V reakci na případ, který řešil Krajský soud v Brně, kdy muž znásilnil šest chlapců ve věku 10 až 14 let a na základě následně uzavřené dohody o vině a trestu dostal tříletý trest s podmíněným odkladem na pět let, se ozývají hlasy (a také objevují aktivity ve sněmovně), že by u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nemělo docházet k uzavíraní dohod o vině a trestu. Na druhou stranu někteří odborníci tvrdí, že dohoda v některých případech pomáhá.
Jak například již dříve uvedla Ing. Barbora Urbanová, členka Podvýboru Poslanecké sněmovny pro problematiku domácího a sexuálního násilí, ona sama začíná být stále více přesvědčena, že „možnost uzavřít dohodu o vině a trestu u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti jde vyloženě proti zájmům obětí“.
Redakce Advokátního deníku proto požádala o vyjádření na toto téma – tedy zda umožňovat uzavírání dohody u činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti – hned několik advokátů, kteří se zabývají trestním právem. Výsledky nyní publikujeme i na České justici.
„Volání po změně ustanovení § 175a tr. řádu je jen další z důkazů toho, kolik lidí je neschopných racionální chladné úvahy a současně je ochotno tuhle insuficienci veřejně demonstrovat. Ale také toho, že je stále dost těch, kteří se domnívají, že k nápravě pachatele je nejlepší drakonický trest, který též odradí další od podobných skutků. Což je již dávno překonaná nesmyslná představa,“ uvedl ve své reakci JUDr. Tomáš Sokol, předseda Sekce ČAK pro trestní právo, člen představenstva ČAK a prezident Unie obhájců. „Novela trestního řádu, která umožnila uzavírání Dohod o vině a trestu (DOVT) i v případě zvlášť závažného zločinu platí necelé tři roky. Předtím byly tyto delikty z dohod vyloučeny, ale nějak jsme dospěli k poznání, že i v případě velmi závažných deliktů lze věc řešit dohodou. Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Těch je poměrně hodně, začnu příkladmo od vraždy, přes krádež při níž byla způsobena škoda nejméně 10 milionů korun, zkrácení daně ve stejném rozsahu, nebo jakákoliv loupež a též znásilnění, spáchaného na dítěti mladším patnácti let. Bude to poměrně dost trestných činů.
Podle představ právních kutilů by DOVT neměla být možná speciálně v případě znásilnění. V tomto případě osahávání nezletilých chlapců na genitáliích s úmyslem přivodit jim ejakulaci. Tedy dle medií, rozsudek jsem neviděl. Takže v případě vraždy by DOVT mohla být uzavřena, v případě loupeže a desítek dalších závažných zločinů také, ale v takovémto případě nikoliv. Už z toho je patrná nesmyslnost volání po změně.
DOVT schvaloval soudce. Je tedy dost možné, že pokud by dohoda být uzavřena nesměla, uložil by stejný trest. Musel by jít tzv. pod sazbu, pod sazbou byla i dohoda v tomto případě. Co pak? Změnit trestní zákoník tak, aby znemožňoval mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě takovýchto deliktů? Případně vůbec, aby se zase někde jinde jinému soudci neutrhla ruka a neuložil trest, který se ulici nelíbí svojí mírností? A co když soudce skutečně pochybil a schválený trest je nepřiměřeně mírný? Změnit kvůli jedné soudcovské chybě tři roky starou zákonnou úpravu. A podobně pak pokaždé, když se některý soudce v něčem splete? Například posoudí loupež jako krádež. Takže pro jistotu zrušíme trestný čin krádeže? Eventuálně zrušit soudce, aby nemohli chybovat?
Základní otázka však zní, zda chceme nezávislé soudce a chceme, aby měli maximální prostor pro individuální posouzení každého případu. I s rizikem, že s nimi někdy nebudeme souhlasit. Anebo chceme udělovače trestů, pro které vytvoříme kazuistický sazebník trestů za jednotlivé delikty, aby neměli kam uhýbat a jen pěkně napsali, co dotyčný spáchal a co mu za to musí uložit, neb je tak v zákoně direktivně přikázáno.
