Zatímco evropský trend jde cestou přístupu k odhalení informací o identitě dárců při umělém početí, Francie procházela dlouhou debatou bez shody více než dvacet let. Děti narozené ze spermatu anonymního dárce podali stížnost proti státu, který nesplnil závazek zpřístupnit jim informace o jejich skutečném rodiči. Evropský soud pro lidská práva vztyčil varovně prst. Podle čtyř soudců k porušení Úmluvy nedošlo, další tři se postavili za názor, že stát vzal lidem identitu.
Nedošlo k porušení článku 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, rozhodl nakonec hlasy 4 ku 3 Evropský soud pro lidská práva. A to jen proto, že podle Soudu nemohla Francie kvůli debatě bez konce a shody jednat jinak.
Úplný rozsudek vydaný jen ve francouzštině je zde.
Stěžovateli před Evropským soudem pro lidská práva byli paní Audrey Gauvin-Fournis a pan Clément Silliau. Oba jsou Francouzi narození v roce 1980 a 1989 prostřednictvím využití dárců. Tajemství jejich početí jim rodiče prozradili. V dospělosti jim ale byly odepřeny informace o jejich původu, kdo je jejich skutečný rodič, jaké je jeho sociální postavení, anamnéza či věk.
Tento stav trval až do září 2022, kdy byl ve Francii přijat zákon o přístupu k informacím o svém původu, a to i zpětně, ale za předpokladu, že dárce poskytne souhlas.
Paní Gauvin-Fournis byla počata umělým oplodněním dárcem spermatu metodou ART, která spočívá v injekci spermatu přímo do dělohy ženy. Touto ženou byla v tomto případě jak její rodná matka, tak biologická matka. O jejím početí jí rodiče řekli pravdu v roce 2009. Bylo jí tehdy 29 let.
Kvůli krizi identity skončila na psychiatrii
V únoru 2010 požádala paní Gauvin-Fournis Bondyho centrum pro výzkum gamet a konzervace (CECOS), aby jí poskytlo informace o dárci gamet, který se podílel na jejím početí. Chtěla konkrétně znát jeho identitu a informace, jako jeho věk, pracovní stav, fyzický popis, důvody darování, počet osob počatých pomocí jeho gamet a údaje o jeho anamnéze.
Zejména si přála vědět, zda její bratr, narozený v roce 1977, byl počat pomocí stejného dárce. Komise pro přístup k administrativním dokumentům (CADA) však nedoporučila přístup k informacím s výjimkou lékařských záznamů rodičů a zdůraznila zásadu anonymity, která je základem darování gamet.
V srpnu 2011 vydala nemocniční lékařka oboru psychiatrie Dr. B., lékařské potvrzení popisující její těžkou krizi identity od odhalení jejího neznámého původu.
Mezitím její žádost zamítl správní soud a nakonec dne 12. listopadu 2015 i Ústavní soud Francie. „Pravidlo anonymity odpovídá cíli ochrany soukromí dárce a jeho rodiny; pokud toto pravidlo, použitelné pro všechna darování prvku nebo produktu těla, brání uspokojení určitých žádostí o o poskytnutí informace, neznamená to samo o sobě žádný zásah do soukromí a rodiny takto počaté osoby, zejména proto, že je pouze na rodičích, aby se rozhodli, zda zrušit tajemství svého početí,“ uvedl Ústavní soud.
Deset osob si testovalo DNA, zda nejsou příbuzní
„Zákonodárce při přijímání zákona ze dne 7. července 2011 tím, že vyloučil jakoukoli úpravu pravidla anonymity, vycházel z několika hledisek veřejného zájmu, zejména zajištění stability rodin a velkého rizika zpochybnění sociálního a efektivního charakteru filiace,“ argumentoval francouzský Ústavní soud s tím, že informace jsou přístupné jen lékařům v případě léčení.
Před Evropským soudem pro lidská práva pak stěžovatelka uvedla: „Paní Gauvin-Fournis před Soudem uvedla, že v září 2017 se ona a devět dalších osob počatých ve Francii dárcovstvím gamet, včetně jejího bratra a jejího manžela, rozhodly podstoupit test DNA se společností American 23andme. Tyto testy umožnily zjistit, že z deseti testovaných lidí byli čtyři od stejného dárce, včetně ní a jejího bratra. Upřesnila, že její manžel byl schopen identifikovat a lokalizovat dárce, který vyjádřil svou radost z toho, že ho našel, a informoval ho o své anamnéze,“ shrnuje vývoj událostí rozsudek ESLP.
