Některá státní zastupitelství a soudy zásadně nesouhlasí s rušením přísedících u soudů, jak navrhuje ministerstvo spravedlnosti. Podle připomínek jde o projev další izolace soudů od veřejnosti, odlidštění rozhodování, uzavření soudců před světem v klauzuře a omezení kontroly justiční moci. Vrchní státní zastupitelství v Praze žádá přehodnocení návrhu. Podle ministerstva spravedlnosti argument o uzavřenosti soudce ve vyšších vrstvách neobstojí, podíl rozhodování přísedících je 0,91 respektive 8,65% v civilní a trestní agendě.
Novela zákona o soudech, soudcích a přísedících ruší účast laických přísedících na rozhodování soudů v pracovněprávních sporech v občanském soudním řízení a v trestním řízení před okresním soudem. Dále je omezuje v některých trestních řízeních před krajským soudem na prvním stupni. U krajských soudů budou v trestním řízení přísedící zachováni na prvním stupni v řízeních o zvlášť závažných zločinech, kde zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí nejméně deset let s výjimkou závažné majetkové a hospodářské trestné činnosti.
Úplný materiál včetně připomínkového řízení je zde:
S tím nesouhlasí Krajský soud v Praze: „Zrušení (bez „náhrady“) účasti přísedících v pracovních věcech v současné době nepředstavuje potřebné zefektivnění soudního rozhodování, ale spíše ve svých důsledcích projev další izolace soudů od veřejnosti a nebezpečí dalšího zhoršení úrovně projednávání a rozhodování pracovních věcí,“ uvedl KS v Praze v připomínkovém řízení.
Přísedící vznikli ze soudců z lidu
Ke svému stanovisku Krajský soud v Praze připojil historii laických přísedících: Má původ v reformách po roce 1948, je to koncepce politická, neboť o přísedících hlasují zastupitelé a univerzální, protože přísedící působí ve všech věcech u soudu, k němuž byl zvolen. Po roce 1989 se odehrála kosmetická změna, ve skutečnosti se při přechodu od „soudců z lidu“ k přísedícím nic nezměnilo.
Podle Krajského soudu v Praze bylo už tehdy nepochybné, že koncepce nemůže obstát, ale volání po změně nikdo nevyslyšel, a to přesto, že „bylo výstižně formulováno, že přísedící nemají být vybírání ,politicky´, ale podle své odbornosti na řešení té které věcí, a že tedy přísedící jsou oprávněni působit jen v přesně vymezeném okruhu věcí“.
Proč jsou v EU přínos a v ČR přítěž?
Nakonec se přistoupilo na řešení – na první pohled nejjednodušší – přísedící u soudu ve věcech civilních (včetně pracovních) zrušit a v trestních věcech dále výrazně omezit, shrnuje vývoj soud, podle kterého by měli být v pracovních sporech zachováni: „Účast přísedících v pracovních věcech je v EU naprosto (snad s výjimkou Slovenska) běžná, v Německu a Rakousku dokonce nejen v prvním stupni, ale i ve druhém a třetím stupni, a také u nás má svou tradici, založenou zákonem č. 131/1931 Sb. (a bohužel přerušenou zákonem č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví).“
„Návrh zákona v důvodové zprávě se ani nesnaží vysvětlit, proč by měl být opuštěn podíl laických přísedících na rozhodování soudů v pracovněprávních sporech a proč v EU jsou přísedící pokládáni za ,přínos´ pro fungování soudnictví a u nás za ,přítěž´,“ uvádí Krajský soud v Praze.
OS v Liberci: Čím dříve tím lépe
Na námitky Krajského soudu v Praze odpovídá ministerstvo spravedlnosti „Ačkoli rozumíme, že Krajský soud v Praze má na institut přísedících odlišný názor, nedomníváme se, že by zrušení přísedících v pracovněprávních sporech vedlo ke zhoršení úrovně projednávání a rozhodování pracovních věcí.“
Opačný názor má například Okresní soud v Liberci: „Soudci trestní, stejně tak soudci občanskoprávní se specializací na pracovní právo uvedený krok shodně vítají s tím, že čím dříve by k uvedené změně došlo, tím lépe,“ uvádí k novele soud s tím, že řízení zahájená před účinností novely snad proběhnou podle stávajících pravidel.
