Jsou-li v sázce práva „sociálního rodiče“, je třeba zvláštní opatrnosti. Ze strany dítěte musí existovat silný zájem na udržování takového kontaktu a tento zájem musí vyvážit případné nevýhody,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v případu Vinškovský v. ČR. Muži, který nebyl biologickým rodičem, ale dcera ho měla za „tatínka“, české soudy nepřiznaly právo na styk s odkazem na nejlepší zájem dítěte. Neuspěl ani u ESLP ve Štrasburku.
Soud v případu odpovídal na otázku, zda mezi mužem a „vyženěnou“ holčičkou vznikl rodinný nebo soukromý život. A pokud ano, měly vnitrostátní orgány pozitivní závazek respektovat rodinný život stěžovatele a zajistit, aby rozvoj vztahu s dítětem, jehož byl sociálním otcem, pokračoval?
Rozsudek v případu stížnosti Vinškovský v. ČR byl vyhlášen ve čtvrtek 28. září 2023.
Muž se stal „tatínkem“
Stěžovatelem před Evropským soudem pro lidská práva byl pan Martin Vinškovský narozený v roce 1982, který žije v Praze. V roce 2015 navázal vztah se ženou JH, která měla z předchozího vztahu tříletou dceru A. Rok poté se muž s JH oženil. Děvčátko nemělo s biologickým otcem pravidelný kontakt. Manžela matky proto považovalo za otce a oslovovalo ho „tatínek“. Jenže manželé se po roce rozešli. Muž, který se ztotožnil s rolí otce dítěte, ji už nemohl vídat, neboť matka dalšímu styku bránila. Naposledy ji viděl o Vánocích roku 2017.
Návrh na předběžné opatření, které by muži přiznávalo styk s dítětem podle občanského zákoníku, neboť si k dívence vytvořil citový vztah, zamítl Obvodní soud pro Prahu 8 s tím, že situace není naléhavá. Muž neuspěl ani s odvoláním V květnu 2018 podal návrhem na přiznání práva na styk s A. podle § 927 občanského zákoníku.
Až se bude soudce ptát, tatínek nám nechybí
V květnu 2018 byla dívka vyslechnuta ustanoveným opatrovníkem (OSPOD). Na otázku, zda by chtěla vidět svého „tatínka“, odpověděla kladně. Opatrovník ve zprávě uvedl, že otázky týkající se stěžovatele u ní nevzbudily zvláštní zájem ani emoce, více se zajímala o hračky a obrázky. Dále byla vyslechnuta matka a biologický otec.
V srpnu 2018 bylo dítě znovu vyslechnuto prostřednictvím hry za přítomnosti sociální pracovnice. „A. uvedla, že jí matka řekla, že se jí soudce bude ptát na ,tatínka´, a doporučila jí, aby řekla, že jim ublížil. Uvedla také, že si nepamatuje, že by ji ,tatínek´ vzal do školky, ale vzpomněla si, že jí četl pohádky; na výslovný dotaz, zda jí chybí, odpověděla záporně,“ stojí v popisu případu.
V září 2018 Okresní soud pro Prahu 8 návrh muže zamítl s odůvodněním, že stěžovatel nesplnil podmínky stanovené v § 927 občanského zákoníku pro přiznání práva na styk s osobou sociálně blízkou, pokud by nedostatek tohoto styku poškozoval dítě.
Soud: Matka má dalšího muže, styk by dítě rozvrátil
Soud za prvé konstatoval, že biologický otec A. se o ni přestal zajímat poté, co její matka začala žít se stěžovatelem (který pak začal sdílet odpovědnost za péči o A.); soud dále poznamenal, že matka A. nabádala A., aby stěžovateli říkala „tatínku“, ale po odloučení od stěžovatele změnila svůj postoj a bránila mu vidět se s A.
Soud dále uvedl, že od posledního kontaktu mezi mužem a dívkou uplynulo více než osm měsíců, přičemž dítě bylo celou dobu pod vlivem své matky, jak bylo prokázáno při pohovoru se soudcem. Soud také uvedl, že ačkoliv byly vzpomínky dívenky A. na stěžovatele vesměs pozitivní, nechyběl jí. „Soud tak shledal, že A. již neměla ke stěžovateli žádné citové vazby, které by se rovnaly rodinnému životu – tím spíše, že její matka vstoupila do nového vztahu s jiným mužem, který tak byl zapojený do péče o A.,“ cituje ESLP z odůvodnění českého soudu.
