Blažek podal stížnosti ve prospěch dalších 12 účastníků demonstrace „mániček“

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) podal stížnosti ve prospěch dalších 12 mužů, kteří se v Praze v září 1966 zúčastnili shromáždění mániček, tedy dlouhovlasých mladíků. Byli za to tehdy potrestaní, podle ministra je ale rozsudek nezákonný. O stížnostech pro porušení zákona rozhodne Nejvyšší soud. Už dříve od Blažka dostal obdobné podněty ve věci Martina Maryšky a Miloše Turka. Nyní přibylo dalších 12 jmen, informoval advokát Lubomír Müller.

Bude vedeno společné řízení pro všech 14 obviněných, uvedla mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková. V době, kdy se demonstrace konala, bylo mladíkům 15 až 18 let. Pět z nich už podle Müllerových údajů zemřelo.

„Kromě toho dne 17. září 2023 požádal další z uvězněných, ale neodsouzených ‚vlasatců‘ Ivan Hajniš o soudní rehabilitaci Obvodní soud pro Prahu 2,“ uvedl Müller. Hajniš je hudebník, v 60. letech hrál ve skupině The Primitives Group, později emigroval.

Demonstrace směřovala proti akci Veřejné bezpečnosti (VB) „Vlasatci“, provedené údajně na pokyn hygienika ministerstva vnitra v srpnu 1966. Příslušníci VB tehdy pochytali a násilně ostříhali desítky mladých dlouhovlasých mužů. Zářijového shromáždění se podle dobového tisku účastnilo asi 130 lidí, vykřikovali hesla jako „Pryč s holiči“ a „Vraťte nám naše vlasy“.

Mohlo by vás zajímat

Justiční odbory míří uzavřít s Blažkem dohodu o platech, stávka závisí na reálném splnění

V následném procesu u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo odsouzeno 14 mladíků. Podle dřívějšího vyjádření historika Ladislava Kudrny na webu Ústavu pro studium totalitních režimů padlo sedm nepodmíněných trestů v rozmezí od čtyř do 16 měsíců.

Ke stížnostem, které se týkaly Maryšky a Turka, ministr Blažek uvedl, že počínání mladíků nebylo natolik společensky nebezpečné, aby mohlo být trestným činem. Blažek odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je v rehabilitačních případech podstatné posoudit to, za jaké jednání byl člověk skutečně postihován, a nikoliv jen právní kvalifikaci, kterou tomuto počínání přisoudil totalitní režim.

„V tehdejším režimu bylo zcela běžné, že jednání, které bylo realizací svobody projevu, bylo postihováno jako běžný kriminální čin, přičemž cílem bylo jednak zakrýt určitou kontroverznost takového postihu, jednak snížit vážnost účastníků protestů ve společnosti,“ konstatoval Blažek.