VSZ v Praze: K radikální změně není důvod
Rozsáhlé nesouhlasné stanovisko s rušením přísedících předložilo ministerstvu spravedlnosti Vrchní státní zastupitelství v Praze: „Požadujeme přehodnotit koncepci úplného zrušení osob přísedících u okresních stupňů soudní soustavy z důvodu toho, že takto radikální změna přístupu k této problematice je výrazným posunem i oproti předešlému návrhu zákona, jímž mělo dojít toliko k redukci věcí projednávaných v senátním obsazení okresních a krajských soudů,“ uvádí VSZ v Praze s odkazem na návrh z roku 2021. „Časový odstup dvou let nijak neodůvodňuje takto razantní změnu,“ dodává VSZ v Praze.
Podle Vrchního státního zastupitelství v Praze lze laický prvek v obsazení soudu nalézt na Slovensku, v Německu (čestný soudce), v Rakousku či v Polsku a od roku 2012 nově ve Francii. „Úplné zrušení této funkce u českých okresních soudů by působilo poněkud nesystematicky a nepatřičně,“ podotýká VSZ v Praze.
Podle Vrchního státního zastupitelství v Praze je laický prvek pozitivní při projednávání závažných trestných činů, a to především v případě mladistvých pachatelů, dále u sexuálně motivovaných závažných trestných činů jako jsou znásilnění a pohlavní zneužití, u závažných trestných činů proti svobodě, životu a zdraví včetně. případů pracovních úrazů, loupeže nebo závažných případů domácího násilí. „Laický prvek se podílí především na rozhodování, nikoli na vedení řízení a jeho průběhu,“ zdůrazňuje VSZ v Praze.
Soudce je člověk z masa a kostí, miluje i nenávidí
V souvislosti s typově podobnou trestnou činnosti pak VSZ v Praze zdůrazňuje, že možnosti získat určité životní zkušenosti, je u soudců, kteří tyto věci rozhodují, zákonem omezena. „Výkon funkce soudce významně omezuje i v sociálních kontaktech, kdy je mu zapovězen sociální kontakt s určitým segmentem populace, přestože o osobách z tohoto segmentu pak rozhoduje,“ uvádí VSZ v Praze.
Pro ilustraci, kam tím státní zastupitelství míří, cituje z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného „Soudce zůstává člověkem z masa a kostí, s rozumem, ale i citem, a nikoli subsumpčním automatem, jenž je naprogramován na mechanické, emocí a inklinací zbavené rozhodování. Soudce jako každý jiný člověk žije v určitém vztahovém a sociálním prostředí tvořeném předivem vztahů rodinných, přátelských, kolegiálních či jiných. Miluje i nenávidí, fandí, oškliví si, má běžné lidské předsudky. Prostředí, v němž se pohybuje, i zkrátka a dobře jeho lidská nátura jej nepochybně určitým způsobem hodnotově formují a ovlivňují, což se promítá v jeho rozhodovací činnosti. Představa, že soudce se uzavře před okolním světem ve vší jeho pestrosti a složitosti do jakési klausury, a tím se stane nestranným a nezávislým, je nepochybně naivní.“
Ministerstvo: Řeči o uzavřenosti ve vyšší vrstvě neobstojí
Podle VSZ v Praze se výkon soudců pod tlakem napadlých věcí může stát šablonovitým s mechanickým ukládáním trestů. Právě tomu má například ve věcech dětí a mladistvých bránit laický prvek v rámci porad, individualizace trestů a výchovných opatření či využití odklonů.
„Laický pohled v sobě krom nabídky širší škály možných odlišných životních zkušeností a pohledů na projednávanou věc nese i přínosný hodnotící laický prvek, umožňující lépe odlišit obvyklou ,klukovinu´ od reálně společensky škodlivého jednání, nevyjímaje předestření četných mimotrestních hledisek, s nimiž se tak odůvodnění rozhodnutí může taktéž vyrovnat,“ vysvětluje VSZ v Praze, které navrhuje laický prvek zachovat, ale omezit věkem šedesát let a stanovit povinnost dalšího vzdělávání.
Ministerstvo spravedlnosti argumenty Vrchního státního zastupitelství v Praze však smetlo ze stolu: „Nedomníváme se, že argument uzavřenosti soudce ve vyšších vrstvách by mohl obstát. Zejména s ohledem na to, že podíl přísedících na rozhodování civilní agendy nečinil ani jedno procento celkově rozhodovaných věcí (konkrétně se v roce 2021 jednalo o 0,91%). Podíl přísedících na rozhodování trestní agendy u okresních soudů byl v roce 2021 8,65%.“
„U trestní agendy krajských soudů je rozhodování v senátních věcech většinou, avšak nelze se domnívat, že přísedící jsou osoby, které mají zpravidla ,sociální kontakt s určitým segmentem populace´,“ kontruje ministerstvo spravedlnosti.
