Ministerstvo spravedlnosti poslalo soudům dodatečné prostředky na platby advokátům či tlumočníkům. „Pro tentokrát byl požár uhašen v zárodku, ale je na čase začít řešit financování justice koncepčně. Je nepřijatelné, aby soudy lidem v rozsudcích říkaly, že mají své dluhy plnit včas a řádně, a přitom samy své dluhy neplnily,“ říká v rozhovoru pro Českou justici místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk.
Soudy nedávno obdržely prostředky na zvýšení platů justiční administrativy. Považujete věc tímto za vyřešenou?
Jsem velmi rád, že se podařilo překonat potíže na cestě k realizaci naší dohody z května tohoto roku. Je to signál, že vláda vnímá stávající situaci v justici a je připravena ji řešit. To je beze sporu dobrá zpráva pro všechny, protože bez dobře fungujících soudů není právního státu. K nápravě je ale ještě dlouhá cesta, mírné zvýšení prostředků na platy pro letošní rok je jen prvním krokem. V průběhu následujících dvou let, kdy dojde k dorovnání platů zaměstnanců soudů tak, aby průměrný plat v justici odpovídal průměrnému platu ve veřejné sféře, bez započtení školství a ozbrojených sborů, proběhne v justici personální audit. A jeho výsledky se stanou podkladem pro další jednání a změny. Chceme-li justici 21. století, musíme mít kvalifikovaný personál a musíme být schopni jej zaplatit.
Soudům v průběhu roku rychle došly prostředky na platby za služby advokátům ex offo, znalcům, tlumočníkům. Někteří představitelé soudů dokonce advokátům veřejně doporučovali, ať stát zažalují. O čem to svědčí?
Na mandatorní výdaje byl v rozpočtu alokován nedostatečný objem peněz. To bylo jasné od začátku, ministerstvo spravedlnosti to řešilo prakticky od ledna. O čem to svědčí? O tom, že je systém chybně nastaven. Pro tentokrát byl požár uhašen v zárodku, ale je na čase začít řešit financování justice koncepčně. Je nepřijatelné, aby soudy lidem v rozsudcích říkaly, že mají své dluhy plnit včas a řádně, a přitom samy své dluhy neplnily. Mimochodem, mluvíme-li o financování, Česká republika vynakládá na soudnictví jednu z nejnižších částek v Evropě. A přitom české soudy patří v evropském kontextu mezi nejzatíženější a současně nejrychlejší.
Jak se osvědčil v praxi nový systém výběru budoucích soudců?
I když nový systém funguje zatím jen krátkou dobu, už se ukazují jeho slabiny. Počínaje jeho těžkopádností a nevlídností k těm, kteří o funkci soudce usilují, a konče tím, že není s to garantovat výběr těch nejlepších. Musíme si uvědomit základní odlišnost od jiných profesí. Když vyberete chybně člověka na jakoukoliv jinou profesi, můžete svoji chybu napravit; dotyčného se prostě „zbavíte“. U soudců tomu tak z dobrých důvodů není. Jakmile je soudce jednou jmenován, nelze již případné pochybení při výběru napravit, s výjimkou těch nejvážnějších selhání řešitelných prostřednictvím kárných řízení. Tomu musíme přizpůsobit pravidla výběru. Představa, že pětičlenná komise, která daného uchazeče vidí poprvé v životě, může na základě relativně krátkého pohovoru určit, kdo z uchazečů bude nejlepší, je mylná. Uvědomuji si, že žádný systém výběru nových soudců není ideální, a ty, které se ideálu blíží, jsou drahé. Ale debatu o tom určitě povedeme, protože stávající podoba není podle mého dlouhodobě udržitelná.
Je pravda, že co se úrovně přípravy týče, přicházejí prý na zkoušky nejlépe připraveni lidé ze státního zastupitelství? Čím si to vysvětlujete?
Máte dobré informace. Jako zkušební komisař pro justiční zkoušky mám přesně takovou zkušenost. A to samé mi říká i řada dalších komisařů. Tím nechci říci, že by mezi uchazeči z jiných pracovišť nebyli také skvěle připravení kolegové, ale u těch, kdo přicházejí ze státních zastupitelství, je to takřka standard. Čím to je? Na to se musíte zeptat státních zástupců. Z mého pohledu státní zastupitelství odvádějí v tomto směru velmi dobrou personální práci.
Jak je to se jmenováním nových soudců? Nezavedl se v tichosti fakticky stop stav, o němž svého času veřejně mluvila ministryně Benešová?
Nezavedl. Ministerstvo již ohlásilo, že připravuje jmenovací etapu. Ostatně i s paní ministryní Benešovou jsme se nakonec domluvili a k žádnému stop stavu nedošlo.
Současné problémy okolo jmenování nových soudců se samozřejmě točí okolo financí. Čím později se obsadí uvolněná místa a čím méně odcházejících soudců bude nahrazeno, tím více se ušetří. Ohledně toho, kolik nových soudců je třeba jmenovat, se v médiích objevují nepřesné informace. Každoročně ve funkci skončí okolo sta soudkyň a soudců. Současně máme dlouhodobě okolo sta soudkyň a soudců na mateřských a rodičovských dovolených. Víme-li, že nám ke konci roku bude chybět téměř sto soudců, měli bychom připravovat jmenovací etapy tak, aby byli plynule nahrazeni. Tady vidím určité rezervy, zatím se pro letošek plánuje jen jedna etapa pro necelých padesát míst. A přinejmenším na malých soudech činí značné problémy i absence z důvodu mateřských či rodičovských.
Systémově se pak nechováme dobře ve vztahu k uchazečům, které jsme vybrali na funkci soudce. Oni uspějí ve výběrových řízeních, ale my jim neumíme říci, zda, kdy a na který konkrétní soud budou jmenováni, protože žádný předseda krajského soudu neví, kdy bude následující etapa ani kolik míst v jejím rámci dostane. Ti lidé pak čekají v nejistotě po velmi dlouhou dobu, a já se obávám, že řadě z nich nakonec dojde trpělivost a vyberou si jinou profesi. Chceme-li ty nejlepší, nemůžeme s nimi takto zacházet.
Petr Dimun