Jednou z deviz právního státu je zákonodárství, které ukládá povinnosti novými zákony jen, když to je opravdu nezbytné. A podobně rezervovaně pak přistupuje k změnám zákonů již existujících. Zatím jsem neregistroval žádný argument dokládající, že změna současné úpravy je skutečně nezbytná. Spíš jen zmíněné hysterické reakce ve stylu „pověste ho vejš, ať se houpá“. Takže dokud někdo nepřijde s něčím opravdu přesvědčivým, není o čem se bavit. Snad se zeptat těch, co volají po změně, jaký že trest by jim v tomhle případě tak od boku, bez znalosti spisu, líbil. Asi bychom slyšeli zajímavé odpovědi a možné i trpké zklamání ze zjištění, že trhání koňmi nebo vaření v oleji už také v trestním zákoníku není. A co by asi tak řekl „znalec“, který inkriminovanou dohodu kdesi v mediích označil za „další důkaz, v jak strašlivém stavu je české soudnictví“.
„Institut dohody o vině a trestu považuji za jeden z mála modernizačních prvků v českém trestním procesu. Obhájci, státní zástupci i soudci se s uvedeným institutem postupně sžívají a počet uzavřených a schválených dohod postupně roste,“ sdělil Mgr. Lukáš Trojan, místopředseda Sekce ČAK pro právo trestní, člen představenstva ČAK a člen prezídia Unie obhájců. „Institut dohody o vině a trestu považuji za vynikající procesní instrument zejména (nikoliv však pouze) v případech trestných činů majetkových a hospodářských.
Použití institutu dohody o vině a trestu v případech trestných činů proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti či proti rodině a dětem je – dle mého přesvědčení – také na místě a vhodné. V těchto případech je však zcela nezbytné obzvláště pečlivě zkoumat zájmy poškozeného a dbát primárně na ochranu jeho práv a zájmů. Právní ochraně poškozeného by prospělo povinné zastoupení zmocněncem.
Na druhou stranu je třeba uvést, že pro řadu poškozených je samotné trestní řízení extrémně traumatizující, přičemž v rámci hlavního líčení, kterému se lze uzavřením dohody vyhnout, dochází k dokazování, které trauma poškozeného často umocní. Dohoda o vině a trestu tak může být východiskem, za předpokladu, že jsou práva poškozeného dostatečně garantována a obviněnému je uložen přiměřený trest.
Přiměřenost uloženého trestu, vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu, zkoumá v rámci schvalování soud. Soud musí posoudit, zda výše navrženého trestu či ochranného opatření je přiměřená. Stejně tak soud neschválí navrženou dohodu o vině a trestu, pokud není správná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy. Je to tedy soud, který v konečném důsledku odpovídá za parametry dohody o vině a trestu, včetně druhu a výše trestu.
Systém uzavírání dohod o vině a trestu, dle českého trestního práva, je nastaven správně. Není na místě z tohoto institutu vylučovat žádné trestné činy, včetně trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Je však nezbytné, aby státní zástupci při sjednávání dohod o vině a trestu pečlivě chránili zájmy poškozených, stejně jako je nutné, aby soudy nepřistupovaly ke schvalování navržených dohod jako k formálnímu úkonu, ale pečlivě zkoumaly parametry dohody, jak jim to ukládá § 314r trestního řádu,“ zakončil svůj příspěvek na toto téma Lukáš Trojan.