„Pokud by stěžovateli bylo uděleno právo na styk, A. byla by postavena do velmi komplikované a náročné situace, ve které by měla biologického otce, který by mohl kdykoli úspěšně požádat o právo na styk a zároveň by bylo právo stýkat se s A. přiznáno stěžovateli (proti vůli její matky), přičemž A. by žila s novým partnerem její matky, který by vystupoval jako „sociální rodič“. Soud tak dospěl k závěru, že udělení práva na styk stěžovateli by nebylo v nejlepším zájmu A., a vyzval biologického otce A., aby s ní pěstoval svůj vztah s cílem obnovit určitou míru stability v jejím životě,“ uvedl Obvodní soud pro Prahu 8.
Styk s nenáviděným tatínkem, více škod než užitku
Tento názor potvrdil i Městský soud v Praze. Podle soudu stěžovatel vystupoval jako otec asi dva roky, což „není dlouhé období smysluplného kontaktu, který by pravděpodobně vyústil v trvale silný vztah“. „Přestože si dítě v tomto věku dokázalo vytvořit citové pouto, takové pouto mělo tendenci rychleji mizet, když byl kontakt přerušen, aniž by byl citový stav dítěte hluboce ovlivněn; v projednávané věci tomu tak bylo, jak dokládá postoj A. při rozhovorech s ní. Bylo skutečně zjištěno, že A. netrpěla nepřítomností stěžovatele ve svém životě a že byla schopna přijmout jinou mužskou postavu – totiž nového partnera své matky. Soud tak dospěl k závěru, že kontakt se stěžovatelem, kterého mělo z vůle matky dítě nenávidět, by nebyl v nejlepším zájmu A.,“ uvedl Městský soud v Praze.
Také český Ústavní soud se s názory obecných soudů v roce 2019 ztotožnil. „Ústavní soud se domníval, že požadavek, aby se A. stýkala se stěžovatelem, by přineslo více nevýhod než výhod a mohlo by vážně bránit jejímu rozvoji,“ uvedl Ústavní soud.
Vláda: Dívka přijala muže jen kvůli matce
Dne 8. listopadu 2019 podal Martin Vinškovský stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Stěžuje si zejména podle článku 8 Úmluvy – právo na soukromý a rodinný život, že rozhodnutí soudů neuznává jeho právo na respektování rodinného života a že stát neumožnil jakýkoli kontakt mezi ním a dítětem.
Vláda zaprvé argumentovala tím, že s ohledem na absenci biologické vazby mezi stěžovatelem a A., krátkou dobu jejich soužití a skutková zjištění učiněná tuzemskými soudy, neexistovala silná citová vazba mezi stěžovatelem a A., které by bylo možné charakterizovat jako „rodinný život“ ve smyslu článku 8. Podle názoru vlády se případ týká spíše soukromého života stěžovatele.
Podle české vlády dívka muže přijala a pohlížela na něj pozitivně – ale spíše jako na osobu přivedenou její matkou, aniž by stěžovatel hrál skutečnou rodičovskou roli. V době rozhodování už neměla ke stěžovateli pouto, které by bylo možné nazvat rodinným. Podle české vlády národní soudy pečlivě zvážily dotčené zájmy a rozhodovaly dle nejlepšího zájmu dítěte. Vláda rovněž poukázala na fakt, že osm měsíců do vynesení rozsudku bylo způsobeno nečinností stěžovatele.
Soud: Rodinný i soukromý vztah existoval
Evropský soud pro lidská práva se proto rozhodl nejprve přezkoumat, zda mezi stěžovatelem a A. existoval vztah odpovídající soukromému nebo rodinnému životu ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Soud také zopakoval, že pojem „rodinný život“ podle článku 8 Úmluvy se neomezuje na vztahy založené na manželství a může zahrnovat další faktické rodinné vazby. Existence či neexistence „rodinného života“ pro účely článku 8 je faktickou otázkou, která závisí na skutečné existenci úzkých osobních vazeb v životě. Vztah může mít dostatečnou stálost i přes jiné faktory než rodinné vazby. „Tak tomu může být v případě partnera/manželky rodiče nebo bývalého partnera/manželky, který není biologickým ani zákonným rodičem dítěte, ale o dítě pečuje nebo se podílí na jeho výchově, nebo tak činil v nedávné minulosti – např. vztah často označovaný jako ,sociální rodičovství´,“ uvedl Soud s odkazem na svoji judikaturu.