Soudce vnímá realitu všedního dne jinak a je neodvolatelný
Podobné stanovisko zaslalo ministerstvu Městské státní zastupitelství v Praze, které upozorňuje na výrazné omezení laického prvku kontroly justičního systému. „Zavedení laického způsobu rozhodování (resp. kontroly rozhodování) soudních sporů a přechod od inkvizičního způsobu nalézání práva k současnému kontradiktornímu modelu řízení v polovině 19 století je projevem liberalizačních snah společnosti prosadit občanský prvek do jinak vrchnostenského řízení státu Důsledkem omezení činnosti laických přísedících nebo i jejich úplným vyloučením může snadno být opětovný vznik zcela odlidštěné, mechanické formy rozhodování založené jen na přesné aplikaci právních norem, a to přes všechna upozornění Ústavního soudu, že tomu tak být nemá,“ uvedlo MSZ v Praze.
Také městské státní zastupitelství varuje před izolací soudců, kteří se pohybují výlučně v právním prostředí, zkresleně vnímají „realitu všedního dne“ a jsou neodvolatelní. „I pouhá nutnost vysvětlit laickému přísedícímu, proč se určitý proces vede, co je v něm sporné a jaké otázky je nutné řešit, nutí zároveň i předsedu senátu k zamyšlení nad vlastním rozhodováním z laického pohledu,“ vysvětluje MSZ v Praze.
„Odůvodnění slovy zákona a judikatury je pro většinu obyvatel namnoze nesrozumitelné. Laický přísedící tak zastupuje takto odborně nevybavenou veřejnost, které je nutné rozhodování v řízení srozumitelně vysvětlit, alespoň jeho prostřednictvím,“ argumentuje státní zastupitelství.
MSZ v Praze: Dochází k omezení kontroly soudní moci
Také MSZ v Praze navrhuje přísedící zachovat: „S omezením laického rozhodování tak dojde k výraznému omezení kontroly soudní moci, kterou nelze zcela nahradit možností veřejnosti se takového řízení účastnit. Veřejnost, byť je řízení účastna, nemá a ani nemůže na jeho vývoj a výsledek mít žádný vliv. Takový vliv mají jen nezávislí přísedící jako členové senátu,“ uvádí MSZ v Praze, které navrhuje zachovat přísedící v trestním řízení na úrovni kraje v plném rozsahu, věnovat větší pečlivost jejich výběru a vzdělávání.
S tím opět nesouhlasí ministerstvo spravedlnosti: „Kontrola soudní moci ze strany veřejnosti by neměla být zaměňována s možností ovlivnit vývoj a výsledek konkrétních řízení. Povaha účasti veřejnosti, tedy osob mimo justici, je rozdílná. Ačkoli se institut přísedících někdy uvádí jako součást možné kontroly soudní moci ze strany veřejnosti, je nutné o tom hovořit v kontextu doby a veřejnosti soudního rozhodování,“ odpovídá na argumenty ministerstvo.
„Domníváme se, že kontrola soudní moci ze strany veřejnosti je v současné době mnohem lépe realizována skrze jiné nástroje, například zveřejňování soudních rozhodnutí a jejich dostupnost. Dle našeho názoru se jedná o mnohem vhodnější způsob kontroly ze strany veřejnosti než kontrola ze strany několika jednotlivců,“ vzkazuje spravedlnost státnímu zastupitelství.
Svaz obcí a měst: Obce přísedící volí jako prvek veřejné kontroly
Institucí, která rovněž zásadně nesouhlasí s rušením přísedících, je Svaz měst a obcí ČR. „Účast občanů, kteří jsou voleni zastupitelstvy územních samosprávných celků, v soudních senátech představuje prvek veřejné kontroly nad výkonem soudní moci. Dále je třeba připomenout, že Ústava ČR se zapojením laického prvku do soudního rozhodování výslovně počítá,“ upozorňuje Svaz obcí a měst.
Také zde ministerstvo spravedlnosti trvá na svém: „Ústava umožňuje zapojení dalších občanů vedle soudců. Použití slova ,může´ naznačuje vztah Ústavy k tomuto institutu. Není považován za nutnost, za esenciální náležitost rozhodování soudů, jako součást práva na zákonného soudce, ale pouze jako možnost. Ministerstvo, po konzultaci s širokou odbornou veřejností, dospělo k názoru, že zúžení podílu laického prvku je v současné situace nejvhodnějším řešením.“
Irena Válová
