Správní soudy se zastaly vojáka, jenž za špatného počasí havaroval se služebním vozidlem. Armáda po něm žádala maximální náhradu škody, tedy čtyřapůlnásobek platu, což v jeho případě činilo 148.584 korun. Podle Krajského soudu v Ostravě i Nejvyššího správního soudu (NSS) však armáda nezohlednila všechny okolnosti. Řidič předem upozorňoval na to, že výjezd je kvůli počasí a stavu vozidla riskantní, dokonce platila celoarmádní výstraha. Přímý nadřízený ale na výjezdu trval. Rozhodnutí NSS, který zamítl kasační stížnost velitele pozemních sil, je dočasně zpřístupněné na úřední desce.
Nehoda se stala v lednu 2019 v ranních hodinách mezi Vítkovem a Svatoňovicemi na Opavsku. Na silnici byl zledovatělý sníh. Při pomalé jízdě z mírného kopce se Land Rover upravený na mobilní rušič v pásmu velmi krátkých vln nejprve přetočil do protisměru a následně sjel do příkopu, kde skončil na boku. Celková škoda se blížila třem milionům korun. Pro zkušeného šoféra to byla první nehoda v armádě.
Velitel opavského útvaru nejprve shledal řidiče vinným z nedbalostního přestupku, protože prý nepřizpůsobil rychlost svým schopnostem, vlastnostem vozidla, nákladu, stavu silnice, počasí a dalším okolnostem. Řidič se proti rozhodnutí nebránil ve správním soudnictví. Žalobu podal až proti dalšímu rozhodnutí o náhradě škody na služebním vozidle, které vydal opět velitel opavského útvaru a potvrdil velitel pozemních sil v Olomouci.
Řidič argumentoval tím, že ačkoliv upozornil na rizika, byl následně povinen vykonat rozkaz a zahájit jízdu. Počínal si odpovědně, s využitím všech zkušeností, jel pomalu, měl zařazený druhý rychlostní stupeň, protože na „jedničku“ se auto nepohybovalo plynule. Krajský soud žalobě vyhověl. Armáda chybovala v tom, že za viníka považovala pouze řidiče a nezohlednila další okolnosti, které mohly vést k poměrnému snížení jeho odpovědnosti.
Řidič rozkaz splnil
V kasační stížnosti velitel pozemních sil argumentoval tím, že voják je cvičen k tomu, aby byl schopen ovládat vozidlo za každé situace. Pokud by šofér odmítl vyjet za nepříznivých podmínek, pak by výcvik ztratil význam a opodstatnění, spočívající ve snaze přiblížit se podmínkám skutečného bojového nasazení. NSS kasační stížnost zamítl, ztotožnil se s názorem krajského soudu. Nelze jen konstatovat porušení povinnosti, je nutné se zabývat i vnějšími okolnostmi, plyne z odůvodnění.
Soud připomněl, že řidič rozkaz splnil, smysl výcviku tedy naplnil. „Pokud splnění rozkazu, jehož vydání měl nadřízený s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem souzené věci včetně péče řádného hospodáře náležitě zvažovat, vedlo ke vzniku škody na služebním vozidle, je namístě klást si otázku, zda za konkrétních skutkových okolností je za vzniklou škodu skutečně odpovědný výlučně žalobce (řidič),“ stojí v rozsudku.
NSS poukázal také na ustanovení zákona vojácích z povolání, které umožňuje zcela upustit od vymáhání náhrady škody, pokud se nehoda stane za ztížených podmínek a pokud jde o první podobnou událost ve vojákově kariéře. Náhradou škody by se nyní mělo znovu zabývat velitelství pozemních sil.
(čtk)