Francie přijala zákon, jenže dárce je po smrti
Druhý stěžovatel před ESLP pan Silliau byl také počat umělým oplodněním dárcem spermatu. V roce 2006 ve věku jeho sedmnácti let mu rodiče způsob oplodnění prozradili. Také pan Siliau požádal CECOS o přístup informacím o svém původu, ale neobdržel žádnou odpověď. Komise CADA konstatovala, že spis jeho dárce nelze nalézt.
Také on se neúspěšně obrátil na francouzské soudy. Rovněž jeho odvolání shledal Ústavní soud nepřípustným.
Oba stěžovatelé s odvoláním na článek 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) tvrdili, že nemožnost získat informace o jejich biologických otcích je porušením práva na soukromý a rodinný život. Rovněž podle jejich názoru čelí diskriminaci. Stížnosti byly podány u Evropského soudu pro lidská práva dne 15. dubna 2016 a 23. dubna 2017.
Dne 3. srpna 2021 byl v Úředním věstníku Francouzské republiky zveřejněn zákon č. 2021-1017 týkající se bioetiky (dále jen „ zákon 2021 “). Článek 5 tohoto zákona upravuje informační systém dostupný dětem počatým z dárcovství, jakmile dosáhnou zletilosti. Umožňuje také dětem narozeným ve starém systému požádat o přístup k neidentifikujícím údajům a totožnosti dárce, který je třetí stranou (odstavce 50 až 54 níže), pokud s tím dárce souhlasí. Tento systém vstoupil v platnost 1. září 2022, shrnuje Evropský soud pro lidská práva.
Jak vyplývá z disentu tří soudců ESLP, pro ženu, která chtěla znát identitu svého otce, bylo definitivně pozdě. Její otec – dárce byl po smrti: „Stěžovatelka takový dopis odeslala dne 7. října 2022 a dne 28. března 2023, tedy téměř o šest měsíců později, jí bylo sděleno, že po smrti jejího biologického otce nelze dát souhlas se zveřejněním jeho identity ani jakýchkoli jiných údajů, a že v důsledku jí nebudou sděleny žádné informace o jeho původu,“ uvedli soudci v disentu.
Dárce má vztah jen s příjemcem, nikoli s dítětem?
Změnu legislativy z úplné anonymity na možnost znát identitu dárce doprovázela ve Francii dlouhá debata. Evropský soud pro lidská práva shromáždil studie, které změně předcházely.
Například jedna z francouzských studií připomíná, že „význam absolutní, bezpodmínečné a nevratné anonymity zavedený čl. 16-8 občanského zákoníku byl zpochybněn, když první děti počaté metodou ART s cizím dárcem dosáhly zletilosti, přičemž určitý počet z nich vyjádřil utrpení nad tím, že byli zbaveni svého biologického původu a pokusili se dosáhnout uznání specifičnost „ daru plození“ a zrušení anonymity dárce jako třetí strany“.
Proti tomu stojí varování, že v případě zrušení anonymity by mohlo dojít k dalším dopadům: změna motivace dárcovství a profilů dárců, riziko komerčního přístupu a posílení kultury mlčenlivosti o způsobu zplození dítěte.
Jenže výzkum sociologů a psychologů ukázal, že „radikální uplatnění zásady anonymity přijaté v roce 1994 má na dítě škodlivé účinky, v podstatě proto, že dítě je zbaveno rozměru svého příběhu, který se ho přesto důvěrně týká,“ cituje francouzskou debatu o zapřené identitě dítěte Soud. Tato debata ve Francii vyústila ve změnu zákona ve prospěch práva znát svůj původ.
Ostatně právo znát svůj původ a rodiče je zakotven v několika mezinárodních úmluvách včetně Haagské úmluvy o právech dítěte, jak v rozsudku uvádí ESLP.
Na tato fakta upozornili stěžovatelé ve stížnosti proti Francii: „Stěžovatelka nakonec odmítá systém, který zohledňuje pouze vztah mezi dárcem a příjemcem na úkor práv dítěte,“ uvedl ESLP.
