Kandidát na ústavního soudce Pavel Simon nepokládá za diskvalifikující to, že některá rozhodnutí, na nichž se podílel, v minulosti neobstála před Ústavním soudem (ÚS). Poukázal na statistiku, podle které jím připravená rozhodnutí Nejvyššího soudu vykazují při přezkoumávání ústavními soudci nadstandardní úspěšnost. „Zrušeno bylo jen jedno procento rozhodnutí z těch, která jsem připravoval jako soudce zpravodaj,“ řekl ČTK v rozhovoru Simon. Jde podle něj o lepší „skóre“, než mají ostatní členové Nejvyššího soudu, kteří se zabývají srovnatelnou agendou.
Kritika za zrušená rozhodnutí nedávno zazněla například od předsedy senátního ústavně-právního výboru Tomáše Goláně (ODS), jenž vnímá Simona jako problematického kandidáta. Pokud někdo rozhoduje tak, že to musí ÚS rušit, tak nemá co na ÚS dělat, řekl Goláň nedávno Právu.
Simon ale zdůraznil, že všem ústavním soudcům, kteří přišli z obecné justice, ÚS před tím zrušil některá jejich rozhodnutí. „Takže pokud ta argumentace má být taková, že kandidátem na soudce ÚS nemůže být nikdo, komu ÚS zrušil nějaké rozhodnutí, tak jsme vyřadili všechny profesní soudce, kteří jsou na Nejvyšším soudu a Nejvyšším správním soudu. Protože každému ÚS někdy něco zrušil,“ uvedl Simon. Konkrétně například Ludvíku Davidovi, později respektovanému ústavnímu soudci, zrušil ÚS 2,3 procenta rozhodnutí připravovaných na Nejvyšším soudu, uvedl Simon.
Čtěte také: Ústavní soud někdy unáší právo, říká kandidát Pavel Simon
Statistika za posledních pět let vyvrací podle Simona i jeho pověst soudce, který „nerad odškodňuje“, respektive který ve sporech o odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci straní spíše státu než žalobcům. „V těch věcech, kde já jsem byl soudce zpravodaj a které jsme řešili meritorně, tak ve dvou třetinách vyhrál žalobce a v jedné třetině vyhrál stát. Kdybych byl soudce, který nechce odškodňovat a který straní státu, tak by ten poměr byl úplně přesně opačný,“ řekl Simon, jemuž někteří senátoři předem vyčítají například některá rozhodnutí Nejvyššího soudu spjatá s kauzou H-System.
Zákony platí pro všechny
Simon se jako soudce podle svých slov snaží vždy nacházet rovnováhu. „Pro mě spravedlnost je o tom, že zákony platí úplně pro všechny stejně a že prostě nebudeme nikomu dělat výjimku, pokud pro to nebude nějaký extrémně důležitý důvod,“ uvedl Simon. Podílel se také na rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Petra Hanzlíka. Chartista Hanzlík žádal odškodnění v souvislosti s nucenou emigrací po nátlaku komunistické Státní bezpečnosti. Soudy všech stupňů, včetně Nejvyššího, nárok označily za promlčený. Zasáhl ale ÚS, podle kterého námitku promlčení vzhledem k okolnostem nelze akceptovat.
„Pravidla byla nastavena tak, že když uplatníte nárok nikoliv cestou rehabilitačních předpisů, kterými on se primárně měl vydat, a vydáte se cestou náhrady škody a podáte žalobu pozdě, tak prostě ten váš nárok je promlčený, bez dalšího. Ke všem jsme se takhle zachovali, všichni to přijali, že přišli pozdě, tak se nedá nic dělat,“ uvedl Simon. Respektuje to, že ÚS většinou dvou hlasů v tříčlenném senátu zaujal jiný, vstřícnější postoj. Sám však akcentoval princip rovnosti před zákonem.
Část kritiky Simona ve veřejném prostoru se týká toho, že se jako lektor věnuje čínskému tradičnímu cvičení čchi-kung, konkrétně směru nazývanému Orel v hnízdě. Jde podle něj o směr určený lidem ze západního světa, které trápí stres a nedostatek času. Cvičení má podle Simonovy vlastní dlouholeté zkušenosti dobrý vliv na zdraví i duševní pohodu lidí, podobně jako třeba jóga. Simon nevnímá čchi-kung jako něco ezoterického, poukázal i na zahraniční odborné studie, které vliv cvičení zkoumaly.
Životní cesta
„Pro mě je čchi-kung životní cesta. Naučil mě několik věcí, které jsou pro mě důležité. Naučil mě se uvolnit. V tomhle období se mi to báječně hodí. Naučil mě laskavosti a naučil mě úctě k sobě i k druhým. A to jsou kvality, který mi přijdou důležité, které já chci přinášet do tohoto světa, protože jich tady není dost,“ řekl Simon. Jeho manželka vede školu čchi-kung, on příležitostně učí, nejde ale podle něj o masovou záležitost ani výdělečnou činnost, spíše o koníček. O své činnosti mluvil v rozhovoru pro Českou justici už dříve.
Simon odmítá také tvrzení, že podniká, přestože zákon soudcům až na výjimky neumožňuje jinou výdělečnou činnost. Je sice společníkem v plzeňské firmě, nicméně podíl zdědil po otci. Firma by už byla zlikvidovaná, kdyby nevlastnila kanalizační přípojku, kterou město Plzeň odmítá převzít a které se prakticky nedá zbavit, uvedl Simon. Ze společnosti nemá žádné příjmy. V minulosti figuroval také ve dvou společnostech spojených s výukou čchi-kung, ani z nich prý neměl žádný výdělek jako společník, možná jen minimální jako lektor. Pedagogické činnosti se soudci věnovat smí.
Jako kandidáti prezidenta Petra Pavla k ÚS zatím uspěli Josef Baxa, Daniela Zemanová, Jan Wintr, Veronika Křesťanová a Kateřina Ronovská. Pavel navrhl také Roberta Fremra, jenž sice získal souhlas Senátu, pak se ale kandidatury sám zřekl po kritice rozhodovací činnosti před rokem 1989. O návrhu na jmenování Simona by měl Senát rozhodovat na schůzi, která začne 18. října. V případě úspěchu obsadí místo, které je momentálně uvolněné. Členů Ústavního soudu je nyní 14 místo předpokládaných 15. Pavel se za Simona tento týden postavil, z hlediska odbornosti je podle něj dobrým kandidátem.
(čtk, epa)