„Mám za to, že dohodu o vině a trestu za splnění zákonných předpokladů lze uzavřít v jakékoliv trestní věci o jakémkoliv trestném činu. Z mnoha důvodů by nebylo vhodné, aby docházelo ke změně právní úpravy v tom směru, že by některé trestné činy byly vylučovány z možnosti uzavírat dohodu o vině a trestu, což platí i pro trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Je tomu tak především proto, že konkrétní míra společenské škodlivosti je vyjadřována u jednotlivých trestných činů v trestní sankci a není žádný důvod k tomu, aby některé kategorie trestných činů byly zákonem vyloučeny z možnosti uzavření dohody o vině a trestu. Navíc, každá v tomto směru učiněná výjimka by znamenala požadavek na vznesení dalších obdobných výjimek. Vylučovat jakoukoliv kategorii trestných činů z možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu by navíc vedlo k zákonem zakotvené nerovnosti přístupu obviněných k institutu dohody o vině a trestu a nedůvodně by to vedlo k omezení zásady individualizace trestu pro jednotlivé pachatele dle úvahy soudu v konkrétním případě. Tento závěr dle mého platí i bez ohledu na to, že trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, zejména pak tam, kde je poškozeným nezletilec, jsou vnímány v široké veřejnosti z pochopitelných důvodů vesměs citlivěji nežli v jiných případech,“ uvedl ve svém příspěvku advokát a místopředseda Sekce ČAK pro trestní právo JUDr. Jiří Císař.
„Platí obecně, stejně tak však i specificky u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, že dohoda o vině a trestu podstatným způsobem urychlí a usnadní ukončení trestního řízení. Zásada rychlosti trestního řízení by však neměla v žádném případě převážit nad zásadou náležitého zjištění všech aspektů rozhodných pro zjištění viny pachatele a pro uložení trestu.
Bez podrobné znalosti trestního spisu v mediálně známém případu pachatele, který měl v průběhu několika let postupně znásilnit šest chlapců, se samozřejmě nelze k věci vyjádřit. Přesto však lze alespoň v obecné rovině uvést, že v takovýchto a obdobných případech by mělo být využíváno v širším rozsahu všech možností, které trestní zákoník dovoluje využít. Jedná se například o to, že je-li za využití institutu dohody o vině a trestu ukládán namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu, lze využít možnosti, kterou dává ustanovení § 84 tr. zákoníku, kdy dle tohoto ustanovení může soud, je-li třeba, zvýšeně sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době, uložit současně s podmíněně odloženým trestem odnětí svobody dohled. Dále lze dle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložit podmíněně odsouzenému přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 tr. zákoníku směřující k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Mezi omezení dle § 48 odst. 4 tr. zákoníku, mimo jiné, patří také povinnost pachatele podrobit se vhodným programům psychologického poradenství nebo zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, tj. například osobami mladšími 15 let, anebo povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
Vedle toho se jeví jako vhodnou trestní represí i kumulace výše uložených trestů. Ve výše zmíněném mediálním případě žádná z těchto možností, s výjimkou uložené ambulantní sexuologické léčby, nebyla využita. Právě kumulace trestů, tedy současné ukládání podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, avšak s dohledem, za současného uložení zákazu činnosti, včetně výše zmíněných omezení dle § 82 odst. 3 a § 48 odst. 4 písm. d), e), f) tr. zákoníku, se jeví jako vhodný nástroj zabezpečující lépe výchovný aspekt trestu. Forma trestní represe ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody by měla být vždy omezena jen na případy, kdy nelze jinak dosáhnout nápravy pachatele, včetně zabránění pachateli v opakování či recidivě trestné činnosti.
Je-li v případě trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti schvalována soudem dohoda o vině a trestu, která je sjednána mezi státním zástupcem a obviněným již v přípravném řízení, jeví se žádoucím to, aby soud nejen zkoumal obsah této dohody uzavřené v přípravném řízení, ale aby se i zaměřil na to, zda oproti době, kdy byla tato dohoda v přípravném řízení sjednána, nedošlo k závažným a podstatným změnám, jak ve sféře poškozeného či oběti trestného činu, tak i ve sféře pachatele. Jde o to, že ve sféře pachatele může například dojít k tomu, že proti pachateli bylo od doby sjednání dohody v přípravném řízení zahájeno jiné trestní řízení apod. a ve sféře poškozeného nebo oběti trestného činu mohlo dojít ke zhoršení jejich psychického stavu. To by pak mělo vést soud při rozhodování o schválení či neschválení dohody k dokazování, které by bylo omezeno na změny, ke kterým došlo ve sféře poškozeného či oběti trestného činu a ve sféře pachatele, a pokud by takové změny byly natolik závažné, že by to vedlo soud k rozhodnutí neschválit dohodu o vině a trestu z přípravného řízení, mohlo by to vést k tomu, že by buď nebyla dohoda o vině a trestu schválena vůbec anebo by došlo k uzavření nové dohody o vině a trestu v řízení před soudem.