Věk, povolání a zdravotní stav. Vše, co lze znát o rodiči
Kromě toho Soud poznamenal, že neexistuje evropský konsensus o zveřejnění lékařské informace a právo být informován o svém zdraví poté, co vytvořil srovnávací studii o situaci v národních státech.
„Patnáct z dvaceti pěti států, které toto darování povolují, uznává právo počaté osoby na přístup k identitě dárce. Z těchto patnácti států to jeden povoluje pouze ze zdravotních důvodů (Španělsko). Některé státy to již dávno připustily, jako Švédsko (1985), Německo (1989), Rakousko a Švýcarsko (1992), Norsko (2003), Nizozemsko (2004), Spojené království (2005) a další to uznaly teprve nedávno – jako je Irsko (2015), Malta a Portugalsko (2018). Deset států zakazuje přístup k původu (Belgie, Česká republika, Řecko, Lotyšsko, Černá Hora, Severní Makedonie, Polsko, Srbsko, Slovinsko, Ukrajina).
Některé státy, které toto právo nezakotvují, přesto umožňují sdělování neidentifikujících informací (Belgie, Česká republika, Řecko, Lotyšsko, Polsko, Srbsko, Slovinsko, Španělsko a Ukrajina). V tomto případě se neidentifikující informace týkají lékařských informací sdělovaných dítěti a jeho zákonným zástupcům (Řecko, Srbsko, Španělsko, Slovinsko) nebo pouze příjemci nebo přijímajícímu páru a také lékaři dítěte.
Věk dárce, povolání a zdravotní stav jsou kandidátskému páru k darování gamet poskytnuty v době darování v ČR, Lotyšsku a na Ukrajině; může to být i jeho fyzikální charakteristika.
K tomu se před Soudem vyjádřil druhý stěžovatel: „S ohledem na dárce připomíná, že má v úmyslu pouze znát jeho původ a nikoli zakládat příbuzenství. Ohledně legální rodiny poukazuje na to, že se k jeho žalobě připojili rodiče. Co se týče dotčených dětí, ty, které jsou výsledkem stejného dárcovství, by měly být naopak chráněny před rizikem příbuzenství,“ uvedl s odkazem na psychický, sociologický a antropologický dopad.
Dlouhá debata bez shody příčinou pomalosti
Článek 8 chrání identitu jednotlivce, uvedl Evropský soud pro lidská práva. „K tomuto naplnění přispívá zjištění podrobností o jeho identitě jako lidské bytosti a životním zájmu na získání informací nezbytných pro zjištění pravdy o důležitém aspektu jeho osobní identity, např. jeho rodiči,“ uvedl Soud s tím, že k tomuto mají státy pozitivní závazek, přičemž hranice mezi pozitivním a negativním závazkem je tenká.
Soud se domnívá, že Francie dosáhla spravedlivé rovnováhy mezi konkurenčními zájmy, o které jde, s ohledem na neidentifikující lékařské informace.
Soud poznamenal, že v době, kdy oba Francouzi podávali stížnosti proti svému státu nebyla možnost, jak zjistit identitu dárce nebo získat o něm informace v případech, kdy jim byla odhalena metoda jejich početí. V prvních bioetických zákonech z roku 1994 zvolil zákonodárce zásadu anonymity darování gamet. Existovaly jen dvě výjimky, a to v případu nutného léčení, nebo když byla u dárce identifikovaná závažná genetická vada nebo anomálie.
Tento stav trval až do 1. září 2022, kdy vstoupil v platnost přijat nový právní systém pro získání přístupu ke svému původu. Pro jednotlivce, kteří se narodili před tímto systémem, však byl nutný souhlas dárce a za předpokladu, že ho bylo možno najít a že k tomu byly k dispozici lidé a finanční zdroje.
Soud konstatoval, že situace, na kterou si stěžovatelé stěžují, vyplynula z rozhodnutí přijatých zákonodárným sborem a každému bioetickému zákonu předcházela veřejná debata. Protože nedošlo k jasné shodě v otázce zrušení anonymity dárců, proces přístupu k informacím byl pomalý. Teprve nedávno se trend změnil ve prospěch zrušení anonymity. Žalovanému státu proto nelze vytýkat pomalost, s jakou byla reforma provedena.
