co dostanou písemné vyhotovení rozhodnutí. „Jsme nadále přesvědčení, že státní moc nesmí zasahovat do základních práv svých občanů tím, že zavírá oči před největším problémem dneška, který změna klimatu představuje. V aktuální situaci musí výkonná moc jednat a postarat se o rychlé snižování emisí. Pokud to nedělá, nebo to nedělá dostatečně, je na soudní moci, aby zasáhla,“ uvedl mluvčí spolku Vincenc Bouček.
Na závazky plynoucí z Pařížské dohody, ve které EU v roce 2020 přijala kolektivní závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent ve srovnání s úrovní v roce 1990, se pražský městský soud odkázal loni v červnu, když žalobě vyhověl. NSS ale rozhodl, že záruky plynoucí z dohody nebyly plně promítnuty do práva unie a rozděleny mezi jednotlivé členské státy. Podle NSS tak soudy nemohou konstatovat, jaká úroveň snížení emisí skleníkových plynů vyplývá z unijního závazku právě pro Česko.
Na Českou republiku v tuto chvíli podle NSS dopadají pouze méně ambiciózní povinnosti snižování emisí, plynoucí z kolektivního závazku přijatého EU v roce 2015 a promítnuté do platného a účinného sekundárního práva EU.
Přístup prosazovaný v původním rozsudku městského soudu by podle NSS vedl k tomu, že by se kolektivní závazek EU a jejích členů změnil v individuální závazky členských států. Byla by tak popřena jeho kolektivní povaha. Podle soudu je ale legitimní požadovat po ministerstvech, aby v rámci své působnosti adekvátně reagovala na současnou situaci související s globálním oteplováním. Správním soudům však podle něj nepřísluší, aby si samy stanovovaly měřítka, podle nichž by posuzovaly nezákonnost tvrzeného zásahu.
Podobné žaloby podaly organizace na své vlády či úřady i v dalších evropských zemích. Například pařížské soudy před více než dvěma lety rozhodly, že francouzský stát je spoluodpovědný za pochybení v rámci boje proti globálnímu oteplování. V červnu 2021 byla shledána vinnou z nedbalosti v politice řešení klimatické krize belgická vláda. V říjnu stejného roku správní soud v Berlíně naopak rozhodl, že německou vládu není možné donutit k dodržování jejích vlastních klimatických závazků.
Klimatickými žalobami se zabývá i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Letos v září začal například projednávat stížnost šesti mladých Portugalců, kteří se na něj obrátili v roce 2020, protože podle nich vlády evropských zemí nedělají dost v boji se změnami klimatu. Šestice usiluje o rozhodnutí týkající se 32 evropských států, jsou mezi nimi všechny členské země Evropské unie, tedy i ČR. Verdikt se čeká nejdříve za devět až 18 měsíců.
(čtk)