Za zmínku ještě stojí to, že v dané mediální věci byla uložena ochranná sexuologická léčba ambulantní formou, a to zřejmě vzhledem k zmenšené příčetnosti pachatele. K tomu je třeba uvést v obecné rovině to, že pachateli je ukládáno ochranné léčení především tehdy, jde-li o pachatele se zmenšenou příčetností nebo pachatele, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Vzhledem k tomu, že ani aktuální úroveň vězeňství v ČR neskýtá pachateli možnost výkonu ochranného léčení během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, dochází k situaci, kdy je-li pachatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tak jeho ochranné léčení se bude realizovat teprve po výkonu tohoto nepodmíněného trestu odnětí svobody, což zcela jistě povede k tomu, že se zdravotní důvody, které vedly k uložení ochranného léčení, ještě prohloubí a léčba se po výkonu trestu stane ještě méně efektivní. Navíc je třeba uvést, že se jeví z hlediska zájmu společnosti i zájmu samotného pachatele účinnější v takových případech realizovat ochranné léčení ať ve formě ambulantní nebo ústavní nežli výkon trestu bez jakékoliv léčby během výkonu trestu odnětí svobody. Trestní represe by měla více akcentovat výchovné aspekty před izolací pachatele před společností během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, který by měl být ukládán jen ve zcela odůvodněných a nezbytných případech, což se ovšem v našem právním prostředí stále, a to i přes avizované dílčí změny trestního zákoníku, neděje.“
„Samozřejmě rozhodnutí brněnského soudu schválit velkorysou (pro obžalovaného) dohodu o vině a trestu je překvapivé a zaslouženě vyvolalo mimořádnou pozornost, a to nejen mediální, ale i mezi nejširší veřejností,“ komentuje rozsudek Krajského soudu v Brně JUDr. Tomáš Kaiser, advokát, člen Sekce ČAK pro trestní právo. „Naprosto nepochopitelný postup dozorujícího státního zástupce a následně senátu brněnského soudu nemůže sám o sobě znamenat důvod pro legislativní změny. Spíše by měly příslušné státní orgány vysvětlit motivaci jak státního zástupce, tak soudu k rozhodnutí, které se zcela vymyká běžné rozhodovací praxi v obdobných věcech.
Podle mého názoru jakékoliv zakazování institutů trestního práva, směřujících k zjednodušení i zlevnění soudních řízení, by bylo nesprávným krokem. Ostatně soudce (resp. senát), který blahosklonně uzavřenou dohodu schválil, ač mu platné právo nic takového nepřikazuje, by mohl sám rozhodnout stejným způsobem i bez zmíněné dohody o vině a trestu. Institut uznání viny má totiž při ukládání trestu stejný význam jako dohoda o vině a trestu uzavřená mezi státním zástupcem a obžalovaným, v obou případech může soud uložit trest pod zákonnou trestní sazbou.
Závěrem tedy zdůrazňuji, že jakýkoliv omezující zásah do možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu pokládám za nesystémový, vysloveně škodlivý, neboť by mohl vést k dalšímu omezování uzavírání těchto dohod v jiných (zcela odlišných) případech. Současná právní úprava dává soudu jednoznačnou možnost neschválit dohodu, která odporuje běžné rozhodovací praxi.
