Žena porodila první dítě v době, kdy s manželem společně procházeli osobním bankrotem. Potrat kvůli povinnosti splácet dluhy vyloučili vzhledem k jejich věku. Po pěti letech splácení a uhrazení 26 procent pohledávek jim soud přiznal osvobození od splácení. Věřitelé se dovolali k Nejvyššímu soudu kvůli nepoctivému záměru porodit dítě a liknavosti k povinnostem dlužníků.
Případ, ve kterém Nejvyšší soud dovolání věřitelů zamítl, byl projednán na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 13. září 2023 a byla z něho schválena právní věta.
Úplný text rozhodnutí Nejvyššího soudu je zde.
Manželé od roku 2015 splatili za pět let věřitelům celkem částku 1.583.059,53 Kč, tj. 26 procent pohledávek. Oddlužení manželů schválil v dubnu 2015 insolvenční soud, který stanovil splátkový kalendář.
Mohlo by vás zajímat
V roce 2020 požádali manželé o odpuštění zbytku dluhu s tím, že zákonné hranice 30 procent plnění nedosáhli proto, že v době procesu oddlužení žena otěhotněla a porodila dítě. Do roku 2018 byla na mateřské.
Po celou dobu ale muži stále srážel peníze zaměstnavatel a věřitelé rovněž dostávali splátky z darů: „Splátkovým kalendářem měla být měsíčně hrazena prostřednictvím daru od třetí osoby částka 8.300 Kč; ačkoli se tak nedělo pravidelně, z darů třetí osoby nakonec bylo uhrazeno ve prospěch věřitelů celkem 586.100 Kč,“ stojí v rozsudku Nejvyššího soudu.
Jediným majetkem dlužníků byla pohledávka ve výší 1 300 000 za osobou, která byla rovněž v úpadku, shrnuje poměry manželů Nejvyšší soud.
Návrh manželů na odpuštění zbytku dluhu Krajský soud v Brně jako insolvenční soud zamítl. Usnesení zrušil Vrchní soud v Olomouci, který vrátil věc k dalšímu řízení. Nakonec insolvenční soud 2020 přiznal dlužníkům osvobození od placení zbytku pohledávek.
Soud se při tom musel vypořádat s námitkou, že porodit dítě v manželství v procesu oddlužení je nepoctivý záměr, jak se vyhnout splácení nebo projevem liknavosti ke svým závazkům. Podle věřitelů neměla dlužnice čerpat dlouhou mateřskou dovolenou, nýbrž nastoupit do práce a splácet. A to přesto, že by se srážka nikterak výrazně nezvýšila.
Odvolací soud: Rodičovství není nepoctivý záměr
Odvolací soud dospěl mimo jiné k tomuto závěru: „Rodičovství dlužníků jistě není nepoctivým záměrem v oddlužení, ani projevem lehkomyslného nebo nedbalého přístupu dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení. Je-li základním smyslem oddlužení veřejný zájem na návratu ekonomicky vyloučených osob do aktivního ekonomického života bez dluhů, tím spíše je veřejným zájmem, aby realizace oddlužení nevylučovala dlužníka z rodinného života.“
„Námitka odvolatelů, že dlužnice mohla například rodičovskou dovolenou ukončit dříve (a nastoupit do zaměstnání), neobstojí, neboť převažuje zájem dítěte na zajištění péče matkou; zkoumání okolností, které dlužnici umožňovaly zajistit péči o dítě jiným způsobem než osobní péčí (nebo okolností, které jí v tom případně bránily), považuje odvolací soud za nadbytečné. Sami odvolatelé (totiž) připustili, že ani po návratu dlužnice z rodičovské dovolené by se výše srážek do oddlužení výrazně nezvýšila, neboť příjmy dlužníků značně kolísaly; byly pouze o dva až tři tisíce korun českých vyšší než v období, kdy dlužnice čerpala mateřskou dovolenou,“ shrnuje Nejvyšší soud rozhodnutí insolvenčního soudu.
Z údajů v centrální evidenci obyvatel vyplývá, že dlužníci jsou svoji od roku 2007. V insolvenčním návrhu (z roku 2014) spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení neuvedli dlužníci žádnou vyživovací povinnost. Dlužnice čerpala od listopadu 2015 dávky nemocenského pojištění a od června 2016 do září 2018 rodičovský příspěvek; ze zpráv insolvenčního správce je pak zřejmé, že jde o první dítě dlužníků. Po dobu rodičovské dovolené dlužnice byly pravidelně prováděny srážky z příjmu dlužníka zaměstnaného po celou dobu trvání oddlužení (stejně jako dlužnice) u téhož zaměstnavatele, shrnuje v rozsudku Nejvyšší soud.
Podle soudu dlužníci výší splacených dluhů splnili všechny zákonné podmínky pro přiznání osvobození od zbytku pohledávek podle insolvenčního zákona. Částka, kterou zaplatili převyšuje částku plnění, pokud by situace byla řešena konkursem
Věřitelé: Těhotenství a mateřská je zaviněné jednání
Věřitelé identifikovaní v rozsudku jako V. M. a DIRECT SECURITY s. r. o. podali dovolání k Nejvyššímu soudu. „V mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýkají dovolatelé odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že těhotenství dlužnice a následné čerpání mateřské a rodičovské dovolené nelze chápat jako zaviněné jednání dlužníků,“ uvedli dovolatelé s odkazem na rozsudky Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze.
Manželé na to mimo jiné reagovali prohlášením, že potrat kvůli povinnosti splácet dluhy vyloučili. „V osobní rovině pak dlužníci dodali, že jejich manželství bylo dlouho bezdětné, proto vůbec neuvažovali o přerušení těhotenství (i s ohledem na možná rizika zákroku a věk dlužnice),“ stojí v rozsudku doslova.
Okolnost, že manželé v oddlužení založí rodinu, nelze poměřovat kategorií „zavinění“ podle insolvenčního zákona, uvedl k tomu Nejvyšší soud. „Okolnost, že osoby, jimž soud povolil společné oddlužení manželů, a následně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, za trvání manželství (srov. jinak § 394a odst. 3 insolvenčního zákona) v průběhu oddlužení založí rodinu (dojde k početí a k narození dítěte), čímž se sníží (v důsledku poklesu příjmu jednoho z manželů způsobeného čerpáním mateřské dovolené a rodičovské dovolené) požadovaná hodnota plnění pro nezajištěné věřitele, tedy bez zřetele k tomu, zda manželé konali s přímým záměrem založit rodinu, nelze poměřovat kategorií ,zavinění´ plynoucí z dikce § 415 insolvenčního zákona.“
Insolvenční soud může dlužníka osvobodit
Poté věřitelům Nejvyšší soud ocitoval insolvenční zákon: „Je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.“
Právní věta:
V okolnosti, že osoby, jimž soud povolil společné oddlužení manželů a následně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, za trvání manželství v průběhu oddlužení založí rodinu (dojde k početí a k narození dítěte), čímž se sníží (v důsledku poklesu příjmu jednoho z manželů způsobeného čerpáním mateřské dovolené a rodičovské dovolené) požadovaná hodnota plnění pro nezajištěné věřitele, nelze spatřovat „zavinění“ ve smyslu § 415 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019, a to bez zřetele k tomu, zda manželé konali s přímým záměrem založit rodinu.
Irena Válová
