Soudní oddělení občanskoprávního a obchodního kolegia číslo 26 je jediným ryze ženským senátem Nejvyššího soudu. Lucie Jackwerthová vystřídala k 1. červenci 2023 odcházejícího Miroslava Feráka a doplnila tak Pavlínu Brzobohatou a Jitku Dýškovou. Všechny tři soudkyně si složení senátu pochvalují, i když jedním dechem pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS dodávají, že by jim nevadilo pracovat ani v ryze mužském kolektivu.
Jaké výhody má složení senátu jen ze soudkyň?
Jitka Dýšková: Řekla bych, že komunikace je taková přátelštější, na stejné úrovni. Vzhledem k tomu, že si rozumíme lidsky, tak mně senát takto vyhovuje.
Lucie Jackwerthová: Já jsem tady měsíc a zatím jsme se ani jednou nepohádaly, takže za mě dobrý (smích).
Mohlo by vás zajímat
Pavlína Brzobohatá: Všechno má vždycky svoje plusy a mínusy. Mně nikdy nevadilo pracovat v ryze mužském kolektivu a nevadí mi ani práce v ženském kolektivu. Pro mě je důležitější, jestli je to dobrý odborník, jestli mi vyhovuje lidsky, jestli se pracovně shodneme. Při výběru kolegů pro mě nikdy nebylo rozhodující, jestli je to muž, nebo žena.
Z aktuálního počtu 70 soudců je na Nejvyšším soudu 13 žen. Jak osobně vnímáte takové zastoupení mužů a žen?
Lucie Jackwerthová: I když je to číslo opticky malé, nemůžeme přehlédnout, že jsou tu i stážistky, takže fakticky se na rozhodovací činnosti podílí přece jen o něco větší počet žen. Ale nevnímám ten počet jako zásadní, důležitý je spíš kolektiv jako celek.
Pavlína Brzobohatá: Já bych také neviděla problém v tom, že je to aktuálně jen 13 žen. A proč jich je tady málo? Určitě to není proto, že by snad víc byli oslovováni muži, to není pravda, ženy jsou oslovovány možná i častěji. Ale když přijdou na stáž, tak se nám je nedaří přesvědčit, aby tady zůstaly, nebo se k nám vrátily. Což má samozřejmě spoustu různých příčin, ale obecně platí, že je těžké získávat nejen nové kolegyně – ženy, ale i nové kolegy.
Jitka Dýšková: Je to sice malé číslo, ale je tady dobrý kolektiv a nikdy jsem se tady v menšině necítila a ani neměla problémy, že by nás tady bylo tak málo. Chodí sem méně žen, protože pečují o rodinu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem na Nejvyšší soud mohla jít v podstatě až v padesáti letech, když už jsem měla děti na vysoké škole. Ale za situace, kdy bych se měla starat doma o rodinu, tak v mladším věku sem jít nemůžu. A to je asi ten hlavní důvod, proč je nás tady tak málo.
Pavlína Brzobohatá: Je pravda, že ženy péče o rodinu asi limituje mnohem víc. Tím ale nechci říct, že to nelimituje i muže, protože vím o spoustě kolegů, kteří se ze stáže vracejí právě proto, že jim vadí dojíždění a to, že část týdne tráví mimo domov. U ženy je to ještě umocněnější, dokud jsou děti školou povinné a nejsou samostatnější, přeci jen jste část týdne pryč. A samozřejmě tím nejsou často úplně nadšení ani partneři.
Jaká byla Vaše největší motivace stát se soudkyní Nejvyššího soudu?
Lucie Jackwerthová: Byla jsem tu na stáži a líbil se mi kolektiv a samozřejmě i agenda oddělení 26, takže jsem ráda, že se jí můžu věnovat.
Pavlína Brzobohatá: Pro mě to byla výzva. Jednak jsem samozřejmě byla potěšená, když jsem byla oslovena, jestli chci jít na stáž, a potom, když mi bylo nabídnuto, jestli bych tady nechtěla zůstat, zvažovala jsem všechna pro a proti a chtěla jsem zjistit, jestli „to dám“ (smích). Když jsem šla na stáž, neuměla jsem si představit, že budu jenom sedět a číst spisy a debatovat o tom s kolegy, že nebudu chodit do jednací síně a soudit, protože to mě vždycky hodně bavilo. Nakonec jsem zjistila, že to má své velké kouzlo, jsou tady ve větší míře zajímavé právní problémy.