Takže závěrem shrnuji, že selhání jedince/jedinců nesmí vést k legislativním změnám institutů, které se v praxi osvědčují.“
Advokátka a členka Sekce ČAK pro právo trestní JUDr. Katarzyna Krzysztyniak, Ph.D., na dotaz redakce Advokátního deníku sdělila: „Dohoda o vině a trestu je institutem, který má své místo a svůj smysl v trestním procesu, a to bez ohledu na to, pro který trestný čin se řízení vede. Dohled nad tím, zda nedochází k obcházení smyslu a účelu zákona při uzavírání dohody o vině a trestu má předně soud, který, dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu.
Mediálně známý případ, který vyvolal diskusi o této otázce, je nutné, z mého pohledu, označit za exces. Státní zástupce ani soudce nedostali své zákonné povinnosti. Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu nedbal zájmů poškozených a soud znásilnění šesti chlapců mladších 15 let označil za exces z jinak řádného způsobu života pachatele.
Skutečnost, že soud u trestného činu se sazbou trestu odnětí svobody od 5 do 12 let souhlasil s trestem v délce 3 let s podmíněným odkladem, rozhodně je nutné považovat za přinejmenším nestandardní a odůvodnění za vzbuzující pochybnosti.
Takové jednání však nemůže do budoucna omezit možnost sjednávání dohod o vině a trestu u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Jedná se o velmi citlivou oblast a řízení o těchto trestných činech vyžaduje velký respekt k právům a zájmům poškozeného.
Dohoda o vině a trestu u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti je mnohdy prospěšná, neboť umožňuje vyloučit veřejné hlavní líčení a omezit sekundární viktimizaci oběti trestného činu.
„Přínos dohody o vině a trestu spočívá – kromě zrychlení řízeni – i v ochraně obětí před sekundární viktimizací, protože již nebudou muset svědčit opakovaně v řízení před soudem, a nebudou tak znovu vystaveny stresu vyplývajícímu z veřejného projednávání všech detailů trestného činu, jehož se staly obětí.“ (viz Důvodová zpráva k zavedení k zavedení DOVT ZDE).
Sekundární viktimizace neboli druhotné zraňování je proces, během něhož se oběť trestného činu, poté, co o ní a činu referují média, stane obětí znovu, přičemž tentokrát trpí psychicky. Zásadním problémem totiž bývá zveřejňování identity oběti a podrobností činu, jakož i nutnost věc popisovat, připomínat si a tím pádem znovu prožívat. Každý institut trestního řízení, který umožní potrestat pachatele a šetřit oběti trestných činů, je na místě.
Podle mého názoru klady možnosti uzavírat dohodu o vině a trestu i u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti převažuji. Zavrhnout tuto možnost, kvůli jednotlivému excesu není na místě,“ uzavřela JUDr. Krzysztyniak.
Advokát a člen prezídia Unie obhájců JUDr. Václav Vlk v úvodu svého vyjádření pro Advokátní deník konstatoval: „Nejsem politik a toto je zejména věcí politickou. Stát – občané musí vědět, kde chtějí, aby se jednalo o dozor státu nad celým trestním systémem, podle úvahy: ´Občan je nesvéprávný, oběť je nesvéprávná a vše musí v rukou držet stát´. Pak v něm jistě nemá dohoda o vinně a trestu místo. Vůbec nikde. A mírné rozlišování, jestli zde ano a zde už ne, je zbytečné.“ A pokračoval: „Za mě – odborně i z lidského hlediska – rozhodně ano. Stát není bůh a lidé jsou svéprávní. Trestní řízení DOVT urychluje a zjednodušuje, umožnuje přijetí viny a cestu k odškodnění. To je podle mě i jádro věci – aby oběť měla zajištěna svá práva a aby byl oslyšen její názor. Ne jako něco, co se řeší stylem – máš možnost se vyjádřit a to je tak všechno. Prostě bez názoru oběti a bez reparace následků nelze dohodu uzavřít.
Zde je pak nutné, aby při dohodě o vině a trestu byla oběť vždy kvalifikovaně zastoupena, advokátem, a řádně placeným. To ve výsledku přispěje k naplnění smyslu trestního řízení.“
Advokátní deník
Foto: canva.com, archiv ČAK a JUDr. Katarzyny Krzysztyniak, Ph.D.
