Pro závažné procesní vady i pro pochybnosti nad závěry, které neodpovídají provedeným důkazům, zrušil Vrchní soud v Olomouci (VS) rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze (MS) ve věci údajného ovlivňování soudních rozhodnutí na VS v Praze soudcem Ivanem Elischerem. „Po přezkoumání věci dospěl vrchní soud dále k závěru, že napadený rozsudek má podstatné vady. Obsahuje nejasná a neúplná skutková zjištění a nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Vznikly tak pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a k objasnění věci je třeba důkazy opakovat a provádět další,“ uvádí se v odůvodnění, které má Česká justice k dispozici.
Soudkyně MS v Praze Veronika Cukerová jako předsedkyně senátu velmi zkomplikovala svými procesními chybami při hlavním líčení projednávání případu soudce VS v Praze Ivana Elischera a dalších obžalovaných. Odvolací VS v Olomouci totiž ve svém rozhodnutí shledal hned několik zásadních procesních vad, kterých se měla dopustit, a i z tohoto důvodu rozhodnutí zrušil a vrátil jejímu senátu k novému projednání. „Soud prvního stupně porušil zákonná ustanovení, která mají zabezpečit objasnění věci a právo na obhajobu,“ uvádí se v úvodu odůvodnění VS v Olomouci.
K těmto procesním vadám například patří i tak základní věc, jako je náležité a správné poučení svědků o tom, že mohou odepřít svoji výpověď. Mimochodem, právě proto skončil v průběhu projednávání případu v hlavním líčení Elischer ve vazbě. Telefonicky totiž advokátku jedné ze svědkyň upozornil na to, že tuto zákonnou možnost její klientka má, ale soud o ní nepoučuje. Senát Veroniky Cukerové to však vyhodnotil jako nezákonné ovlivňování svědků a poslal Elischera rovnou ze soudní síně do vazby, z níž byl propuštěn až rozhodnutím VS v Olomouci. Elischer tak strávil v nezákonné vazbě 37 dní kvůli tomu, že v podstatě napravoval procesní pochybení předsedkyně senátu.
Rozhodovala sama
Mnohem závažnější je pak pochybení Cukerové, které spočívá v tom, že měla o vyloučení věci Ivana Elischera k samostatnému projednání v únoru 2019 rozhodnout sama, nikoliv v rámci senátního rozhodnutí. Stejnou chybu měla učinit i v případě následného spojení věcí do jednoho případu.
Zatížila tím tak řízení vadou, která podle VS v Olomouci bude znamenat nutnost tuto část hlavního líčení zopakovat. „Obě předmětná usnesení je nutné považovat za nicotné akty, které fakticky nenastaly. Proto je třeba na věc pohlížet tak, že k vyloučení věci nedošlo. Všechny důkazy provedené po vyloučení věci, ať už v původní věci, tak i ve věci vyloučené, jsou vůči obžalovanému Elischerovi nepoužitelné. Pro vrácení věci je bude muset soud zopakovat. Samozřejmě, že důkazy provedené ve věci Městského soudu v Praze jsou nepoužitelné i vůči ostatním obžalovaným,“ konstatuje VS v Olomouci.
Další procesní pochybení vidí VS v Olomouci v tom, že s výslechy obžalovaných, které probíhaly odděleně, nebyli po jejich skončení jednotliví obžalovaní v žádné části hlavního líčení seznámeni. Nebylo jim tedy v souladu s trestním řádem umožněno klást dotazy těmto spoluobžalovaným a ani se k jejich výpovědím vyjádřit. I tady se tedy bude muset řízení zopakovat.
