S očekáváním i obavami pohlíží nová ústavní soudkyně Veronika Křesťanová na rozvoj umělé inteligence (AI), který nastolí mnoho nových právních otázek, například v oblasti ochrany duševního vlastnictví. „Řada otázek nás napadá a ještě na ně neznáme odpovědi. Ale řada otázek nás zatím ani nenapadá,“ řekla Křesťanová v rozhovoru s ČTK. Soudkyně se dosud odborně specializovala na autorské právo, mediální právo nebo ochranu osobnosti.
Křesťanová věří, že legislativa a judikatura si postupně s novými výzvami poradí a najdou řešení problémů, které se například v autorském nebo pracovním právu objeví. „Ale co všechno to přinese? Já to nevím, je to směs naděje a obav,“ uvedla Křesťanová. Současnou situaci na poli umělé inteligence připodobnila k událostem zachyceným v aktuálním filmovém hitu Oppenheimer, kde tým vědců pracuje na vývoji nové zbraně, aniž může dohlédnout všechny potenciální důsledky.
Kauzy spojené s umělou inteligencí a jejím využitím se mohou v příštích deseti letech objevit také na stolech čtvrté generace českých ústavních soudců. Křesťanová se její součástí stala 8. srpna, jmenoval ji prezident Petr Pavel a brzy poté se jako členka senátu s Josefem Fialou a Radovanem Suchánkem zapojila do rozhodování.
Justiční dráha od 40 let
Pro justiční dráhu se Křesťanová rozhodla až ve 40 letech, kdy opustila velkou advokátní kancelář a stala se soudkyní Městského soudu v Praze. „Tehdy jsem dospěla k tomu, že právě to je moje pozice, že umím naslouchat argumentům obou stran, nějak je vyhodnotit a pak podle toho s respektem k právu rozhodnout, případně vést strany ke smíru, což se také nejednou podařilo,“ řekla Křesťanová, která je zároveň také vysokoškolská učitelka.
U městského soudu od roku 2010 soudila řadu kauz, ve kterých šlo o známá jména, třeba politiky, umělce či sportovce, ale také třeba o animovaného Krtečka, respektive o licence k výrobě předmětů s jeho vyobrazením.
Když přišla nabídka stát se ústavní soudkyní, zvážila mnohá pro a mnohá proti, včetně přesunu pracoviště z Prahy do Brna, a rozhodla se přijmout novou výzvu. „Je to opravdu velká profesní pocta,“ řekla soudkyně s tím, že v její generaci jsou jistě i další ženy se stejnými předpoklady pro práci u Ústavního soudu. „Já jsem byla do jisté míry viditelná třeba i díky agendě mediálního práva, navíc je to agenda s významným ústavně právním rozměrem,“ uvedla.
Je zvyklá rozhodnutí vysvětlovat
Se sledovanými kauzami přicházela u městského soudu i pozornost veřejnosti, Křesťanová je tak zvyklá svá rozhodnutí vysvětlovat. Srozumitelnost pokládá za podstatnou hodnotu, ke které chce směřovat i v nové roli při písemném a ústním zdůvodňování svých rozhodnutí. „Měli bychom se snažit odpovídat stěžovatelům srozumitelně na podstatné námitky, které vznáší. Aby rozhodnutí porozuměli. Protože pocit, že jsme se jejich argumenty zabývali, je pro ně nezřídka stejně důležitý jako to, zda uspějí,“ řekla.
Nominačním procesem procházela Křesťanová zároveň s Robertem Fremrem z Vrchního soudu v Praze, jenž sice získal souhlas Senátu, později se však sám rozhodl o pozici ústavního soudce dál neusilovat. V médiích se totiž objevily informace o jeho působení před rokem 1989, včetně desítek rozsudků nad emigranty, a prezident jmenování Fremra pozastavil.
Podle Křesťanové je nominační proces náročný a nejspíš pro nikoho nebude příjemný. „Na druhou stranu, dostala jsem řadu otázek, o kterých bych třeba dřív nepřemýšlela a v ten daný moment jsem nad nimi přemýšlet musela. Považuji vlastně ten proces v Senátu za osobně strašně cenný,“ řekla.
(čtk)