ESLP: Jak jinak měl stát situaci řešit?
Soud poznamenal, že zásada anonymity v dárcovství gamet nezabránila lékařům v získání přístupu k lékařské péči, co se týče informací potřebných pro léčení a s ohledem na prevenci rizika příbuzenství.
ESLP rovněž zopakoval, že francouzský Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. listopadu 2015 konstatoval, že neidentifikující zdravotní informace by bylo možné získat preventivně, konkrétně v případě páru, kde se oba partneři narodili dárcovstvím gamet. ESLP rovněž shromáždil a citoval studie na téma bioetika a početí, z nich vyplývá, že trend anonymity dárce se obrací ve prospěch práva znát svůj původ.
Pokud jde o děti narozené z dárcovství po 1, září 2022, děti se mohou obrátit na CAPADD, aby požádaly dárce o souhlas se zveřejněním jeho nebo její identity a další neidentifikující údaje. Soud nepodcenil obavy, že dárci nebudou nalezeni nebo že nemusí souhlasit se zveřejněním informací, protože jim byla zaručena absolutní a definitivní anonymita.
Na druhý scénář ve skutečnosti došlo v případě první stěžovatelky. Soud však poznamenal, že rozhodnutí zákonodárce mělo základ v zájmu respektovat situaci vytvořenou předchozí legislativou a neví, jak jinak ji mohl žalovaný stát vyřešit. V souladu s tím se domnívá, že zodpovídající stát nepřekročil míru uvážení, když se rozhodl zavést přístup k informacím o svém původu za podmínky, že k tomu dárce jako třetí strana poskytne souhlas.
Nezaniká povinnost mlčet o tajemství se smrtí?
Tři asentující soudci naopak označili postup Francie za „útok na identitu člověka“. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je právo znát svůj původ nedílnou součástí práva na soukromý život chráněného Článkem 8 a stát má podle soudů pozitivní závazek přístup k identitě zajistit. Zatímco v Evropě sílil trend odkrývání identity dárců, Francie změnu blokovala, napsali v nesouhlasném stanovisku soudci.
To je podle soudců v naprostém rozporu se zájmy dítěte, jak je Soud v judikatuře definoval. „Při existenci konkurenčních zájmů mezi dítětem a jeho biologickým otcem není podle našeho názoru vhodné přikládat větší váhu právům a volbám dospělého rodiče a naklánět tak rovnováhu směrem k dodržování přísné anonymity,“ uvedli tři soudci, podle kterých fascinující debaty, které o problému ve Francii proběhly, připravily stěžovatele o právo znát svůj původ.
„Je důležité zdůraznit, že ve většině případů si dárci, kteří pomohli neplodnému páru s rozmnožováním, nepřejí, aby byla odhalena jejich identita, aby se vyhnuli žádostem od dětí, s nimiž se rozhodli neudržovat spojení, což bylo jejich právo a jejich povinnost podle staré právní úpravy. Nicméně jak lze ospravedlnit zachování mlčenlivosti po smrti dárce v legislativním rámci zavedeném v roce 2021, když nelze určit rodičovství ani před ani po smrti dárce a nelze deklarovat žádný nárok na hypotetické dědictví? Nezaniká povinnost mlčet po zmizení toho, kdo jediný mohl tajemství odhalit za svého života? Takovouto otázkou, byť zásadní, se správní orgány, které žalobkyni odmítly, zřejmě nezabývaly,“ uvedli soudci v disentu.
Děti budou žít s krutostí tajemství původu
Poté soudci učinili závěr: Stěžovatelé, navzdory jejich zjevným rozdílům v situaci, sdílejí společný úděl, že žijí se zpochybňováním a krutostí tajemství svého původu a jsou po léta vystaveni zákonu, který, i když byl revidován, zůstal neměnný v principech, zatímco utrpení dětí narozených z darování gamet bylo stále více zřejmé a zatímco se formoval evropský trend otevírající dveře k poznání jejich původu.
Zákon byl přijat příliš pozdě. „Roky mlčenlivosti zaručené zákonem je připravily o zásadní část identity, kterou žádný následný legislativní zásah nebude schopen kompenzovat,“ uvedli tři soudci ze sedmi. Podle nich se Francie porušení článku 8 Úmluvy dopustila.
Irena Válová