Podle VS v Olomouci senát Veroniky Cukerové také opominul „celou skupinu důkazů“, aniž by je provedl, anebo zamítl s odůvodněním. „Soud nerozhodl o všech navržených důkazech, a to buď jejich provedením nebo zamítnutím. (…) K důkazním návrhům, které soud zamítl, je třeba uvést, že z jeho strany nedošlo k přesvědčivému odůvodnění takového postupu. Nelze se totiž spokojit u všech zamítnutých návrhů pouze s obecným a nijak nerozvinutým tvrzením, že se jedná o důkazy nadbytečné. Po vrácení věci proto soud řádně, a tedy dostatečně objasní svoje rozhodnutí,“ uvádí k tomu VS v Olomouci.
Jak soud dospěl ke svým závěrům?
Vadný je ovšem rozsudek podle VS v Olomouci i z pohledu prokázání jednotlivých skutků a nejasné je i to, jak a proč dospěl nalézací soud ke svým závěrům a odsuzujícímu rozsudku.
Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně například to, že není u odposlechnutých hovorů prokázána identita mluvčích, soud dostatečně neprokázal ani předání peněz Elischerovi, ačkoliv na to v odůvodnění odkazuje. A co je podstatné, odvolací soud zpochybnil i klíčovou část obžaloby, z níž vycházelo i rozhodnutí MS, tedy údajný hovor, kde si měl Elischer nechat slíbit úplatek.
VS v Olomouci konstatoval i zásadní pochybnost nad závěrem prvoinstančního soudu ohledně nezákonného ovlivňování případů soudcem Elischerem, který označil za předčasný.
„Z odůvodnění napadeného rozsudku nelze zjistit, na základě čeho byl bez důvodných pochybností učiněn závěr, že obžalovaný Elischer byl ovlivněn obžalovaným Hungem a že ovlivnil ostatní členy senátu a vykonával tak pravomoc úředního činitele v rozporu se zákonem. Soud odmítl obhajobu obžalovaného Elischera o průběhu porady senátu a přijal závěry opačné. K tomu ale nenabídl žádné důkazy. Musí proto vyložit, proč shledal výpověď obžalovaného Elischera nepravdivou a proč jeho obhajobu považuje za vyvrácenou. Úvahy soudu jsou v této části značně rozporné, když současně v něčem věří obžalovanému Elischerovi a současně při konstatované absenci jiných důkazů považuje jeho tvrzení za vyvrácené. V této souvislosti je nutno připomenout obecnou zásadu v pochybnostech ve prospěch obžalovaných, kterou se soudy musejí řídit,“ konstatuje k tomu VS v Olomouci.
Nepřijatelný závěr
Podle odvolacího soudu je také rozsudek nejasný a nelogický při vysvětlování, v čem a jak mělo docházet k údajnému ovlivňování jednotlivých případů na VS v Praze. „Současně nelze tvrdit, že příslušná rozhodnutí byla ovlivněna i že nebylo zjištěno jejich ovlivnění. Uvedená část odůvodnění napadeného rozsudku nabízí jak možnost, že skutek byl prokázán, tak i možnost, že nebyl prokázán. Takový závěr je zcela nepřijatelný,“ uzavírá VS v Olomouci.
Proti nepravomocnému rozsudku městského soudu z roku 2021 se odvolal státní zástupce i Elischer, který nesouhlasí se svou vinou ani s uloženým trestem. Obžaloba tvrdí, že bral úplatky od vietnamské komunity, která chtěla ovlivnit rozhodování v některých odvolacích řízeních o drogové kriminalitě. V odvolání státní zástupce žádal přísnější potrestání.
Podle obžaloby Elischer od roku 2013 dlouhodobě vycházel vstříc požadavkům svého přítele Nguyena Quoc Hunga a v neveřejných rejstřících pro něj lustroval pachatele z řad Vietnamců. V několika případech pak stíhaným Vietnamcům podle státního zástupce Vladimíra Pazourka zmírnil za úplatek trest za drogovou kriminalitu. V jedné kauze údajně naopak tresty zvýšil ze msty, protože obžalovaní nepřistoupili na nabídku jeho „služeb“.
Petr Dimun
