Plzeňská soudkyně Eva Sofia Vodičková podplatila v době koronavirové pandemie jinou ženu, aby za ni podstoupila PCR test. Vinu soudkyně i uložený peněžitý trest ve výši 200.000 korun dnes pravomocně potvrdil odvolací pražský městský soud. Vodičková obžalobu odmítala, shromážděné důkazy včetně záznamů telefonických hovorů ji ale podle soudu usvědčily. Zákon o soudech a soudcích stanoví, že po pravomocném odsouzení soudce za úmyslný trestný čin funkce tohoto soudce zaniká.
Vodičková, která vedla od listopadu 2021 jako pověřená místopředsedkyně úsek insolvenčního soudnictví Krajského soudu v Plzni, chtěla podle verdiktu získat počátkem roku 2022 potvrzení o prodělání covidu. To by jí zajistilo cestovatelské, sociální a jiné výhody, aniž by se proti nemoci musela nechat očkovat. Přijala nabídku spoluobžalované Lucie Enzmannové, že covidový test podstoupí plzeňská taxikářka Monika Ulrichová, která v té době nemoc prodělala.
Věc obecného zájmu
Předsedkyně odvolacího senátu Blanka Bedřichová dnes zdůraznila, že vydávání covidových certifikátů bylo věcí obecného zájmu. Právě proto lze skutek Vodičkové kvalifikovat jako trestný čin podplácení. „Odvolání považujeme v celém rozsahu za nedůvodné. Nelze si představit větší obecný zájem než zájem na veřejném zdraví,“ podotkla Bedřichová a připomněla, že v době činu v Česku prudce stoupl počet nakažených kvůli covidové variantě omikron.
Vodičková si podle rozsudku nechala od své praktické lékařky vystavit žádanku na provedení PCR testu a předala Ulrichové přes Enzmannovou svou kartičku pojištěnce. Ulrichová pak v době, kdy správně měla být v izolaci, podstoupila v Plzni test jménem Vodičkové. Test jí ale vyšel negativně, takže k předání slíbených 3000 korun nakonec nedošlo.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) loni obviněnou Vodičkovou zprostil výkonu soudcovské funkce až do skončení trestního stíhání. Ženě, která se k dnešnímu zasedání nedostavila, hrozil za podplácení až dvouletý trest vězení. V odvolání argumentovala mimo jiné tím, že certifikát o prodělání covidu nepotřebovala, protože pandemický stav ji nijak neomezoval. Dokládala to četnými zájezdy do zahraničí, které v dané době absolvovala.
Enzmannové, která vymyslela plán, jak si covidovým testováním „přivydělat“, uložil soud roční podmínku s dvouletou zkušební dobou. Její sestřenici Ulrichovou pak potrestal nejpřísnější, tedy tříletou podmínkou s pětiletou zkušební dobou a dohledem probačního úředníka. Uznal ji totiž vinnou také z přípravy těžkého ublížení na zdraví. Podle verdiktu se domluvila se svou družkou, že pošlou plzeňského recidivistu Jana Hanka na biologického otce družčina dítěte, a to kvůli sporu o nezletilého syna. Ulrichová podle obžaloby slíbila Hankovi 30.000 korun, když muže vážně zraní tak, aby o svého syna nemohl pečovat. Hanko se za mužem nechal Ulrichovou odvézt, o plánu mu řekl, zbil ho jen naoko a pak ho donutil zaplatit mu za to 7000 korun. Hankovi odvolací senát potvrdil 4,5 roku vězení, družku Ulrichové potrestal tříletou podmínkou s čtyřletou zkušební dobou a dohledem.
Ulrichová a její partnerka byly obžalované také z šíření nakažlivé nemoci. Obžaloba je vinila z toho, že v době, kdy měly kvůli nakažení covidem pobývat v izolaci, chodily nakupovat. Ulrichová navíc vozila své zákazníky, druhá žena zase cestovala vlakem a s rouškou staženou pod nosem jezdila metrem. Odvolací soud ale dospěl k závěru, že tyto skutky nejsou trestným činem. Vláda totiž v mezidobí vyřadila covid-19 ze seznamu nakažlivých nemocí.
(čtk)