Stěžovatel byl manželem matky dítěte, dva a půl roku o dítě pečoval a dívka mu říkala „tatínek“. „Soud má za to, že uvedené okolnosti prokazují existenci skutečných osobních vazeb v dotčené době mezi stěžovatelem (jednajícím jako otec) a A., které se rovnaly faktickému svazku rodiče a dítěte tvořícímu rodinný život ve smyslu článku 8 Úmluvy. Tyto okolnosti rovněž umožňují Soudu mít za to, že stěžovatel a A. si vytvořili vztah, který rovněž spadal do rámce ,soukromého života´. Ve skutečnosti neexistuje žádný platný důvod chápat pojem ,soukromý život´ jako vylučující emocionální vazby vytvořené a rozvinuté mezi dospělým a dítětem v situacích jiných, než jsou klasické příbuzenské situace,“ uvedl soud ve Štrasburku.
Jako případ zakázaného styku pěstounů Jírových?
Poté Soud upozornil na rozmanitost rodinných situací a povinnost států zkoumat každý případ jako zvláštní a pečlivě vyvažovat práva všech zúčastněných. „V souladu s tím lze článek 8 Úmluvy vykládat tak, že ukládá členským státům povinnost zkoumat případ od případu, zda je v nejlepším zájmu dítěte udržovat kontakt s osobou, ať už biologicky příbuznou či nikoli, která se o něj po dostatečně dlouhou dobu starala,“ uvedl Soud s odkazem na český případ Jírová a spol. v. ČR z letošního dubna.
O případu pěstounů manželů Jírových, kterým český stát zakázal styk s dítětem, které jim bylo svěřeno do péče, dokonce ještě po plnoletosti chlapce, Česká justice podrobně informovala. K rozsudku, který se postavil na stranu českého státu, sepsala disentní stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková, která upozornila, že zakázaní pěstouni byla jediná chlapcova rodina, kterou měl.
Nikoli, tady české soudy zasáhly a posteriori
Poté Soud upozornil, že v tomto případě to ale nebyl stát, kdo styk stěžovatele s dítětem znemožnil nebo snad zakázal. „V daném případě Soud konstatuje, že údajné porušení článku 8 je důsledkem odloučení stěžovatele od biologické matky dítěte a nevyplývá přímo z rozhodnutí nebo z aktu orgánu veřejné moci. Vnitrostátní soudy nejednaly, aby omezily nebo zabránily kontaktu stěžovatele s A.; spíše zasáhly a posteriori, když zamítly žádost, kterou podal podle článku 927 občanského zákoníku.
„V tomto kontextu je úkolem Soudu přezkoumat, zda byla dosažena spravedlivá rovnováha mezi konkurenčními zájmy a dotčenými právy podle Úmluvy, s přihlédnutím nejen k právu stěžovatele na respektování jeho soukromého a rodinného života, ale také k nejlepším zájmům a právům A. podle článku 8 a právům její biologické matky,“ uvedl ESLP doslova.
Podle ESLP situaci přezkoumaly a zájmy vyvážily české soudu správně: „Při závěru, že kontakt se stěžovatelem by nebyl v nejlepším zájmu A., soudy náležitě zohlednily: manipulativní chování její matky a negativní postoj této matky vůči stěžovateli; skutečnost, že biologický otec A. mohl kdykoli požádat o stykové právo (které by pravděpodobně bylo uděleno); a skutečnost, že A. v inkriminované době žila s dalším partnerem své matky.“
Práva sociálního rodiče podmiňuje silný zájem
Podle ESLP má stát zachovávat vazby mezi biologickými rodiči a dětmi a zkoumat případ od případu, zda je v nejlepším zájmu dítěte udržovat kontakt s osobou, která není příbuzná, avšak dlouho se o dítě starala. Pokud jsou v sázce práva „sociálního rodiče, je třeba „zvláštní opatrnosti“ a na prvním místě musí zůstat nejlepší zájem dítěte. „Před přiznáním práva na styk ,sociálnímu rodiči´ dítěte se proto soudy musí ujistit, že ze strany dítěte existuje silný zájem na udržování takového kontaktu a že tento zájem je schopen vyvážit případné nevýhody,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova.
Tyto zásady podle ESLP české soudy zohlednily: Délku trvání soužití, věk dívky, postoj dívky i matky. „S ohledem na všechny tyto úvahy a na široký prostor pro uvážení poskytnutý vnitrostátním orgánům Soud konstatuje, že vnitrostátní soudy neselhaly, nýbrž naplnily své pozitivní povinnosti vyplývající z článku 8 Úmluvy,“ uzavřel soud a prohlásil stížnost muže za zjevně neopodstatněnou a nepřípustnou.
Irena Válová