Jitka Dýšková: Pro mě to byl přirozený proces. Přešla jsem z okresního soudu na krajský a potom z krajského odvolacího soudu jsem šla sem. Byla jsem také ráda, že jsem tuto nabídku dostala a považovala jsem ji za výzvu, jestli to tady zvládnu a jestli to dokážu. Trvalo mi tak dva roky, než jsem se s tou prací sžila a než jsem si zvykla na jiný způsob práce. Dnes jsem tady spokojená a jsem ráda, že jsem tady po stáži zůstala.
Pavlína Brzobohatá: Já na to jen navážu – trvá dlouho, než se člověk sžije s novým stylem práce, který je úplně jiný než na soudech nižších stupňů. Myslím, že to je taky jedna z příčin, proč někteří váhají, zda tady zůstat.
Jitka Dýšková: Je dobré, když stáž trvá aspoň dva roky.
Pavlína Brzobohatá: Je jiné, když se odpoledne vrátíte domů z práce a když jste část týdne pryč. Chvíli trvá, než si to sedne, rok je většinou málo. Ideální doba je dva až tři roky, což se někomu zdá dlouho a těžko se tomu věří.
Lucie Jackwerthová: A určitě je také výhoda, pokud stážista může působit ve více soudních odděleních, protože každé z nich pracuje trochu jinak. Pak může porovnávat a zvážit, jestli je ta práce taková, jakou očekával.
Co považujete za svůj největší profesní úspěch na Nejvyšším soudu?
Lucie Jackwerthová: Jsem tady měsíc, tak zatím můj největší profesní úspěch je, že jsem tady (smích).
Pavlína Brzobohatá: Možná to, že nás starší kolegové „berou“.
Jitka Dýšková: Já bych řekla, že náš největší úspěch je to, že jsme se stabilizovaly jako senát, že máme specializovanou agendu a zejména kolegyně (Pavlína Brzobohatá) v té oblasti přednáší a že jsou její přednášky žádané a prezentované názory respektované.
Pavlína Brzobohatá: Myslím, že jsme judikaturu jak v nájmech, tak ve společenství vlastníků bytových jednotek celkem stabilizovaly i v rámci nového občanského zákoníku. Samozřejmě, že s námi nesouhlasí všichni ze sta procent, ale řekla bych, že rozhodnutí praxe obecně akceptuje.
Specializujete se na rozhodování ve věcech společenství vlastníků bytových jednotek, nájemních sporů, sporů o vyklizení domu či bytu, ve věcech úhrad a nároku za omezení vlastnického práva, ke kterému došlo vlivem státem regulovaného nájemného anebo ve věcech výkonu rozhodnutí a exekucí. Je v této oblasti aktuálně něco nového?
Pavlína Brzobohatá: Snad ani ne, všechny tyto oblasti jsou upraveny v novém občanském zákoníku. Podle něj jsme rozhodovaly záhy po jeho účinnosti a dneska bych řekla, že spousta otázek je již judikatorně vyřešena. Nemyslím si, že je pro praxi dobře, když jsou převratné změny v úpravě časté.
Jitka Dýšková: Nový občanský zákoník platí deset let. I když to není dlouhá doba, tak se spousta problémů vyřešila.
Kdo jsou?
Mgr. Lucie Jackwerthová
Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2002 působila jako soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8, od roku 2012 pak jako soudkyně Městského soudu v Praze. Na Nejvyšší soud byla dočasně přidělena v letech 2018–2021. Natrvalo byla k Nejvyššímu soudu přeložena 1. června 2023.
JUDr. Pavlína Brzobohatá
Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Soudkyní byla jmenována v roce 1993. Jejím prvním působištěm byl Okresní soud v Ostravě, od roku 2004 působila u Krajského soudu v Ostravě. Soudkyní civilního kolegia Nejvyššího soudu se stala v roce 2011.
JUDr. Jitka Dýšková
Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1986 byla soudkyní Okresního soudu v Benešově, od roku 2000 soudkyní, později předsedkyní senátu Krajského soudu v Praze.
Soudkyní Nejvyššího soudu je od roku 2013.
Gabriela Tomíčková pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS
