Úniky z trestního přípravného řízení jsou jedním z dlouhodobě neřešených témat. Vrací se jako bumerang v pravidelných cyklech, zpravidla v souvislosti s kauzami, které zajímají velké množství lidí. Ochrana účastníků se tak pravidelně střetává s právem na svobodu slova ze strany novinářů. Vyvážit oba principy se ukazuje jako velmi obtížné. „Rozhodně nám tato „praxe úniků“ nedělá dobré jméno ani u veřejnosti, ani v zahraničí. Považuji to za systémové selhání, protože to již není náhoda a opakuje se to příliš často,“ podotýká pro Českou justici exministryně spravedlnosti a poslankyně Helena Válková. Advokát Lukáš Trojan míní, že zlepšení situace by mohlo například zajistit pravidlo, že určité informace se mohou zveřejnit až po podání obžaloby. „Bohužel společenská diskuze o uvedeném tématu se fakticky nevede a ústavní právo chránící presumpci neviny tak zatím dostává od ústavního práva chránícího svobodu slova na frak,“ uvedl.
Kauza Dozimetr, Nagyová, soudce Elischer nebo naposledy brněnská bytová kauza a spousta dalších. Scénář bývá podobný. Nejdříve unikne do médií informace zjevně z trestního spisu ve věci konkrétního trestního stíhání či prošetřování. Nezřídka jde i o věci z právního procesního hlediska méně významné, ale mediálně zajímavé. Policisté a státní zástupci se poté veřejně s advokáty osočují, kdo informace novinářům poskytl. Advokáti viní orgány činné v trestním řízení. Ty namítají, že ke spisu měla přístup i obhajoba. „Stává se to i v případech, kdy například již v ranních hodinách postávali novináři před domem, v němž měla být či právě byla vykonávána domovní prohlídka. Tedy v době, kdy žádný advokát nemohl nic prozradit, protože ještě ani žádný nebyl ve věci angažován,“ líčí své zkušenosti z praxe advokát Tomáš Sokol.
Kolize dvou ústavních ochran
Důvodem, proč se v ČR nedaří efektivně šetřit úniky z přípravného řízení, je silná ochrana ústavního principu, kterým je svoboda slova. Ten je mimo jiné promítnut do zákonné ochrany zdroje a obsahu informací podle tiskového zákona. Tento problém v evropském prostoru řeší rozhodovací praxe prakticky všech ústavních soudů členských států EU, i judikatura ESLP (link na článek).
Exministryně Válková se například podivuje nad tím, že zatímco z desítek soudních svazků ke kauze Čapího hnízda, které měl k dispozici mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny úniky nebyly, ze spisů v mediálně zajímavých kauzách se průsaky do médií, za které odpovídají orgány činné v trestním řízení, dějí běžně. Co by změnila? „Je třeba důsledně využívat již nynějších možností, což se zatím neděje. Nadřízení by buď měli zamezit únikům, nebo by měli být nahrazeni novými vedoucími,“ uvedla Válková kriticky na adresu orgánů police a státního zastupitelství.
Ani podle Sokola není problém v chybějících pravidlech upravujících nakládání s informacemi získanými v přípravném řízení, ale v tom, že pravidla jsou porušována a úniky orgány činné v trestním řízení šetří nedostatečně. „Vynucení zákona je prvotně rolí státu a ten viditelně selhává. Kromě jiného, tedy kromě faktického stavu, to lze zjistit i z usnesení Poslanecké Sněmovny ze dne 12. 9. 2017 k závěrečné zprávě vyšetřovací komise Sněmovny k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení nebo informací z těchto spisů. Toto usnesení ukládá vládě, aby zvážila celou řadu navržených opatření k zabránění stavu, který panoval a dodnes panuje. Nevím, zda a co tehdejší vláda zvážila, ale nic konkrétního se nestalo,“ řekl Sokol České justici.
Co tedy nyní říká zákon? Přípravné řízení je dle trestního řádu neveřejné. Veřejnost tedy nemá právo, až na zákonem stanovené výjimky (§ 8a a násl. tr.ř.), na poskytování informací z této procesní fáze vedeného trestního řízení. Únikem ale nemusí být vše, co se do veřejného prostoru z přípravného trestního řízení dostane. Informace například může beztrestně publikovat i osoba, vůči které se trestní řízení vede. Pokud tedy dodrží další zákony, například ten o ochraně osobních údajů
Narušení presumpce neviny
„Důvody, proč přípravné řízení, na rozdíl od hlavního líčení, je zásadně neveřejné, jsou v zásadě dvojí. Zaprvé, mohlo by docházet k deformaci vedeného trestního řízení, např. tím, že publikovanými informacemi jsou ovlivňovány osoby doposud nevyslechnuté,“ vysvětluje advokát Lukáš Trojan.
Informace publikované před podáním obžaloby také zásadním způsobem narušují princip presumpce neviny. „Prakticky ve všech kauzách, které jsou předmětem veřejného zájmu, čelí obvinění a často i svědci společenské, pracovní a osobní difamaci bez ohledu na budoucí výsledek trestního řízení. Princip presumpce neviny je tak marginalizován a zároveň je veřejně akcentována potenciální vina doposud neodsouzených osob,“ dodává Trojan. Takovým postupem podle něj dochází i k potenciálnímu ovlivnění názoru osob, které budou rozhodovat o vině a trestu. Ostatně v tomto smyslu se Ústavní soud vyjádřil v nálezu z roku 2018. „Není pochyb o tom, že zpřístupněním textu usnesení o zahájení trestního stíhání či jiných informací z přípravného řízení dalším osobám, tím spíše široké veřejnosti, může dojít k maření trestního řízení. V tomto směru Ústavní soud považuje za opodstatněné obavy policejního orgánu, že tato situace může mít vliv na svědecké výpovědi, které tak jsou způsobilé stát se předmětem pochyb, ať již co do jejich procesní použitelnosti ve fázi řízení před soudem, tak i co do jejich samotné důvěryhodnosti. Tyto skutečnosti pak mohou samy o sobě nebo ve spojení s dalšími možnými negativními důsledky publikace předmětného okruhu informací vést k ohrožení či zmaření celého trestního řízení.“
V některých členských státech EU vzrůstá represe vůči osobám, které informace z neveřejné části trestního řízení publikují. Z poslední doby lze zmínit trestní rozhodnutí španělského soudu, který odsoudil novinářku pracující pro server Huelva za publikování informací z vyšetřovacího spisu.
Pokuta za předčasné publikování?
Podle Lukáše Trojana legislativní úprava problém nevyřeší. „Je k diskuzi, zda by neprospělo právnímu státu, aby veškeré informace, které jsou v průběhu vyšetřování médii nashromážděny, mohly být publikovány až později v procesní fázi po podání obžaloby. Publikace takto získaných informací v průběhu přípravného řízení by mohla být postižena např. finanční sankcí neboli pokutou,“ zamýšlí se advokát. Další variantou podle něj může být finanční satisfakce dehonestované osoby ze strany média či subjektu, který informace zveřejní a následně dojde k zastavení řízení či zproštění obžaloby.
Problém s úniky informací řešila loňská konference Unie státních zástupců ve spolupráci se Soudcovskou unií a Justiční akademií “Ochrana informací v přípravném řízení“. Vyjadřovali se zde zástupci všech zainteresovaných složek, tedy soudci, státní zástupci, policisté, advokáti a také novinář. Přítomen byl i zástupce Úřadu pro ochranu osobních údajů. „Podle mého subjektivního hodnocení z konference jednoznačně vyplynulo, že úniky informací v přípravném řízení jsou problémem, vnímají je tak v zásadě všechny zainteresované subjekty, byť možná individuálně každý poněkud jinak, což ale není podstatné. Podstatné je, že výsledkem konference není žádný jasný signál jak postupovat dále, tím méně pak konkrétní návrh legislativních opatření. Třeba i jen těch, které pět let předtím navrhovala vládě Sněmovna. Takto nahlíženo tedy v současné době problém představují nejen beztrestnost úniků, ale i neschopnost státu zjevně nežádoucí stav řešit,“ uvedl člen prezídia Unie obhájců Tomáš Sokol s tím, že zaznamenal návrhy, že by například novinář musel uvést, pokud by měl jako zdroj informací advokáta. Advokáti by zároveň byli vyňati z ochrany zdroje informací podle tiskového zákona. Novinář by pak advokáta jako zdroj informací musel uvést a pokud by se odvolal na povinnou ochranu, bylo by jasné, že advokát informace nevynesl. Návrh ale zůstává v teoretické rovině.
Eva Paseková
