Opatření ohledně nosu a úst je výkon soudnictví, protože výzvu k nasazení respirátoru vydal předseda senátu na jednání. Soudce není prodloužená ruka hygieniků, nýbrž zajišťuje řádný průběh jednání soudu podle § 117 občanského soudního řádu. Správní soudy nemohou rozhodovat ani o zákonnosti výzvy v rámci soudnictví ani o otázce spravedlivého procesu.
Vyplývá to ze zamítnuté kasační stížnosti advokáta proti rozhodnutí Městského soudu v Praze.
Advokát se u Městského soudu v Praze domáhal určení nezákonnosti výzvy předsedy senátu, aby si při jednání v soudní síni nasadil respirátor. Zároveň chtěl žalobou na Vězeňskou službu určit nezákonný postup justiční stráže. Po neuposlechnutí výzvy soudce totiž justiční stráž advokáta vyvedla.
Událost se stala v říjnu a v listopadu 2021. Kasační stížnost rozhodl Nejvyšší správní soud až nyní. Advokát se žalobou už podruhé mimo jiné domáhal zákazu, „aby po něm městský soud požadoval nošení respirátoru při soudních jednáních“.
Mohlo by vás zajímat
Úplné rozhodnutí o zamítnutí kasační stížnosti advokáta je zde.
Městský soud v Praze žalobu zamítl s tím, že předseda soudu při jednání soudu vykonává moc soudní, a to i prostřednictvím „vhodných opatření směřujících ke splnění účelu jednání“. „V případě výzvy k nasazení respirátoru se jedná o procesní postup soudu při výkonu soudní moci,“ uvedl soud.
Podle Městského soudu v Praze mimořádné opatření ministerstva opatření z roku 2020 „nečiní z předsedy senátu správní orgán na úseku hygieny“. Soud proto žalobu pro nedostatek podmínek řízení zamítl.
Advokát: Soud nemá pravomoc na úseku hygieny
Advokát jako stěžovatel před Nejvyšším správním soudem si však myslí, že „soud není oprávněn rozhodovat o povinnosti právního zástupce nosit respirátor při soudním jednání“. Takovou pravomoc nesvěřuje ani občanský soudní řád ani jiný právní předpis či opatření ministerstva. Kromě toho soud podle advokáta zkrátil právo na spravedlivý proces jeho klienta.
„Stěžovatel trvá na tom, že výzva k nasazení respirátoru není výkonem soudní pravomoci, nýbrž ,čistým výkonem správní moc´“ na úseku zdravotnictví dle opatření ministerstva. Nejedná se ani o úkon vedoucí k naplnění účelu řízení ve smyslu § 1 o. s. ř. vzhledem k tomu, že soud má propůjčenou pravomoc na úseku hygieny opatřením ministerstva, které nemůže provádět občanský soudní řád, neboť podzákonné normy provádějící tento předpis může vydat pouze Ministerstvo spravedlnosti, resp. Vláda ČR v souladu s § 373 až 374a o. s. ř.,“ shrnuje argumentaci právníka Nejvyšší správní soud.
Jak Nejvyšší správní soud předeslal, podobnou stížností stejného stěžovatele se už zabýval v roce 2022. Podle soudu advokát ani tehdy ani nyní nepředložil pádné argumenty.
Soud: Opatření ohledně úst a nosu jako zajištění účelu jednání
Jenže kasační soud se může zabývat jen otázkou, zda tvrzený zásah představuje výkon veřejné správy. Správní soudnictví se zabývá rozhodováním správních orgánů, veřejné správy.
Nemůže se zabývat otázkou spravedlivého procesu ani rozhodovat, zda soudce vydal výzvu k nasazení respirátoru v souladu se zákonem. „Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že výzva soudce k nasazení respirátoru je výkonem soudnictví, nikoli veřejné správy, shodl se NSS se závěry Městského soudu v Praze s odkazem k § 117 občanského soudního řádu.
Podle o.s.ř. soudce zahajuje, řídí a končí jednání, činí vhodná opatření ke splnění účelu jednání. „Je zřejmé, že ohledně ,vhodných opatření´ k zajištění splnění účelu jednání zákonodárce záměrně zvolil neurčitý právní pojem. Pod tento pojem tedy lze podřadit i opatření k ochraně úst a nosu, coby součást protiepidemických opatření, jako tomu bylo v nyní posuzované věci,“ uvedl NSS.
Pokyn byl vydán na jednání, proto jde o soudnictví
Podle Nejvyššího správního soudu se žalující advokát mýlí: „Nejvyšší správní soud nepřisvědčuje námitce stěžovatele, že soud, respektive předseda senátu při ukládání povinnosti užít ochrany úst a nosu vystupuje jako správní orgán na úseku hygieny (resp. zdravotnictví) na základě opatření ministerstva.
Bez ohledu na to, zda soudce v nynější věci své opatření opřel o opatření ministerstva či nikoli, takový pokyn zástupci účastníka řízení bude vždy výkonem soudnictví, neboť byl vydán na jednání soudu a za účelem zajištění řádného průběhu jednání ve smyslu § 117 odst. 1 o. s. ř.,“ uvedl NSS.
Prvním cílem pokynu bylo nerušené jednání soudu
Jak dále uvedl Nejvyšší správní soud, soudce výzvou sice sledoval snížení rizika šíření viru, ale „primárním objektem, který chránil, zůstal nerušený průběh jednání“, uvedl soud shodně se svým rozsudkem z července 2022.
Správní soudy proto nemohou žalobě vyhovět ani se touto otázkou zabývat: „S odůvodněním napadeného usnesení se míjí i stěžovatelova kritika neexistence zmocnění Ministerstva zdravotnictví k vydávání prováděcích předpisů k občanskému soudnímu řádu. Pravomoc předsedy senátu nařídit nasazení respirátoru vyplývá z § 117 odst. 1 o. s. ř., který soudci svěřuje širokou pravomoc řídit jednání a volit vhodná opatření k zajištění jeho účelu. Tato opatření přijímaná dle § 117 odst. 1 o. s. ř. nemohou být přezkoumávána správními soudy, neboť jde o ryzí výkon moci soudní,“ uvedl v závěr Nejvyšší správní soud.
Irena Válová
